Je to asi dva týdny, kdy se poprvé naplnily mé obavy. Do naší nemocnice (raději podotknu, že veterinární) zavolal pán, že chce vykastrovat fenu. Potud nic překvapivého. Jeho podmínkou ale bylo, že to má být provedeno laparoskopicky.

Než se vrhnu do vysvětlování, proč mě to tak pobouřilo, stručně trochu teorie. Laparoskopie patří mezi endoskopické metody, kdy pomocí optické techniky nahlížíme dovnitř živého organismu bez velkého chirurgického přístupu. Nejdříve se koukalo do žaludku a střev, pak do průdušnice a kloubů a kdo ví kam ještě... no samozřejmě i do břicha.

Hlavním důvodem pro využití endoskopie je nízká invazivita (poškození organismu). Cenou za ni je ale menší komfort práce lékaře. Rozdíl, jestli něco vidíte na vlastní oči, nebo jakousi trubičkou, byť je na jejím konci kamera, je obrovský. A to nemluvím o provedení nějakého zákroku. Kdo chce, nechť zkusí postavit loď v láhvi. Jde to, ale mimo láhev je to o dost lehčí.

V dřevních dobách se endoskopicky dělalo jen to nezbytné, jak se ale technika a dovednosti zlepšovaly, začali jsme si „vymýšlet“. Odstranit člověku žlučové kameny lze i otevřením břicha, ale laparoskopicky se vyhneme velké ráně na břiše, pacient se rychleji zahojí, kratší dobu leží v nemocnici a dříve se vrátí do práce. Také se vyhne nehezké jizvě, čímž minimálně část operovaných ušetří za plastického chirurga, potažmo psychiatra.

A tím se dostáváme k jádru pudla. V tomto případě pak nikoli jen obrazně. Taková kočka/fena je druhý den po běžném (tzv. laparotomickém) zákroku v podstatě normální a za dva dni by na ní člověk neznalý, kdyby neměla oholené břicho, nic neshledal. A jizva? Ta jim myslím bude zcela upřímně ukradená. A to i kdyby vzápětí nezarostla srstí. Tak kde je tedy důvod si komplikovat život a riskovat stavěním lodě v láhvi nepříjemnosti, které rozhodně nejsou nezbytné? Ale ano, správně, žádný takový důvod není! Tedy vlastně...

Moderní veterinární medicína představuje dynamicky se rozvíjející obor, kterému se v našich luzích a hájích, díky nebývalému množství domácích mazlíčků a jejich majitelů ochotných za ně utrácet peníze, nebývale daří. I proto zde existuje skupina kvalitních a zručných ortopedů, kteří si včas uvědomili půvab a výhody jiného oboru endoskopie a sice artroskopie. Nahlížení do kloubů je nejen k těmto na trvalé poškození náchylným strukturám šetrné, ale navíc vám umožní vidět mnohem víc než očima a opravit mnohem víc než rukama.

A tak si ortopedii nakoupili drahé hračky, a když se trochu zapracovali, nabídli našim pacientům služby, které celou veterinární ortopedii zcela neoddiskutovatelně posunuly do nebývalých výšin. Jenže pak si všimli, že jim ty drahé mašiny spoustu času leží zbůhdarma na policích a nevydělají ani korunu. Skutečné důvody k laparoskopickým operacím existují tedy podle mého názoru tři. Pohříchu ani jeden z nich nemá nic společného s pacientem. Prvním je už výše zmíněné využití drahých přístrojů, druhým pak sportovní výkon lékaře. Když to dokáží humánní lékaři, tak já také. No a třetím? Přece marketing.

Někteří z vás si možná řeknou, že jen závidím, protože já tu mašinu nemám a nejsem tím konkurence schopným. Tak to ale není. Určitou část vybavení už máme kvůli vyšetřením žaludku, tlustého střeva, nosu a průdušek a o artroskopii už také uvažujeme delší čas. Nepřipadá mi ale správné dělat laparoskopie jen proto, že je takový trend.