Bylo-nebylo, dávno tomu (šedesátá-sedmdesátá), některé domácnosti neměly koupelnu. Tak tomu bylo i v seriálku „U dědečka na chalupě“.

Naše chalupa v Havlíčkově Brodě byla napojená na veřejný vodovod a v jednom z bývalých chlévů uvnitř domu byl splachovací záchod a umyvadlo se studenou vodou. Studená voda také byla v kuchyni. Teplou vodu bylo třeba ohřívat na kamnech. Běžná hygiena se odehrávala v plechovém škopku v kuchyni. Pro malé děti byla k dispozici plechová vanička.

V té době pro blaho obyvatel mnohde fungovaly veřejné lázně. S lázněmi v dnešním slova smyslu neměly společného nic, jejich základní funkcí bylo, aby se občané měli kde vykoupat.

Tak, jako to děláme všichni. Napustíme si vanu, plnou horké vody. Ponoříme se, chvíli rozjímáme. Namydlíme se. Umyjeme si vlasy, ostříháme si nehty na nohou. Vynoříme se, osprchujeme a je nám dobře.

Jako malá holčička jsem se svou babičkou chodila do městských lázní. Je to opravdu dávno, a tak mám jen fotografické vzpomínky. Místnost s vysokým stropem, kde je řada van. Asi mezi nimi byly nějaké zástěny, ale to si nevybavuji.

Máte taky někdo takové vzpomínky? Jak to kdysi fungovalo, jak se to platilo, byly k tomu další služby typu pedikúra a kadeřnictví?

RenataE

Ilustrační foto nalezeno na tn.cz, autor Jakub Deml:

Bývalé městské lázně v Jablonci nad Nisou