Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

O.T. Pražení

Prosím mrkněte na Hady - 9. února pražíme!!!!

Před 28 lety

Jsem se nastěhovala do pavlačáku, do bytu po dědečkovi. Byl to moderní pavlačák, v bytě byl záchod v malinké koupelničce, kde se voda ohřívala v lázeňském válci. Celkem rychle jsme tu pidivanu (120 cm) předělali na vanu s karmou, protože tahat topivo do třetího patra a shánět uhlí nebyla moje idea bydlení. Ale ani po přestavbě se nikam nevešla automatická pračka a pralo se ve vířivce, ještě i plíny pro Kačku. Pak jsme byt vyměnili za byt ze stejné doby, ale pro bankovní úředníky. Koupelna byla velká, krásná, s kotlem ve sklepě, takže luxusní teplá voda tekla z kohoutku bez starostí (dokud v lednu nerupnul ten kotel, protože měl odslouženo a OPBH mělo vždycky jiné starosti). Do městských lázní jsme tedy nechodila, ale vím, že tam sociálka občas vezla dědečka z toho pavlačáku, protože tam byl i holič a pedikůra a vlézt doma do vany už nedokázal. Vím, že v Brně byly městské lázně na Kopečné a na Zábrdovické, ale uvnitř to prostě neznám.

Re: Před 28 lety

Matyldo, tady jsem našla spoustu fotek z interiéru zábrdovických lázní

1url.cz/3tOYG

Ještě se tu objevila poznámka o chatách

To je trošku něco jiného, tam asi veřejné lázně v okolí nebývaly, ale fakt je, že tam jsme ty hrnce s horkou vodou na plotně asi zažili všichni.

Většinou bylo třeba tu vodu vlastní rukou nanosit, případně zase vynést ven :-)

Když jsme se přistěhovali

do České Lípy na konci 70. let, městské lázně tu byly. Sídlila zde provozovna tzv. městského komunálního podniku s holičstvím a kadeřnictvím, manikúrou a pedikúrou a kosmetikou. Krom toho byl v budově malý bazének, na délku tak kolem 10 - 12 metrů, a sprchy. Oba moji synové chodili do plaveckého oddílu a museli dojíždět do bazénu ve Stráži pod Ralskem, protože pořádný bazén tehdy v Lípě nebyl. Jen někdy, už nevím, z jakých důvodů - jestli na začátku výuky nebo když nebylo ve Stráži volno, trénovali i v tom pidi bazénku. :-)) Mám dojem, že jsem tam s mladším dokonce byla i já. Ale jestli tam byly klasické vany, to si dnes už nedokážu uvědomit. Budova šla k zemi někdy v polovině 80-tých let, když se stavěl obchoďák.

Verejné kúpele

km11: sme v našom historickom meste mali a boli známe ako parné kúpele. Ja som ich už zažila len ako bazén obložený mramorom, do ktorého sme sa ako detičky na prvom stupni základky chodili učiť plávať. Potom bola budova dlhé roky zatvorená a chátrala a dnes myslím patrí SPP, ale ľudia u nás stále označujú to miesto ako "pri parných kúpeľoch"... Druhú historickú plaváreň, čo bola kedysi aj verejnými kúpeľmi, som ešte zažila v Bratislave na Grösslingovej. Ešte cez moje prvé ročníky na výške bola v prevádzke a bolo to tam impozantné, aj keď už trochu ošúchané a zanedbané. Potom ju zatvorili a odvtedy chátra, pre nejaké vlastnícke spory s tým nikto nevie (a možno nie je ochotný) nič urobiť. Ja už som vyrástla v bytoch s kúpeľňami, ale jedna moja babička dožila na mestskom dvore, kde kúpeľňu mal len ich byt, ostatné partaje sa umývali v lávori na vodovej lavičke a chodili na spoločné záchody. Druhá babička bývala v starých, tzv. vozovkárskych činžiakoch (pamätám sa, že tam ľudia na dvoroch bežne chovali sliepky a králiky) a tam tiež kúpeľne neboli a záchody boli spoločné, jeden na chodbe. Druhý byt už dostali v tehlových činžiakoch v novej štvrti a tento som spolu s pidi kúpeľňou po nej "zdedila" :-). Jednou rekonštrukciou už prešla ale čoskoro jej hrozí druhá, asi svoju pidivaničku (dĺžka meter dvadsať) vymením za sprcháč...

Ve veřejných lázních jsem nikdy nebyla

Vlastně jsem se o jejich existenci dozvěděla, až když naši koupili u Liberce chalupu. V Liberci měli úžasné veřejné lázně, secesní nádheru s různými kategoriemi láznění od "lidových" po "nóbl", s nějakými službami navíc a s bazénem.

Fungovalo to ještě nějaký čas po roce 89 - teda hlavně ten bazén, pak to chátralo. Dnes to krásně zrekonstruovali na galerii.

Doma jsme měli koupelnu s kotlem na teplou vodu (to je ten kotel, co jsem před časem psala, že mamince v něm krátce po malování bouchly saze a bylo vymalováno znova, tentokrát černě).

Pak následovala karma, s kterou bylo sice snazší pořízení, ale zase moc vody najednou neohřála, takže do vany bylo třeba dolévat horkou z kamen (v kuchyni byl sporák na uhlí do mých pětadvaceti let).

Dneska máme v paneláku sprcháč a jsem s ním maximálně spokojená, máčení ve vaně mě nikdy nebavilo (a drhnutí vany už vůbec ne).

Re: Ve veřejných lázních jsem nikdy nebyla

V tomto blahorečím plastovej vani, ktorú ozaj stačí opláchnuť vodou so saponátom. Zato po vydrhnutí starej plechovej vane u našich som bývala mokrá rovnako, ako tá čerstvo umytá vaňa, a aj tak sa to už v tých hrdzavých kútoch nedalo poriadne vyčistiť...

Vanu už ne

My jsme měli koupelnu v kuchyni. Tedy vanu zabudovanou v nábytku. Otevíralo se to jako peřiňák, seshora a jinak to byl maminčin pracovní kuchyňský stůl. Teplá voda se musela ohřát, studenou obstaral hadicí prodloužený kohoutek od umyvadla. Tatínek byl dost hračička. Např. jsme rozsvěceli nohou. Šlápli jsme na určité místo a budiž světlo! Velice populární. Spolu s vanou jsem tím u mých spolužáků získala jakýsi status.

Dneska do vany né, nemám ráda ležet, no ve vlastní špíně snad ne, ale preferuji sprchu.

Re: Vanu už ne

Páni, tatínek byl domácí poklad, měli jste doma tajemný hrad v Karpatech :-)

Doma jsme měli

ústřední topení a teplou vodu, u babičky přeslicové byl koupelnový válec a u babičky mečové plechová vanička a velký hrnec na kamnech. Na koupání u obou babiček vzpomínám ráda.

Ve veřejných lázních jsem nikdy nebyla. U nás nebyly a když jsem jako mladá přišla do Prahy, představa, že bych se nějak veřejně (rozuměj hromadně) koupala, mi nedělala dobře. Stačily mi veřejné sprchy na ubytovně! :)

Dobré téma, Renátko.

Kupanie a kúpeľne

Kupeľne.Začnem po poriadku. u Babičky sme mali za humnami rieku Nitru,vo dvore pumpu.V letnej kuchyni umývadlo a šporhelt,kde sa ohrievala voda.Keď strýko kúpil/alebo ukradol,alebo zohnal/vanu,ktorá sa dala na podstenie,susedia ju chodili obzerať a trúsili reči o "popanšťovaní sa".Doma sme už mali kupeľňu s vaňou a kotlom,kde sa muselo drevom zakúriť a zohriať voda.Poradie bolo pri kúpaní takto:najskôr mama,potom otec a až potom my so segrou.Vodou sa muselo šetriť.Po okúpaní nas dvoch sa do tej vody namočilo prádlo/(Vireny-pračky program na namáčanie nemali/K tomuto sa viaže jedna historka:Babička svoju dcéru-našu mamu uzkostlivo nabádali,aby sa nikdy nepriznala,že vie niečo navyše.A tak otecova povinnosť bola pripraviť drevoa nahriať cvodu.Až raz-otec prišiel neskoršie domov a mama sa "ukázala.odvtedy už vždy mala tuto povinnosť.babička len krútila hlavou.

Prve verejne kuple som videle v 1966 v Brne tak skríža od hl.nádražia.Nikdy som v nich nebola.

Mala som rada to starodávne kúpanie v detstve doma.Bol to taký proces.vymydlila nás mama,vlásky umyla,nechty ostrihala a natrela niveou. To bolo!!

A voliť choďte!/Doporučujem to,pritom sama k voľbám nechodím.Nenechám sa uražať tymi pablbmi,nech si tam žijú,vládnu,len nech mne dajú pokoj-ja im pokoj dávam/

Re: Kupanie a kúpeľne

TAK TOHLE MI HLAVA NEBERE...

První sprchu

jsem viděla a zažila jako malá u tety na prázdninách. Teta dělala v drůbežárně a my děti jí tam chodily "pomáhat" sbírat vajíčka po hale. A mohly jsme se tam osprchovat, zaměstnankyně tam měly bíle vykachlíkovaný sprchový kout. Byl to prima zážitek a mladší sestřenka ječela strachy a utíkala, když na ni voda dopadla, sprchy se bála (vody ne, v Bečvě jsme se ráchali s chutí všichni.)