Od prvního okamžiku, kdy mě napadla myšlenka, že to malé toulavé kotě z ulice, kde pracuji, si vezmu domů, začal se mi v místě žaludku svíjet hádek pochybností kvůli Darkovi. Naším domem prošlo za Darkova života několik nalezených koťat i dospělých koček, ale pokaždé to na nás závislý kočkour velmi těžce nesl.

Začal balit kufry se slovy "Buď já, nebo ono (ona)" a já pokaždé kapitulovala a urychleně v potu tváře sháněla náhradní rodinu. Poslední případ byl Kikinův (sousedův kočkour) bratr Kryšpína I. Černý Kikin zůstal u sousedek, úplně stejný černý Kryšpín I. putoval k výjimečné rodině, kde se má náramně dobře.

Darek k nám přišel před jedenácti lety za velmi pohnutých okolností. Doslova nalezenec od popelnice a se zlomenou zadní nohou těsně pod kolínkem. Rok před tím, po smrti naší druhé kníračky Erisky, náš tehdejší kocourek Tom náhle oslepl. Perfektní kočičí zrak nahradila matka příroda vynikajícím čichem a s naší pomocí během pár dní se Tomík stal opět jedinným vládcem domu a později i zahrady. Takhle to šlo rok i s novým štěnětem Klérkou, která venku kočky s chutí proháněla, ale slepého kocoura respektovala a měla ráda.

Jednou začal Tomík náhle den ze dne chátrat, srst se stala matnou, odmítal jíst, nepil, jenom ležel a těžce dýchal a rychle, moc rychle hubnul. Věděla jsem, že je konec, tehdy mu bylo třináct let. Proplakala jsem se k rozhodnutí pomoci mu za Duhový most. Zavolala jsem svou kamarádku veterinářku, se kterou jsme se znaly od koní, ona přijela a Tomíka uspala. Když jsem ji ubrečená doprovázela k autu, ptala se mně, zda budeme chtít zase kotě, striktně jsem odmítla, že ne, až později a stejně to musí být opět nalezenec, jako byl Tomík.

Do tří dnů telefonovala, že má pro mne malého, nalezeného kocourka, lidé ho našli u popelnic, jak se snažil dostat k nějakému jídlu. Skákal po třech nohách, takže nebylo těžké ho ulovit a tak byl odnesen do veterinární ordinace, kde kamarádka zraněnou nožku zrentgenovala a zjistila rozsah škod a hned mi telefonovala. Namítla jsem, že kotě, belhající se o třech nohách, k biologické bombě v podobě půlročního středního knírače, je bláznovství, že kotě bude chudák. Odvětila, že noha sroste brzy sama i bez fixace, Klérka bude mít kamaráda a bude u nás doma legrace. A byla!

Když nám byla bílá chlupatá kulička dovezena, nasála vzduch, ucítila psa a zmizela kdesi v nábytku. Do rána jsme o něm nevěděli, ale byl použit záchůdek, kotě existovalo! Brzy se střetli s Klérkou takříkajíc z oka do oka, Klérka už také cítila, že je v domě kočka, takže byla ve střehu a my s pánečkem ztuhli, co bude. Kocourek začal vrčet a syčet a pomalounku, opatrně odkráčel po třech nohách od Klérky pryč. Tu jsme uklidňovali a mleli něco o malé hodné a naší kočičce, Klér stála a jenom natahovala krk jako žirafa, nos se jí chvěl, jak se snažila zachytit co nejvíc pachových molekul. Už se zděšeně neschoval a výsledkem bylo celodenní příměří.

Měli jsme kočičí dovolenou, abychom zajistili hladký průběh seznámení. Druhý den se už respektovali, Klérka věděla, že nesmí toho šmajdavého prcka honit a přijala jej za nejlepšího kamaráda. Kocourek dostal jméno Dáreček, Darek, Darča. Doktorka měla pravdu, noha srůstala, začal na ní opatrně našlapovat, potom celou vahou a jednoho dne už šplhal po borovicích. To už byli s Klérkou nerozlučná dvojice a tak jak pravila kamarádka, byla obrovská legrace. Cizí kočky Klérka prohání a vyhání ze zahrady, ale Dareček je její parťák.

Vzpomínám na rvavé hrátky, kdy se v klubku váleli po zemi a za strašlivého vrčení a kočičího mručení spolu zápasili, Darkův adrenalinový sport, co nejdéle vydržet s hlavou v Klérčině tlamě, kdy unaveni hrou usnuli v jednom chumlu. V době, kdy Darek dospíval do kocoura a začal zkoušet umění kočičích rvaček, utíkal ke Klérce o pomoc, když hrozilo, že dostane od některého z dospělých kocourů výprask.

Žasli jsme nad perfektně připravenou a sehranou akcí. Darek doslova přeletěl plot domů na zahradu, v patách ječícího, zlostného kocoura. Klérka natěšená na honičku vystartovala, prohnala s řádným štěkotem vyděšeného vetřelce přes plot a Dareček? Ten způsobně seděl, ocásek obtočený kolem těla a s poťouchlou jiskrou v oku pozoroval, jak sok potupně opouští jeho teritorium.

Když se vracíme z celodenního výletu, nebo z dlouhé vycházky, přijde se Darek přivítat nejenom s námi, ale prochází se Klérce pod bradou a otírá se jí o nohy a vousy. Spí s námi v posteli, nebo s Klérkou v pelíšku, je mlsný jako kocour a všechno jen tak nepapá. Miluje nás, celým svým kočičím srdíčkem a my se mu snažíme všechnu tu lásku vracet.

Takový je náš Dareček, kočičí miláček, momentálně trošku nevrlý strejda, pro jedno nalezené kotě, Kryšpína. Už jej přijal, situace se uklidňuje. Ale to je už další povídání. Fotografie jsou tady.