Máme tři kočky – Rusty (9), Woody (8) a Ginger (5). Užívají si vnitřek domu, stejně jako oplocenou zahradu. Jakmile padne tma, musí dovnitř a v domě spí. Každá kočka je jiná vzhledem i chováním a každá má v domě svá oblíbená místa.

V horkém září loni dlaždice příjemně chladily

Dokud žila fenka Trixie, kočky musely být větší část dne zavřené v ložnici. Teď už si mohou samy rozhodovat, zda být v domě, nebo venku. My na to doplácíme tím, že jim od ráno do setmění děláme dveřníky. Občas je musíme v jejích rozhodování popostrčit, protože zatímco kočka stojí mezi dveřmi a sama neví, kam chce, mouchy a komáři to vědí okamžitě.

Když jsme doma, kočky mohou podle libosti pendlovat dovnitř a ven, před odjezdem je ale chceme mít všechny uvnitř. To znemaná projít dům a ujistit se, že každou kočku rovnou vidím, nebo ji najdu ležet na jednom z oblíbených míst, která má každá kočka dvě, nebo tři. Dům není nijak velký, přesto se občas některá kočka ukryje tak dokonale, že ji nemohu najít. Když pospícháme a nevidím všechny tři, nezbývá než doufat, že jsou uvnitř. Tak se už párkrát stalo, že po návratu stála za dveřmi verandy zapomenutá kočka a domáhala se vpuštění.

Pozdní večer trávíme s manželem u filmu v obývacím pokoji a kočky jsou tam s námi. Když manželově synovci zemřela fenka (také Sadie), švagrová nám po ní přivezla psí matraci pro Trixie. Ta ji sice používala, ale asi jí byla moc měkká, většinou z ní po chvíli přelezla na koberec. Zato kočky si matraci velmi oblíbily a hlavně pro Rusty a Ginger je to jejich večerní místo. Opravdu jen večerní, ve dne v obýváku nespí ani jedna z koček, možná proto, že ani my tam přes den nejsme.

Ginger večer v obýváku

Rusty tráví převážnou část dne venku. V domě je hlavně ráno, když snídáme. Leží mi na nohou natažených na druhé židli a já jednou rukou snídám a druhou kartáčuji hlasitě předoucí kočku. Rusty pak jde ven, kde se podle počasí buď vyhřívá na dlaždicích, nebo v chládku na stole pod stromy. Když přeci jen přijde dovnitř, lehne si podél zdi na tmavý koberec, nejraději rozvalená na zádech. Nebezpečně splývá s kobercem a musíme si dávat extra pozor, abycho na ní nešlápli.

Knížku je třeba zalehnout, takže si páník otevře jinou

Po večeři si manžel chodí číst do křesla v obýváku. Během chvilky si k němu vyskočí Rusty a otevřenou knihu mu zalehne. Je to její letitá rutina a manžel už s tím počítá. Stejně má vždy rozečtené dvě, někdy tři knihy najednou. Takže Rusty na zalehlé knížce nechá a otevře si jinou. Spokojená kočka spustí motórek a u manžela zůstane tak půl hodiny než sama seskočí. Zbytek večera pak prospí na zmíněné matraci, nebo v pelíšku na ní.

Woody má v domě hned pět oblíbených míst. První je vršek kočičího stromu, kde hlavně v zimě prospí hodinu či dvě, dokud tam dopadá sluníčko. Druhým místem je chodba, kde stejně jako Rusty, nebezpečně splývá s kobercem. Třetím místem je moje koupelna, kam Woody chodí dohlížet, abych se náhodou ve vaně neutopila. Večer se už nemůže dočkat a většinou mi jde do koupelny v patách.

Woody v oblíbeném květináči

Když je náhodou jinde, musím nechat pootevřené dveře a když po chvíli vykouknu z poza závěsu, Woody tam leží na koberečku. Někdy přijde k vaně, packy dá na hranu, já vykloním hlavu, kočka se mi otře o tvář a jde si zase lehnout. Jakmile vylezu z vody, její dozor skončil a s ocasem nahoru odkráčí pryč. Po koupeli jdu do obývacího pokoje a Woody si vyskočí na své čtvrté oblíbené místo – můj klín. Začátkem letošního roku si velmi oblíbila páté místo – v rohu předního okna, schovaná za závěsem. Pod oknem je kašnička, hojně navštěvovaná ptáky, občas jí před nosem přeběhne veverka, která se také přišla napít.

Oblíbená matrace na večerní poležení

Ginger je velmi společenská kočka, nejraději je tam, kde jsme my – v domě i na zahradě. Zvednutí do náruče nemá ráda, hlazení toleruje a úplně nejraději si lehne někde poblíž nás obou, nebo jednotlivě. Když snídáme, Ginger si zcela neslyšně vyskočí do rohu lavice u jídelního stolu, kolikrát si toho ani nevšimneme. Když ji oslovím, přivírá oči, hlasitě přede, ale jinou pozornost nevyžaduje. Stejně se chová, sotva večer zasedneme k večeři. Jako by pro ni naše přítomnost a hlasy znemenaly jistotu. Stejně si přijde lehnout, když je jeden z nás u počítače. Natáhne se podél postele a „dělejte, že tu nejsem“. Kdybychom si k ní lehli nebo ji začali hladit, zvedne se a odejde.

Rusty natažená na koberci

Každé ráno se mnou kočky chodí krmit veverky a doprovází mne, když obcházím zahradu, co kde povyrostlo, zda je třeba zalít záhon, doplnit ptačí krmítko, jsou-li vzhůru želvy a mají hlad. Nebo společně jen tak sedíme a posloucháme okolní hlasy ptáků. Mám tahle rána moc ráda. Pak se kočky se mnou vrátí dovnitř, dostanou snídani a samy rozhodnout, zda zůstanou, nebo půjdou zase ven.

Posezení s kočkami a veverkami

Několik veverek na zahradě je už tak krotkých, že sotva ráno rozšoupnu dveře ven, přiběhnou si přednostně vyžebrat oříšek. Koček se vůbec nebojí a ony je nehoní, spíše před nimi couvnou zpět. Když si během dne sednu nebo sedneme ven, po chvíli se přidají i tyhle nebojácné veverky. Nezbyde, než je uplatit několika oříšky, aby odběhly a my mohli v klidu s kočkami dál lenošit.

Foto: Marička Crossette. Další obrázky najdete přímo zde na Rajčeti.