Ahoj, lidi, Zvířetnice, Zvířetníci i čtvernožci!
Máma si před chvílí přečetla e-maily, a mezi nimi i ten od Liky. Posílala jí totiž moje fotky. No a prý bych měl zase o sobě dát vědět. Tak jdeme na to. Čím mám začít?

Tak třeba tím, máma už se ujistila, že opravdu neslyším. Možná trochu jo, ale spíš ne. Takže jí došlo, že nemá smysl na mne volat. Ale že se musí naučit něco jako speciální znakovou řeč mně na míru :-). A když nereaguju na tu její posunčinu, zkusí třeba zabouchat na matraci gauče, ty otřesy vnímám.

Orry skoro spí

Tu vodovou rýmu jsem asi chytil, když jsem byl na ulici, než jsem se dostal do útulku – tak tu mám pořád. Prostě kýchám a kolem se prohánějí kapénky jak z rozprašovače. Máma to moje kýchání počítá – momentálně se prý můj rekord zastavil na 24 kýchnutích v řadě. Prozatím mi nenechala udělat výtěr a vyšetření, zkoušíme podpořit imunitu sirupem VET-P-IM. Ale to je na dlouhý běh - snad to zabere.

Při kontrolách na veterině „neprudím“, jak to měl ve zvyku Ozzy, mámin první sphynx – dávat všem jasně najevo prskáním syčením a hlasitým mňoukáním, že kdyby chtěl, mohl by jim pořádně ublížit, ale neudělá to. Já se nechám v klidu vyšetřit, dokonce jsem bez narkózy vydržel odstranění zubního kamene. Paní doktorka mne pořádně chválila, jak jsem byl statečný.

Orry

A máma si taky všimla, že mám dost suchou kůži – tak mne občas přepadne a dělá, že mne hladí, ale já vím, že má na rukou přírodní vazelínu, a tak mi natře hlavu, krk i záda. Ale jinak se nám Sphynxům dělá přebytek mázku v uších – jejich čištění dávám v ledovém klídku.

Co mi tedy ale není vůbec po chuti, je koupání. No, představte si to, prvně, to mi máma napustila do vany teploučkou vodu, vzala mne do náruče a do té vody postavila. Jak jsem moc neměl páru, o co jde, tak než jsem stačil začít protestovat, namydlila mne i spláchla a zabaleného ve froťáku usušila.

No a za pár týdnů – koukám a ona to opakuje! Jenže to už jí tak hladce neprošlo; nejprve jsem mňoukal, nechalo ji to klidnou a dál mne otírala žínkou; tak jsem přidal i ohnání se zuby – ale jako by byla myslí někde jinde, zase nic. Tak jsem se zkusil vydrápat se jí po rukách a tričku pryč, ven z vody, z vany... Příště už si na to musím dát pěkný pozor, snad si na mne máma nevymyslí nějakou fungující fintu.

Orry spí

Jo, ale naštěstí netrpím zažívacími problémy, jaké měl Ozzy. A nejsem také tak žravý – tedy granulky baštím v pohodě –, ale nesnažím se za každou cenu někde ukrást něco jiného, z čeho bych pak mohl mít problém. Takže to je v poho.

Jo a taky jsem našel způsob, jak si mámě říct, když třeba v misce dojde voda – tak to začnu tak urputně naříkavě mňoukat, že ji i vzbudím. A miluju spát s mámou na gauči – tedy máma leží na boku, já k ní přijdu, ona poodhrne deku a já si stoupnu na zadní, přední tlapky přehodím jí přes žebra, no a pak si pomaloučku sednu a uvelebím se. Máma říká, že se přes ni přehodím jak šála.

Orry čistotný

No a tak si spolu někdy odpoledne dáchnem. Bohužel jen odpoledne, máma totiž večer odchází spát do ložnice; když mi to vadí, tak nasadím znovu svoje „kňourání“ - a už jsem ji přesvědčil, že vím, co chci - protože když se vrátí ke mně na gauč, zalehnu a jsem spokojený... Prý hlasitě chrápu.

Ale pořád se nemůžu zbavit svého „zlozvyku“ – slabého kousnutí do ruky, když to máma nečeká, nebo i čeká – vím, že to není dobře –, tak jí někdy hned vzápětí ruku olíznu... Nedělám to, protože by mi snad někdo ubližoval, nebo mne třeba škádlil; prostě ždíbnu i při hlazení; mámu, ale i návštěvy – to jim vadí. Třeba to časem zvládnu a přestanu s tím. Ale máma mne pořád ujišťuje, že neví, jestli mi někdo něco dřív neudělal a proto tak reaguji; takže i když s tím nepřestanu, ona mne nepřestane mít ráda.

Najdou se lidi, kteří jsou vedle z mého „nahatého“ kožíšku, který jim nesedí. Většina návštěv mne ale má ráda. Jsem prostě božan, roztomiláček, miláček, krasavec, boží, flegmouš, Mamma’s boy, pusinka, Zlatouch Blatouch, víc jmen si nepamatuju... Klidně se uvelebím na gauči vedle Terky nebo Maggie. Čin-Čin se straní tak trochu nás všech, ale mám ji taky rád. Jo a vycházím i s Quicksem... Mám rád návštěvy, netrvá to dlouho a jdu si je okouknout, hupsnu na klín...

Orry zachumlaný

Protože občas na gauči spím sám, stalo se mi několikrát, že návštěva si mne nevšimla, takže si na zmuchlanou deku i sedla – naštěstí mne nezmrzačili. Prostě v té zachumlané dece mne není poznat. S mámou se rád mazlím ducáním hlavami do sebe, to miluju. Otírat se jí o tvář. Myslím, že jsem toho pro dnešek o sobě napsal už hodně. Ještě na závěr - doma je fajn...

P. S.: A taky mne strašně prudí můj vlastní ocásek. Tedy, já úplně jistě nevím, jestli je vůbec můj. Možná vám časem ukážu video, až přijdu na to, jak na něj.

Foto: Jitur. Spoustu fotek najdete přímo zde na Rajčeti.