Pan Kebule opět zdraví milé Zvířetníky a to téměř po roce, který uběhl fofrem, pro něho ovšem to byl rok přelomový. V tomto roce se z kocoura venkovního, i když se vší možnou péčí, stal kocour domácí.

Kebule na vyhřívací střeše

Já, Kebul, naváži tam, kde skončilo moje poslední povídání, a to těsně po kastraci. Milá Beda v tu dobu pravila, že do Vánoc budu už určitě pobývat uvnitř. To se sakra zmýlila, já už jsem po měsíci znal nejen všechna křesla v domě, ale vlastně celý prostor od sklepa po podkroví.

Kebule malebně rozvalen v teple

V dalším ovšem měla pravdu, že si konečně v životě odpočinu a povedu klidný život, a také upozornila moji paničku, že přiberu na váze.

A tak opravdu najednou v klidu plynul čas, s Černochem jsme vegetili na střeše na koberečku na sluníčku, i když toho sluníčka a teploučka bylo i pro duše košiší letos trochu moc. Na to byla lepší dlažba na chodbě, no i lino v kuchyni slušně chladilo.

Čalouněný nábytek jsme teda v létě téměř nevyužívali. I noci bylo lepší trávit venku.

Na střeše s námi dále pobývalo a u okna se stravovalo kocourstvo z okolí. No do podzimu. Nevím, co se stalo, neví to ani panička, a ta je z toho velmi nešťastná, Černochovi prdlo v kouli. Začal všechny „cizí“ košišáky vyhánět. Chudák černobílý se někdy tak lekne, že skočí až do vrcholu tújí, pobyde si tam i delší dobu, ten malý černý magor sedí pod ním a trvá dlouho, než ho hodlá milostivě propustit.

Černobílý soused zahnán na túji, letecký pohled

Černý pacholek má někdy místo očí jen čárky a zle kouká i na mě. Já chci mít klid, tak nijak nereaguji. Ovšem stane-li se to v dosahu paničky, okřikne ho zle a někdy i flákne po papuli.

Nepřátelské pohledy

Svorně ale vedle sebe čekáváme na krmení, první jde kapsička, ta je Černochovi, já je nemám rád, tak poodstoupím, Černoch se nabaští a servíruje se pro mě. Já maso z konzervy + nějaké masíčko syrové nebo vařené + nakonec granule, Černoch čeká a pak společně odkráčíme do kraje.

Jak už víte, máme košiší okénko na čip, ovšem zařízené tak, aby dovnitř mohl jen Černoch s čipem na krku. To bylo z preventivních důvodů v době, kdy jsem ještě škodil. Ovšem ven se může neomezeně. Panička ten systém myslím zatím nehodlá měnit, chce mít pod kontrolou chování Černocha ve chvíli, kdy přijdu dovnitř.

Já chodím oknem v kuchyni. Pokud není velká zima, je stále otevřené nebo alespoň napůl, mohu teda dovnitř, kdy chci, ale stejně stále nejraději sedím mezi oknem, tedy ani venku ani uvnitř. To je přece taková košiší zásada. Ale zatím jsem nepochopil, že to nelze praktikovat v zimě.

Noci s přicházejícím podzimem trávím uvnitř.

Kebule doma na koberci

Ale je to s tím Černochem složité. Když si vyberu křeslo, na příští noc ho zabere on. Uvelebím se na gauči, příští večer tam kraluje on. Vedeme to jako šachy. Je evidentní, že mě doma moc nechce.

Panička je z něho někdy moc smutná, já i ona máme rádi mír, to takhle stála mezi námi uprostřed pokoje a pravila: Připadám si jako vyjednavač z OSN pro mírové záležitosti. Fakt občas pak musí i zasáhnout, mír nemír. Já raději někdy v takové situaci zmizím a to ona je pak na Černocha naštvaná, nadává mu hajzlíků.

Nakonec se vše urovná, my zaujmeme nějaká místa a ona jde nahoru spát.

Já teda spím do dopoledne a pak si jdu ven, kdy chci. Okénkem ven mohu, i když při své hmotnosti trochu obtížněji prolézám, je to prý k popukání.

Černoch, ten se pořád šmrdolí ven, dovnitř.

Celkem prý je to s námi náročné, to si panička takto nepředstavovala, Černoušek byl vždy vychvalován jako absolutně nekonfliktní stvoření.

Naopak u mě se objevily vlastnosti, které by prý nikdo nečekal.

Dříve se mě jen dotknout se považovalo za odvážné. Jenže já jsem přišel na to, že hlazení je úžasná věc, to jsem teda fakt neznal. Nastavuji hlavu každému, kdo je v dosahu, jen hlaďte až do zblbnutí. Ale přece ještě ve mně něco zůstalo, tak bohužel někdy se jen tak ze srandičky oženu, ale drápky jsou znatelné. Panička každého varuje, ale lidi jsou nepoučitelní a pak se diví. No vlastně někdy i ona.

Dále se ukázalo, že jsem hračička.

Máme trvale v předsíni několik golfových míčků, ony dělají děsný rachot, nikdy je neminu, abych si do nich nebouchl packou, pěkně od zdi do zdi, to dává ty správné rány. Černoch si moc neumí hrát, ten většinou dělá jen pozorovatele.

Také velmi rád potichu až neznatelně obcházím židle a rozváži všechny šňůrky u podsedáků. Nejsem kárán, panička jde a zase u všech udělá mašličky.

Mám rád všechno, co je v pohybu, a umím si vyhrát. To byste koukali, jak vydržím třeba hodinu mordovat při větru větvičku na vistárii.

Prý neočekávaný talent. Tak si ten čas, který jsem dříve neměl, užívám.

Sice se stále toulám po našem blízkém okolí, ale fakt už jen loudám, nelítám s vytřeštěnýma očima jako dříve. Do podzimu jsem podle předpovědi sice nepřibral, ale nějak se ten můj organismus přece jen na zimu připravil, i kožich zhoustl. Jsem prý kus. Nyní už se mi servíruje jen všechno dietní. Ale lidi jsou i zlomyslní, nedávno soused utrousil, jestli prý mám nožičky?

Jinak stále chodíme paničku pečlivě vyprovázet, Černoch je občas jak péro a letí napřed, na křižovatce pak čeká, kterým že směrem se dnes jde.

Je-li panička chvíli v naší čtvrti na návštěvě, čekáme trpělivě na příslušné zahradě. Odjede-li busem, vrátíme se, obsadíme sloupky u branky a trpělivě čekáme. Vždy jsme se dočkali, tak jí věříme a jsme v klidu.

Milí přátelé, tak zase někdy nashle!

Foto: autorka. Do fotogalerie se dostanete kliknutím do kteréhokoli obrázku. A další si můžete prohlédnout i přímo zde na Rajčeti.

Pro „tabletáře“ máme náhled rajčatového alba i níže: