Tohle září jsem se zase po delší době párkrát setkala s hladinou hluku, které se obvykle dokážu vyhnout (připouštím, že jsem asi zaujatá, nejraději mám ticho někde v přírodě).

Ovšem na ten první hluk jsem narazila právě v přírodě, aspoň v takové přírodě, jakou najdete v Praze. Vydali jsme se do Dendrologické zahrady v… Průhonicích (jeden čas uváděli, že se nacházejí v Čestlicích, ale asi ty Průhonice znějí lépe). Je to moc příjemný areál, vždycky jsem tam ráda chodila, tedy když pominu fakt, že Průhonice jsou opravdu na druhé straně Prahy a cesta mi trvá stejně dlouho, jako když jedu do Liberce.

Jenže zahrada se rozkládá těsně vedle dálnice, tedy D1. Mohla jsem si na vlastní uši ověřit, jak u nás narůstá objem dopravy. Strašně! Můj hlavní dojem z výletu? Těšila jsem se k nám do Bohnic, kde „ticho léčí“.

Dendrologická zahrada

Druhý zážitek jsem si pořídila před pár dny v Bulharsku. Trochu jsem s tím počítala – kdejaký hotel dneska nutně musí mít animační programy. Uf… Ještě tak pochopím házení šipek, hůř už mi jde porozumění pro karaoke, ale hlavně - proč večer z každého hotelu musí dunět hudba, do které hýká animátor?

Když říkám večer, tak samozřejmě myslím večer v jihoevropském podání, žádná zavíračka v deset.

No jo, ale postpubertální anglické dívenky a němečtí důchodci si to fakt užívali.

Foto autorka. Další fotografie z Dendrologické zahrady si můžete prohlédnout tady na Rajčeti.