Dovolte mi, abych vám představila jeden krásný zámek, ve kterém nežije pan král s princeznou, ale pár desítek obyčejných lidí, kterým se ze života snaží pár lidí udělat pohádku… Ať už na standardním oddělení pro seniory nebo i na Slunečnici, kde jsou lidi se sníženou schopnost soběstačnosti z důvodu chronického duševního onemocnění (moc se mi líbí a vážím si toho, že o nich personál mluví jako o lidech, že to jsou pro ně stále lidi).

Mitrov | foto: Sharka.68

Je to Mitrov. Zámek jako z cukru. Kde by se mohly točit nádherné pohádky, ale i příběhy ze života těch, kteří tímto místem prošli… Že se za zámeckou zdí a okny neodehrávají žádné snové příběhy jsem si uvědomila, když jsem zjistila, že je to Domov pro seniory. Ale i tak mají obyvatelé zámku důstojný život. Je o ně postaráno. Dny jim naplňují setkání s ostatními obyvateli, vycházky, výlety, drobné činnosti a terapie, návštěvy a skvělá kuchyně a představte si, mají tam i svoji kavárnu (ještě více najdete na tomto odkazu).

Vnímat víc tento domov jsem začala ve chvíli, kdy se jedním z jeho obyvatel stal i náš dlouholetý kamarád, kterému se říká Červotoč. Pravda, není vzorným klientem, je to takový živel a rebel, takže s ním personál musí mít velikou trpělivost a pochopení, však jen zasvěcení vědí, kdo to tam s nimi žije a bydlí, ale o to víc si jejich práce vážím. Pokud by byl jeden polštářek s výjevem tabákových výrobků nebo zlatokopeckou tématikou, věděla bych, komu ho dát.

Jedna příhoda z Červotočova života, pro bližší seznámení – když byl v místech, kde probíhala zlatá horečka, dostal se společně se svým zlatokopeckým průvodcem a opatrovníkem do míst, kde bylo upozornění Pozor medvědi! Jejich přáním bylo nějakého „míšu“ vidět. Když se jim toto podařilo, místo aby nehnutě stáli, rozběhli se k němu, že si ho musí vyfotit z blízka. Míša se vyděsil, asi se mu čeští zlatokopové zdáli nebezpeční, a místo aby poodběhl, vylezl před nimi na strom. A co si myslíte, že Červotoče napadlo? Ano, správně! Že vyleze za ním… (tímto sdělujeme, že nebylo ublíženo ani medvídkovi, ani těm dvěma cvokům). My se téhle příhodě už řadu let smějeme, ale když nám to líčili po návratu, do smíchu nám nebylo.

Tohle je Bedřiška – zlatokopka, hlavní cena patrona Poháru Jendy Červotoče (zlatokopecká soutěž):

A tohle je Jenda Červotoč:

Když se letos hledalo místo, kam směřovat nádherné polštáře ušité našimi piškvorkovými dámami, navrhla jsem Mitrov. Nejen kvůli Červotočovi, ale všem jeho obyvatelům, kteří tam bydlí.

V každém takovém domově žijí lidé, kteří nikoho nevyhlíží, protože vědí, že za nimi nemá kdo přijít. Možná jsou na tom v tomto ohledu lépe než ti, za nimiž má kdo přijít, ale nepřichází. A právě těm, co jim udělá radost jakákoli drobnůstka, změna nebo zajímavá činnost, bych ráda předala polštáře našich piškvorkových dam. Aby se i oni měli o co opřít, když budou unaveni, aby jim ty polštáře prozářily cestu, po které jdou.

Vaše sharka.68

Další obrázky najdete zde: https://sharka-68.rajce.idnes.cz/Beaver_Trail/