Tak jsme letos podnikli svůj druhý výlet do světa skalních věží. Moc příjemně nás překvapil Děčín – staré město je opravdu hezké, zámek velkolepý, pod zámkem historický vodočet, tj. přehled, kam až sahala voda při povodních. Doložený spolehlivě od 16. století. Rok 2002 je na pěkném druhém místě.

Bydleli jsme v historickém centru města, penzion inzeroval výhled na památky. My teda měli výhled na památku opravdu z první ruky. Do zdi kostela Povýšení sv. Kříže jsme hleděli ze vzdálenosti asi tří metrů (ale zase nám nikdo nekoukal do okna). Měli jsme blízko na vlak i autobus, kousíček na zahrádku příjemné restaurace. Co si víc přát.

Děčínský zámek

V neděli jsme se byli podívat na Maxičkách, to je taková pěkná výletní destinace obyvatel Děčína, trochu jsme se prošli po okolí a klesali zpátky do města (je jen 150 metrů nad mořem, takže návrat je vždycky dolů a, kamkoliv jdete z města ven, jdete do kopce). Jak tak klesáme, obloha tmavla a, když jsme docházeli na Pastýřskou stěnu, tak už bylo slyšet bouřku. Kupodivu pršet začalo, až když jsme byli uvnitř restaurace, ale byl to slejvák velkolepý. Sestup po mokrých chodníčcích a schodech (k Labi je to ještě asi sto výškových metrů kolmo dolů) byl docela napínavý.

Pastýřská stěna

Už dávno jsem se chtěla vypravit na výlet kaňonem Labe. Dokonce jsem uvažovala, že bych si to třeba dala lodí, ale pak jsme zjistili, že se dá koupit jen zpáteční lístek, který není nejlevnější, ale hlavně – oběma směry to trvá ČTYŘI HODINY! To by mě zabilo...

Takže pěkně pěšky po proudu po pravé straně, většinou lesem (báječný chládek). Cestou občas nějaká vyhlídka do kaňonu Labe, který je tu místy až 300 metrů hluboký. Nádhera.

Kaňon Labe

Jen to zakončení nestálo za nic – restaurace na báječném místě, ale vaří naprosto odporně.

Dále jsem se chtěla podívat na zámek, resp. zámky v Benešově nad Ploučnicí a na zříceninu hradu Ostrý ve Františkově nad Ploučnicí. Je to kousíček od sebe, prima výlet. Cestou od hradu jsme navíc narazili na kouzelnou věc, a sice vodopád. No... byla tam cedule s šipkou k vodopádu. Kdyby v něm bylo bývalo teklo měřitelné množství vody, tak by to byl býval moc hezký vodopád, tak čtyři metry vysoký, pěkné balvany. Jenže chudák spíš vypadal, že nahoře někdo tu vodu lije plecháčkem. Jako kuriozita ale dobré.

V Benešově nad Ploučnicí je goticko-renezanční zámecký komplex, který se skládá ze dvou zámků (nebo taky ze čtyř, podle toho, jak to počítáte), tří paláců, kostela a kaple. Co jsem předem nevěděla – ty stavby jsou maličké, tedy s výjimkou kostela. Ale překrásné, v dobrém stavu a hlavně – na zdejší poměry docela exotické.

Zámek v Benešově nad Ploučnicí

Jo a taky jsme v Benešově objevili úplně fenomenální pekárnu s cukrárnou, tak úžasné koláče jsem nejedla, ani nepamatuju.

Na středu hlásili déšť, tak jsme vyrazili na poměrně krotký výlet na rozhlednu na nedalekém kopci a ještě kousek na větrný mlýn (až na místě se zjistilo, že lopatky nemá a bydlí se v něm). Cestou zpátky jsme náhodou potkali další pozoruhodnost – nejdřív jsme mysleli, že je to nějaký palác. Je to nádraží. Nádraží Děčín - východ se už léta pro osobní dopravu nepoužívá a památkově chráněná novorenezanční budova pomalu chátrá.

Kopce v mlze

Ve čtvrtek byl na řadě další velký výlet – vlakem kousek za hranice do Bad Schandau a odtud po jednotlivých pískovcových skalních útvarech na levém břehu Labe až do Königsteinu. Do pevnosti samotné jsme nešli – docházel nám čas a navíc ji už známe. Ale skal jsme nahoru a dolů prolezli bezpočet, však si kolena a jiné součástky všimly, ale stálo to za to (což je mantra, kterou si opakujete v okamžicích, kdy si nejste jisti, jestli TOHLE slezete, nebo se raději vrátíte ty dva kilometry a vezmete to okolo).

Vyhlídka na německé straně

V pátek lilo a meteorologové nám slíbili, že pršet bude celý den. Tak jsme jeli domů prát a žehlit.

Foto: autorka

Další fotky si můžete prohlédnout tady na rajčeti.