28.4.2024 | Svátek má Vlastislav


ČLOVĚČINY: Velikonoční pondělí

17.4.2017

Ze zvědavosti jsem zabrousila na jeden anglicky psaný web, který se věnuje velikonočním tradicím ve světě. Dozvěděla jsem se například, že v Polsku mají tradici zvanou Smingus-Dyngus. Spočívá v tom, že se chlapci snaží zmáčet co nejvíc (jakýchkoli) lidí vodou z kbelíků, stříkacích pistolí a vůbec všeho, co jim padne pod ruku.

Ve Finsku zase chodí děti na koledu, přičemž mají umazaný obličej, na hlavě šátek a nosí s sebou metly, kávové konvice a vrbové proutky. Důvody jsem se bohužel nedočetla, ale třeba bude někdo vědět.

Ve francouzském městečku Haux se prý každý rok v tento den podává na hlavním náměstí obří omeleta – je ze 4500 vajec a stačí pro 1000 lidí. Prý za to může Napoleon – když se tu zastavil se svou armádou, zachutnaly mu zdejší omelety natolik, že poručil měšťanům přinést všechna vajíčka a připravit na druhý den pro jeho armádu obří omeletu.

Velikonoční vajíčka

Na Korfu mají zvyk, který se sice neváže přímo na pondělí, ale na Velikonoce ano: tam se na Bílou sobotu vyhazuje z oken na ulici hliněné nádobí. Prý to vzalo počátek ve zvyku Benátčanů vyhazovat na Nový rok všechny staré věci, ovšem jiní učenci tvrdí, že jde o vítání jara a symbol nové úrody, která poputuje do nových hrnců.

V Norsku jsou prý neodmyslitelnou součástí Velikonoc detektivky – ať už knižní nebo filmové. Nakladatelství tam mají speciální velikonoční edici krimi románů, které se vydávají právě v tyto dny.

V Maďarsku si prý o Velikonočním pondělí potrpí na „kropení“. Chlapci vesele šplíchají na děvčata voňavky. Dřív prý lili dívkám na hlavu rovnou kýble vody, ale dnes je posprejují parfémem, kolínskou nebo obyčejnou vodou, a pak si řeknou o políbení.

Pokud prý přijedete do České republiky a na Slovensko, máte si dobře krýt záda! Muži si tu vlastnoručně vyrábějí karabáče z vrby, ty ozdobí mašlemi a produktem pak ženy seřežou. Prý je to kvůli tomu, že vrba je strom, který kvete na jaře jako první, takže její větve dodají ženám vitalitu a plodnost. Píše se tu, že výprasky jsou zábavné a jen jako a nemají způsobit bolest.

Tolik „zajímavosti ze světa“, ovšem bez záruky. Vzpomínám si, že u nás měli mládenci v největší oblibě šlehání jalovcovými větvemi (nijak jemně) a polévání vodou. Když nebyl po ruce potok, natočila se voda do přineseného kýblu anebo se rovnou natáhla zahradní hadice. Někdo si přinesl maxiflakón nějaké levné voňavky a štědře zlil vyhlédnuté holce vlasy. Pokud byl sníh, což často byl, házely se dívky rovnou do závějí. Většinou se to neobešlo bez symbolické honičky provázené množstvím jekotu a chechtotu.

Nebyla to zdaleka selanka, podroušení koledníci přestávali znát míru a občas nějakého zlitého (nikoli vodou) nezletilce vylovila z příkopu sanitka, ale stejně si mládenci dlouho schovávali své pomlázky s pečlivě spočítanými mašlemi a dívky vyhlížely, kdo k nim přijde. A všichni známí se ponavštěvovali. Jo a zdobit vajíčka voskem umím dodnes :-)

Přeji krásný den – ať už čistě jarní, anebo velmi sváteční.

Foto: PublicDomainPictures

Lika Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !