Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Srpen 1968
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Vave 21.8.2008 8:17Děkuju Ti, milá Zdeno b.p., za úžasný nápad i za všechnu práci, kterou jsi s uspořádáním měla. Tvůj příspěvek, který mě vzal u srdce, je zcela náhodně na konci, vyprávění jsou řazená podle abecedy, ale kdyby člověk přepečlivě vybíral, nemohl by zvolit lepší závěr. Myslím na toho kluka, narozeného navzdory tankům. Dnes má narozeniny, je mu čtyřicet let, z toho první polovinu života prožil ve společnosti, která přišla o své iluze i naděje. Jak se mu asi daří a jak uchopil svůj život? Pan Kadlus píše o trhlině, která nejde zacelit. Já zase vzpomínám na stopy pásů na dláždění, které tak bily do očí, že je město zalilo asfaltem - ale ony zůstaly po ním a všichni jsme o nich věděli. Děkuju všem, kdo napsali o svém srpnu. A prosím, kdo má nějakou vzpomínku, napište ji sem. Prosím! Je to moc důležité - byly tu zmínky o Gruzii, nesmí se zapomínat! My jsme dnes paměť národa. |
|
|
Fallowa 21.8.2008 8:50Re: Děkuju Ti, Vavísku,ano,my jsme dnes paměť národa - mé děti tyto paměti zajímaly,i když se jim to zdálo ode mně nadsazené(dokud se nepřesvědčili,že jsou lidé,kteří mají ještě horší zážitky z té doby),ale mám dojem,že pro mou 15ti letou vnučku je srpen 68 a listopad 89 jen další letopočet v dějepise,který se musí naučit... |
|
|
Vave 21.8.2008 10:58Re: Re: Děkuju Ti, Vypravuj jí to stejně, milá Fallowo |
, ono se to někam zasune a skoro možná ztratí, ale ne úplně. A hlavně dojem, emoce, postoj, to zůstane, i když se třeba konkrétní obrysy v čase rozplynou.|
|
abyt 21.8.2008 9:01Re: Děkuju Ti, Není to vzpomínka přesně na srpen 68, ale asi o rok později.V jedné malé připražské vesnici šla v neděli před polednem holčička se džbánkem pro pivo k obědu. V poloprázdné hospodě byly obsazené jen dva stoly. U jednoho seděli domorodci a u druhého tři důstojníci okupační armády. Aspoň myslím, že to byli důstojníci, měli placatý čepice a pistole na opasku. Jeden z místních, asi si dal o ruma víc, z ničehož nic vstal, zamával půlitrem a vykřikl - Ať žije svobodné Československo! Nastalo strašlivé ticho.Teta Máčková, co točila pivo, úplně zapomněla zavřít pípu a pivo teklo do vaničky. Po děsně dlouhý době povstal jeden ten důstojník, zvedl půlitr a pronesl - Ať žije svobodná Litva! A v tu ránu brečela celá hospoda. Na to pivo jsem musela chvíli čekat, protože teta Máčková měla moc práce. Ke stolu "Rusáků" začaly lítat velký rumy. Šla jsem se domů zeptat, co je to Litva. |
|
|
EvaŽ 21.8.2008 9:46Re: Re: Děkuju Ti, Tohle mě dostalo! Litevci čekali stejně dlouho a byli na tom hůř. Naštěstí se z toho taky dostali. Ale musela to být obrovská osobníodvaha a doufám, že dotyčný důstojník přežil. |
|
|
dalmatin 21.8.2008 14:38Re: Re: Re: Děkuju Ti, Abyt, tak tohle mě rozmázlo písmenka. |
|
|
Pitrýsek 21.8.2008 10:13Re: Re: Děkuju Ti, Abyt. Jen jeden odstaveček, krátký, ale ta síla!! Dík |
|
|
Jakub S. 21.8.2008 11:27Kristepane. To se fakt stalo?! Od toho Litevce šílená odvaha! A co ti druzí dva - ? Vědět tak, co bylo dál! A z našich - dodatečně nikdo nekecal, neudal, třeba po letech? V té vesnici to přece musel někdo nějak registrovat, zapsat. Konkrétnosti - a zeptat se na dnešní radnici, kdo tam o tom ví. To by někdo měl udělat! Zase: pars pro toto. Historická situace komprimovaná do krystalku s blyštivými fazetami! Studenými. Přesnými Nech odpadne, čo je kolísavé - nuž, Gusto - v té hospodě odpadlo všetko kolísavé. A byli tam c h l a p i . Tam bych chtěl být. |
|
|
abyt 21.8.2008 11:45Re: Kristepane. To se fakt stalo?! Jakube, bylo to brzo v děvětašedesátým, to se lidi ještě neudávali. A ten Litevec? Myslím, že to zvážil, ty dva jeho spolubojovníci byli asi Litevci taky. Pro mě to bylo děsivější než ty tanky u Muzea. Jaksi poprvé jsem se střetla s realitou že nic není černobílý. |
|
|
Vave 21.8.2008 12:21Re: Re: Kristepane. To se fakt stalo?! Je to dar, nevidět černobíle. Ne každý ho dostane, milá Abyt. |
|
|
jiný Honza 21.8.2008 12:23Re: Re: Děkuju Ti, Teď jsi mě dorazila. Jo, život tropí hlouposti... |
|
|
terra 21.8.2008 16:46Re: Re: Děkuju Ti, Abyt, toho chlapa bych chtěl poznat. Jestli vždycky správně odhadl situaci a podařilo se mu přežít, přeju mu, že se dožil své svobodné Litvy, protože je mi jasné, jak strašně moc si ji musel přát... A někdy mám dojem, že přes svoji brožovanou minulost je právě Pobaltí ten správný kousek světa, kam bychom občas měli zajít pro inspiraci. Možná proto, že mám kus svých kořenů kdesi na estonských hranicích, prostě pro ně mám slabost |
|
|
Jakub S. 21.8.2008 23:33Re: Re: Re: Děkuju Ti, Ano, klobouk hluboce dolů před nima - a inspirovat se. Za jakých podmínek, za kdovíkolika okupací a deportací a infiltrací - řádově třikrát vražednější než my, o Slovácích nemluvě. Ugrofinský kořínek - teda! |
|
|
Alča 21.8.2008 8:04Moc děkuji za tyhle vzpomínky, je to jedna z mála forem, které jsem ochotna u historicky významných událostí akceptovat. Oficiální postoje a data mi přijdou VŽDY nějakým způsobem zkreslená, prostě jim nevěřím, navíc se historie různě mění podle toho, jak se komu hodí (všichni známe přepisování učebnic dějepisu). Jediné, co nám nikdo nikdy nevezme je to, co máme ve svých vzpomínkách a moc se přimlouvám za to, abychom hlavně našim potomkům hodně a často vyprávěli o tom, co jsme zažili na vlastní kůži - oni to jednou ocení... Já osobně mám na rok 1968 velmi hezké vzpomínky - v červenci jsme s rodiči projezdili nově koupeným autíčkem západní Evropu a moc jsem se těšila do první třídy... Tanky a vojáci u nás nikdy nebyli. |
|
|
LA 21.8.2008 7:57Díky za vzpomínky Srpen 1968 si nepamatuji, na to jsem moc mladá. Ale každý pohled na zprávy mi říká, že se možná dožiji opakování. |
|
|
alimo 21.8.2008 7:52Moji milí to byl opravdu skvělý nápad, dík, já tu pomalu brečím jak želva, poslouchám rádio...nějak to na mě dolehlo.... Bylo mi krásných 17....v noci byl děsnej blázinec, letadla, ale jsem ze Žatce, bylo tam letiště a občas byla cvičení, potom rachot na schodech v domě, nad námi bydlel voják z povolání...já měla prázdniny, ale ráno mě vzbudila mamka, pamatuju, jak běhala napůl oblečená a brečela, že bude válka...pak mě naši pro jistotu zamkli doma, ale žádný problém, bydleli jsme jen v přízemí Na té úžasné manifestaci v Praze, když jsme vyhráli alespň v tom hokeji, jsem byla taky |
, V krásném letním ránu jsem utíkala ke kamarádce, přes celé město, potkávala uplakané lidi, slyšela neutuchající rachot letadel a takové divné dunění, to byly tanky, pak jsem čekala asi 3 hodiny u silnice, abych mohla přejít, jely kolony tanků a obrněných transportérů, kulomety a samopaly namířené do lidí...Měla jsem před sebou ještě dva roky průmyslovky, škola byla v Praze, vůbec jsem nevěděla co a jak bude, jen ten strašný vztek a bezmoc...|
|
EvaŽ 21.8.2008 9:18Re: Moji milí Jo, manifestace po vítězství v hokeji v 69. Tam jsem byli taky. Naši mě pustili s kamarádem z baráku, aby se mi nic nestalo. No u Aeroflotu jsme už nebyli. Ale kousek "Štrougalových sadů", chudinek tůjí kolem sv. Václava jsem měla dlouho schovaný. Poprvé jsem u sportu brečela, když jsme vyhráli. A ta atmosféra... Znovu až o více než 20 let později. Teď si stěžujeme na kdejakou blbost, ale lidi, tenhle život je normální! Demokracie je nejlepší ze všech špatných způsobů vlády. Kolik z těch dnešních brblalů si trouflo před 20 lety? |
|
|
Jakub S. 21.8.2008 11:20Mluvéíš mi ze srdce, Evi! Přesně!! |
|
|
Xerxová 21.8.2008 7:17dík za vzpomínky dík za vzpomínky Já nemám moc co dodat - byla jsem na své první dovolené ve stanu u Jinolických rybníků. Na fotce mám úžasné černé brýle a sedím na nočníku... (bylo mi 23... měsíců Ale jednu připomínku z vyprávění. Rodina mé polovičky se rok před tím na Baltu seznámila s německou rodinou z druhé strany Krušných hor. A dohodli se, že handl je nejlepší cesta, jak česká dítka naučit německy. A tak v tyto dny roku 68 je v Liberci německá holčička snažící se ke konverzaci donutit mou polovičku a v Německu je teta O... A tak tchán sedl s dítkem na motorku a přesvědčil vojáky, že se do toho Německa přes uzavřené hranice dostat musí, že to cizí dítě vrátit musí a svoje že by si rád dovezl domů. Povedlo se, ale babči nervy bych chtěla někdy mít... |
)|
|
Bubu 21.8.2008 9:53Re: dík za vzpomínky Jsem na tom podobně. Byly mi 2 roky a právě jsme se přestěhovali z Lovosic do České Třebové. Vlastní vzpomínky žádné. Jen jsem jako holka nebyla štont pochopit, proč jsou tu. Jednou jsem se ptala, jestli to je nějaká výměna a nějací naši vojáci jsou v Rusku. Odpověď "leda tak na Sibiři" jsem pochopila až později. Ve Třebové byla dost velká ruská posádka, dodnes se části, kde se bývalá kasárna přestavěla na byty, říká "v Rusku". A tady je můj osobní důvod, proč ruské vojáky nemám ráda. Měli jsme doma rybičky a chodili jim se síťkou do tůní do Třebovky na nítěnky. Krásná místa, meandry Třebovky, olše, vrby, břízky, jasánky, paloučky na jaře s kobercem bledulí, pak lilie zlatohlavé, vstavače, rybáři přenáší těžký agregát v rukou, ačkoli má kolečka, a jdou za sebou jako husy..... A najednou v těchto místech metr hluboké koleje od teréních aut, stromy ulámané v metrové výšce, vydřevená tůň rozježděná, splav rozvalený, jeden z přítoků - chovný pstruží potok (splávek - tůňka - splávek - tůňka) zničený tak, že voda tekla po cestě.... A tohle nebyl vojenský prostor! Rusáci jen (!) měli cvičení. Možná malicherné, ale nenáviděla jsem je. Za tenhle přístup. My můžeme všechno a vy se nás bojte. |
|
|
Jakub S. 21.8.2008 11:17Kdepak malicherné, Šárko! Naopak - relevantní, příznačné, výmluvné. Pars pro toto - část za celek. Oni můžou všecko, aji doma, natož v dobyté/chráněné zemi; a navíc v rámci toho národa můžou dvojnásobně všecko vojáci. Krásnaja ármija. A ještě: ta absolutní nepřítomnost smyslu pro ekologii, krajinu, přírodu, prostě jen čistotu a ohleduplné (ke komukoliv) chování - to přece po jejich odchodu (díky Kocábe!) ohromilo v jima opuštěných prostorech/sídlištích i ty největší skeptiky... |
|
|
terra 21.8.2008 16:37Re: Kdepak malicherné, Šárko! Měl jsem bohužel to pochybné potěšení zjišťovat škody na přírodním prostředí ve vojenských újezdech obsazených Rusy poté, co tito konečně byli odesláni k čertu. Smutnější práci jsem nikdy nedostal - možná jednou... I fotky jsou výmluvné, a to je na nich tak desetina toho, co jsme tam našli za zvěrstva. Na jedné je nad rybníčkem, v němž plave barel od nafty a několik pneumatik, stará vrba. Do kůry má napůl zarostlý tlustý řetěz... takový, na jakém si nás chtěli držet všechny. Na věčné časy. A skoro se jim to povedlo. I my máme své řetězy zarostlé pod kůží. Moc smutnějších fotek jsem taky neudělal... |
|
|
Jakub S. 21.8.2008 23:29Re: Re: Kdepak malicherné, Šárko! Tu fotku chci vidět: zarostlý řetěz! Kruci. |
|
|
Rpuť 21.8.2008 7:13A máme tu zas 21. srpna! Víte, co mi na tom celém dění kolem Gruzie přijde zvláštní. Že jak se ukazuje, kde kdo tušil, kde kdo věděl, ba dokonce se našli i tací, kteří to říkali .... a ono se to nakonec přece stalo! Kdo to říkal, že kdo se nepoučí z historie, musí to zažít znova jako frašku (nikoli méně tragickou)? 2000 mrtvých, které nikdo neviděl, "armáda" střílející jak o božím těle zřejmě tak nazdařbůh, která si zapomene krýt záda, vůdce žužlající strachem kravatu... Gruzie 2008 má s Československem 1968 přece jen něco společného .... stejně to dopadlo .... no nepoučili se... i když to to Rusko dělá pořád stejně ... |
|
|
jiný Honza 21.8.2008 11:42Re: A máme tu zas 21. srpna! Ono to asi jinak nešlo - buď stáhnout ocas a tiše kňučet nebo slavně prohrát... Co je horší? A Rusko? Smál jsem se ožralovi Jelcinovi - teď bych byl rád, kdyby tam takový ožrala byl, Putin je diktátor Stalinova ražení, těžko říct kdy, čím a jak tohle skončí. |
|
|
Jakub S. 21.8.2008 11:59Re: Re: A máme tu zas 21. srpna! Tak. Jelcin u mě postupem času stále získává na (nostalgické) oblibě, a k Míšovi mám úctu... no, čo bolo, to bolo - terazky... |
|
|
terra 21.8.2008 16:28Re: Re: Re: A máme tu zas 21. srpna! Ti dva, Gorbačov a Jelcin, přesáhli slabosti svého silného impéria, protože připustili, že by mohlo unést svobodu. Nemohlo a neuneslo - jeden z nichto dnes už ví, ten druhý možná věděl už včera, proto se přátelil s vodkou. Na universitě nám přednášel fujtajbl zvaný vědecký komunismus chlapík, který měl - bez ohledu na zmíněný předmět - osobní kouzlo a byl dobrý řečník. Na přednášky si nosil sklenici ( co do objemu klasický "stakan") čiré tekutiny - bláhově jsme se domnívali, že je to voda. Nu vot, golubčiki, jedno písmenko tam přebývalo. Byla to vodka. Ten velmi vzdělaný nešťastník totiž věděl, co páše, ale nedokázal se vzepřít... Nesoudím ho, nevím, proč tak jednal. Ale po čase ho dostalo svědomí - a vodka. De mortuis nil nisi bene... |
|
|
Hana W 21.8.2008 3:02Jak jsem cetla co jsme si napsali, tak se mi po dlouhych letech vynoril v hlave tenhle text: Se slzou na vicku hledime na sebe.... a ta noc opravdu nebyla kratka. Dekuju Zdeno b.p. za napad. Nejak mne tohle vyroci letos chytlo za srdce. Asi starnu. Na cynickou notu - az ten WWW dostavi barak, aby mu nesly Rusove zachranovat spoluobcany v Karlovych Varech. |
|
|
Hana W 21.8.2008 3:20Re: Jak jsem cetla Ale smarjajosef, to mi zas ujela ruka gramaticky. Nesli. Ja to umim, ja to znam, |
ale ruka je nekdy rychlejsi nez hlava - a pak to po sobe nectu....|
|
jiný Honza 21.8.2008 11:38Re: Jak jsem cetla Když mně zas v hlavě zní: "Tak vás tu máme bratři z krve Kainovy..." Nikdy nezapomenu na koncert toho malého velkého muže. Jeho písničky byly asi jediné, které tehdy znali úplně všichni. |
