Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Srpen 1968
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Hanča 21.8.2008 15:21Četla jsem všechny ty vzpomínky se zatajeným dechem. V srpnu 68 jsem byla s rodiči a sestrou na prázdninách na Slovensku, v Nízkých Tatrách. Spřátelili jsme se tam s rodinou z NDR, s dcerou věkově mezi mnou a sestrou. Ráno 21. jsme společně poklidně snídali na terase před chatou, kdy ž k nám doběhl pán vedúci a halekal, že jsme obsazeni. Znělo to neuvěřitelně, byl tak krásný slunečný den, všude kolem klid. Napjatě jsme pak hltali zprávy z praskajícího tranzistoráku a táta je překládal do němčiny. Načež rozhodl, že se jede domů. Pán vedúci nás náhradou za nezkonzumovanou polopenzi vybavil na cestu lahví borovičky a několika štanglemi trvanlivého salámu. Vyrazili jsme a pak to přišlo. Na hlavní silnici jsme je dojeli - rachotící kolony tanků. Můj cholerický tatínek odmítl počkat, až přejedou anebo jet jinudy, protože tady byl doma on, ne oni. Dost hnusný pocit - jízda mezi tanky - najednou vidíte, jak jsou obrovské a vaše autíčko je proti nim jenom mraveneček, který může být jen tak mimochodem převálcován na placičku anebo odhozen do příkopu. Při předjíždění řídil tatínek jednou rukou a druhou se zaťatou pěstí jim z otevřeného okýnka hrozil. Nakonec jsme se přece jen z té kolony vymotali a dorazili do Olomouce. Tam stál na náměstí tank a střílel do vzduchu. Babička s dědou nás tiskli k sobě, babička plakala. A pak přišel konec prázdnin a moje velká kamarádka se nevrátila z dovolené v Jugoslávii. To prázdno, které po ní zůstalo..... I dnes mám slzy v očích. Znovu jsme se objaly až za 25 let. |
|
|
abyt 21.8.2008 15:29Re: Četla jsem všechny ty vzpomínky se zatajeným dechem. Milá Hančo, jako bych to viděla! Můj cholerický tatínek..... Můj taky. A taky jim druhou rukou hrozil pěstí. A tou druhou řídil Trabanta. Něco jako myš která řvala. Myslím že nás ta kolona nepřeválcovala jenom proto, že nevěřili svým očím. |
|
|
Emteska 21.8.2008 14:38Vzpomínky Vzpomínka 1.: Bylo mi 12 a stála jsem vedle svého o pět let staršího bratra, který pouštěl v otevřeném okně z magnetofonu naplno Československou hymnu. Vzpomínka 2. :Hrozný strach o tatínka, na kterého mířil ruský voják samopalem ,a tatínek se mu snažil vysvětlit, že jsou v Československu, nikoliv v Německu, protože podle tohoto vojáka je vyslali protiv fašístom. Vzpomínka 3. : Opakovaně jsme se my, děti, chodily dívat na regulovčíka, asi osmnáctiletého, kterého zapomněli jeho souvěrci na křižovatce a on tam asi 3 dni a tři noci čekal. Spal na silnici,bez jídla a pití, to mu tam nosili naši lidé, kteří se na to už nemohli dívat. Vzpomínka 4. : Byla jsem skautka, takže již první den okupace jsme vyrazili do ulic a otáčeli směrovky, psali po silnicích a zpívali naši hymnu. Vzpomínka 5. : Příbuzní se vraceli z Maďarska od Balatonu a nepustili je k nám přes hranice. Čekali v koloně a Maďaři jim nosili jídlo a pití, často plakali a omlouvali se za okupaci.Sami to bobře poznali v roce 1956. Bylo by těch vzpomínek na stovky, na něco by člověk rád zapomněl, ale nejde to. To, co přišlo po okupaci, bylo mnohem horší a neseme si to v sobě srále, ať chceme, či ne. Emteska |
|
|
Jakub S. 21.8.2008 14:53Re: Vzpomínky Zapomenutý regulovčik - nas mnógo, že... a s těma pohostinnýma Maďarama, to jsem slyšel víckrát. Věděli svoje. Rád to čtu, kdykoliv. Vůbec bysme si si s nima měli být bližší, a oni s náma. Když už si nemusíme vyčítat Slovensko. |
|
|
jiný Honza 21.8.2008 14:30Zcela OT Špotáková má zlato v evropském rekordu! |
|
|
LA 21.8.2008 14:34Re: Zcela OT
|
|
|
Jakub S. 21.8.2008 14:39Re: Re: Zcela OT Rovnocenná nástupkyně Danky Ingrové - Zátopkové z Hradiště. Háže oštěpem - ne po Rusech, jenom tak. Teď už to víš. Takovéhle by měl trochu znát aji člověk absolutně nesportovní (jako třeba já). Zviditelňujou nás... |
|
|
LA 21.8.2008 19:21Re: Re: Re: Zcela OT Já neznám ani tu Danku Ingrovou- Zátopkovou. Jediné jméno, které mi něco říká, je to Hradiště, to je kousek od Plzně. |
|
|
Jakub S. 21.8.2008 23:46Ne - Uherské Hradiště. Ale jméno Dany Zátopkové snad znáš, ne? |
|
|
RenataE 21.8.2008 23:59Re: Ne - Uherské Hradiště. A pokud bys dosud neznala, tak teď už znáš. Bára Špotáková přehodila dnes Rusku - a všechna čest, jak je krásně mladá, tak i chápe tu skoro absurdní souvislost |
|
|
Zdena b.p. 21.8.2008 16:49Re: Zcela OT Je úžasná |
|
|
štětinka 21.8.2008 14:29bára! šikovnáááááááááá! |
|
|
štětinka 21.8.2008 14:30Re: bára! má jí! |
|
|
Fallowa 21.8.2008 17:48Re: bára! A posledním pokusem |
|
|
dalmatin 21.8.2008 14:26Naprosto jste mě dostali, čtu a zapomínám dýchat. Nezvládla jsem Zdeně napsat a teď se napomínám, že pořadí důležitost nemusí být vždycky takové, jak se na první pohled zdá. Přidám dvě vzpomínky: jsem malá holka, ale už chodím do školy. Kolem školy jede kolona tanků a my děti jsme venku. Vojáci nám mávají a já se dívám na jednoho z nich, takového hezkého kluka. Široce se usmívá. Ten úsměv mu pomalu tuhne a v očích má velké otazníky, my děti mu totiž nadáváme a pošklebujeme se (zajímalo by mne, kde byli učitelé?). Bylo mi ho líto, moc. Ten jeho překvapený výraz si vybavuji doteď. Druhá vzpomínka je z mnohem pozdější doby. Jezdila jsem na prázdniny se svými malými dětmi do vesnice blízko Jaroměře, kde byla ruská posádka. Kasárna v Josefově. Sousedé mi vyprávěli, že jeden voják chtěl utéct ( kam? Nešťastník myslel, že je tu míst ke schování jako v tajze). Samozřejmě ho hned chytili a za dezerci pověsili na dvoře kasáren. Byl vidět přes betonový plot ještě několik dní. Visel tam na výstrahu ostatním. Když tak přemýšlím, musel to být rok 87 nebo 88. Co je to za lidi? Jde z nich hrůza. |
|
|
Jakub S. 21.8.2008 14:33Počkat - to je pro mě velice překvapivé: zběhy v ě š e l i ? Vojáci vojáka? Ti se snad zastřelí. U nich ne?! Vy jste to tam všichni nějakou dobu viděli, oběšeného vojáka? I v tomto jsou j i n í než normální Evropani? |
|
|
dalmatin 21.8.2008 14:40Re: Počkat - to je pro mě velice překvapivé: Jakube, já ho neviděla, mám to z očitého svědectví sousedů. Několika. |
|
|
Alex 21.8.2008 14:49Re: Naprosto jste mě dostali, Jakube, třeba už tou dobou měli nějaké vyšší nařízení, že nesmějí používat v městských kasárnách střelné zbraně. |
|
|
Jakub S. 21.8.2008 14:54To je možné, ano. Stejně je to strašné. Barbarské. No co čekat. |
|
|
Zdena b.p. 21.8.2008 16:48Re: Naprosto jste mě dostali, Moje milá Dalmatin. Když jsem psala svůj příspěveček, musela jsem vyškrtat 95% situací a hrůz, které jsem potkala. Co se týká popravených, taky mám jednu vzpomínku. Od října jsem se vrátila do zaměstnání na tehdy Nádraží Praha střed (nyní Masarykovo). Vlakem jsem přijela na Těšnov a kolem Městského muzea jsem chodila před 6. do práce. V parčíku bylo ležení ruských vojáků a byli odděleni konstrukcí s navěšenými hadry, aby nebylo vidět. Těsně u plotu se nejméně 2x objevila jáma a v ní zastřelení z vlastních řad. Když parčík časem opustili, zbylo jen nepředstavitelné smetiště a 2 prázdné jámy. |
|
|
Hana W 21.8.2008 19:56Re: Naprosto jste mě dostali, Dalmatin, je to hrozny, ale vubec mne to neprekvapuje. Konec koncu jsem vyrostla v Olomouci, kde jich bylo asi zrovna tolik jak v tech Milovicich/Josefove. Primy rychlik Moskva-Milovice mel jedinou zastavku v Olomouci. A tam se celkove vedelo (zejmena ve zdravotnickych kruzich), ze se svymi lidmi zachazeji priserne - rozdil mezi elitou a plebsem byl u nich velmi zakoreneny. Ale co na tom bylo udajne nejhorsi, kdyz nejakyho vojacka zastrelili - at uz umyslne ci nahodou, tak to pak podavali rodine, ze stal obeti kontrarevolucnich zivlu, coz se jim samozrejme hodilo do kramu. |
|
|
Jakub S. 21.8.2008 23:45Re: Re: Naprosto jste mě dostali, Strašné, Zdeno, Hano. Oboje jsem nevěděl. Stále, stále nové a nové hrůzy. A mj. vlastním lidem. Nas mnógo. Nět čelovjéka - něk probľéma... říkával báťuška Soso. |
|
|
Jakub S. 21.8.2008 14:24A Kryla, Hani a ostatní - si zvlášť teď zpívám, a klidně nahlas, každou chvíli. Kadl Kryl z Kroměříže je dokonalý, Bratříček je absolutní - celá dějinná chvíle za všech stran: beznaděj, strach, odhodlání, fakta - a vše v třeskutě účinné podobě. Nemůže se oposlouchat. ŽE? Seržante, písek je bílý jak paže Daniely... Morituri te salutant... a zástupce pro týl šlápl na běláska... a děsně velká, bílá oblaka! A všecko dokonalé formálně, rytmus, rýmy, obrazy jak od Karla Ignáce z Dobytčího trhu - tak. A má aji stejného bráchu Jana, před pár lety mi něco věnoval, s vlastníma grafikama. Taky zpívá, občas. Žije myslím pořád v Novém Jičíně. |
|
|
jiný Honza 21.8.2008 16:16Re: A Kryla, Hani a ostatní - si zvlášť teď zpívám, a klidně nahlas, každou chvíli. A já zas mám číslovaný tisk básně na ručním papíře od jeho tatínka. I s podpisem! |
|
|
Jakub S. 21.8.2008 23:25Re: Re: A Kryla, Hani a ostatní - si zvlášť teď zpívám, a klidně nahlas, každou chvíli. A já mám velkého bráchu a ten te zbije! Ne, vážně: to ti teda závidím. O blibliofiliích jsem částečně psal už diplomku. O začátcích Spolku českých bibliofilů a jeho prvních publikacích. Vždycky jsem taky chtěl bibliofilie sbírat... no, k tomu vlastně nedošlo - chtělo by to mít dvakrát víc peněz, než mívají filozofi. A na Strahově taky bohužel nepracuju. No to nic. A Kryl a Scotti, Nový Jičín - to byla š l e c h t a ! |
|
|
LENKA S 21.8.2008 13:50ZDENKO, DĚKUJU MOC A OMLOUVÁM SE, ŽE JSEM SVŮJ PŘÍSPĚVEK NEDOSMOLILA VČAS LEDOVÁ PĚST MI SEVŘE DODNES SRDCE, KDYŽ SLYŠÍM 21. A 22.SRPEN 68. BYLO MI NECELÝCH 16, PRÁVĚ JSEM DOKONČILA ZÁKLADKU. A CHYSTALA JSEM SE JÍT NA GYMLPL. SESTRA TEHDY UŽ GYMPL STUDOVALA A MĚLA JET SE TŘÍDOU ČESAT CHMEL. MAMI MI NA MÉ NALÉHÁNÍ ZAŘÍDLILA( MĚLA MEZI TEHDEJŠÍMI "PROFESORY" GYMPLU SPOUSTU DOBRÝCH ZNÁMÝCH), ŽE JSEM MOHLA JET NA TEN CHMEL SE SÉGROU. UŽ JSEM TU VZPOMÍNALA NA SVÉ DĚSIVÉ ZÁŽITKY , KDYŽ BYLA ZVEŘEJNĚNA VAVÍSČINA CESTA NA SEVER. DODNES TRNU HRŮZOU, KDYŽ VZPOMÍNÁM. BYLI JSME ČESAT CHMEL KOUSEK OD LUBENCE . TO RÁNO, 21. JSME UŽ SEDĚLI OD BRZIČKÉHO RÁNA NA DŘEVĚNÝCH STOLIČKÁCH A ČESALI RUČNĚ . MEZI CHMELNICEMI VEDLA ÚZKÁ ASFALTKA, P NÍŽ SE PROHÁNĚL A DOSLOVA PŘED NÁMI PRODUCÍROVAL MLADÍČEK NA TEHDY VELICE , ZEJMÉNA PRO MLADÉ,VZÁCNÉM PIONÝRU. JAK TAK JEZDIL RYCHLE SEM A TAM, ABY VAVOLAL NAŠI ZÁVIST A PŘIPOUTAL POZORNOST, NAJEDNOU, KDE SE VZALO, TU SE VZALO, VYŘÍTILO SE ODKUDSI ZZE OBRNĚNÉ VOZIDLO. RUSKÉ, SAMOZŘEJMĚ. NEZATROUBILO A NEUPOZORNILO NA SEBE NIJAK. TEN KLUK JEL PROSTŘEDKEM SILNIČKY A NIC NETUŠIL. TA HRŮZA, KTERÁ PŘIŠLA POTOM, SE MI STÁLE VRACÍ A MÁM VŽDY HUSÍ KŮŽI VŠUDE. KLUK SE SVÝM PIONÝREM NESTAČIL UHNOUT, JELIKOŽ NEBYLO ANI KAM. TEN STRAŠLIVY Ý OBRNĚNEC NEŠŤASTNÍKA DOSLOVA ROZMAČKAL NA KAŠI. MY JEN BEZ DECHU A NĚMĚ PŘIHLÍŽELI. TOMU CHLAPCI PRÝ BYLO ZHRUBA STEJNĚ JAKO MNĚ, A DOSTAL PIONÝRA ZA VYSVĚDČENÍ. JAK ASI BYLO JEHO RODIČŮM, KDYŽ SE TOHLE MUSELI DOZVĚDĚT... KLUKOVI UŽ NIKDO NEMOHL POMOCI A Z TOHO PIONÝRA ZBYLA JEN HROUDA ZMUCHLANÉHO PLECHU. KLUK ZAPLATIL ŽIVOTEM RADOST DÁRKU A TAKY TO, ŽE SI TROUFL NEUHNOUT A NESJEL PŘED OBRNĚNCEM DO POLE IHNED.POKR |
|
|
Jakub S. 21.8.2008 14:00Re: ZDENKO, DĚKUJU MOC A OMLOUVÁM SE, ŽE JSEM SVŮJ PŘÍSPĚVEK NEDOSMOLILA VČAS JEŽÍŠIKRISTE, LENKO - TAK TOHLE MÍT V PAMĚTI... ACH, ACH, ACH... TOHLE U NEBUDE PŘEKONÁNO. OVŠEM O ŽÁDNÉ PŘEKONÁVÁNÍ NEJDE, ŽE - |
|
|
LENKA S 21.8.2008 14:13JAKUBE, TOHLE JSM DRŽELA V PAMĚTI DLOUHO PRÁVĚ PROT, ŽE JSEM TO DŘÍV SVĚŘIT NESMĚLA TAKY JSEM TY SVÉ DĚSIVÉ ZÁŽITKY ZATRLAČILA DO NEVĚDOMÍ KAMSI DO HLOUBI PAMĚTI. VYNOŘILO SE TO VŠE AŽ KDYŽ VAVE ZAVZPOMÍNALA NA TUHLE DOBU. A OMLOUVÁM SE VŠEM, ŽE JSEM SE UŽ JEN ZOPAKOVALA. TOHLE BY SE ALE VÁŽNĚ DNEŠNÍ MLADÉ GENERACI MĚLOM ŘÍKAT. ANI JÁ NEMÁM RÁDA RUSY. JSOU PRO MNE POZNAMENANÍ ZNAMENÍM ZLA A HRŮZY. TOŤ UŽ VŠE, CO JSEM VÁM DNES CHTĚLA VŠEM ŘÍCI. SLZÍM TU DOJETÍM A MÁM TAKY OBAVY Z TOHO BÝVALÉHO KOMUNISTICKY PROPAGOVANÉHO BRATRA. KRYLOVY PÍSNIČKY SI HRAJU ČASTO. MĚL CO ŘÍCI NEJEN NÁM, ALE VŠEM, KDO CHTELI A CHTĚJÍ SLYŠET A POSLOUCHAT. |
|
|
LENKA S 21.8.2008 14:04POKRAČ.PŘÍBĚHU PO TOMHLER E ZÁŽITKU NÁS KANTOŘI STRAŠLIVĚ HLÍDALI A NEPUSTILI NÁS Z UBIKACÍ ANI NA KROK. I KDYŽ JEICH OSTRAHA BYLA SKORO NEPŘETŽITÁ, PŘECE SE NÍÁM PODAŘILO ZDRHNOUT. NAŠE TOUHA PO TOM, NĚJAK VYJÁDŘIT SVŮJ NESOUHLAS SE STRAŠNOU SMRTÍ POD KOLY OKUPANTŮ, BYLA VELIKÁ. ZDRHLI JSME TEHDY HNED NÁSLEDUJÍCÍHO ODPOLEDNE. MALÁ SKUPINKA ČTYŘ ODVÁŽLIVÝCH UPRCHLÍKŮ SE VYDALA PROTESTOVAT DO VEDLEJŠÍ VSI, VŠECHNY TY VÍSKY NA LUBENECKU VŠAK MAJÍ NÁZVY PODIVNÉ A MNĚ JE ČAS Z PAMĚTI UŽ DÁVNO VYMAZAL. NEVÍM, JAK SE TA VÍSKA JMENOVALA, ALE TO, CO JSME TAM SPOLU S DALŠÍMI UPRCHLÍKY ZAŽILI, BYLO DĚSNÉ. UPROSTŘED NÁVSI STÁL TANK, KOLEM SE POVALOVAL PÁR VOJÁKŮ. NĚJAKÝ MLADÍK ZAČAL VOJÁKY PROVOKOVAT, NADÁVAL JIM ČESKY U RUSKY, POSÍLL JE DOMŮ A BYL NEODBYTNÝ A DOTĚRNÝ JAK MOUCHA. TU SE Z VĚŽE TANKU VYSUNULA LAVEŇ ZBRANĚ. DO NASTALÉHO TICHAZAZNĚLO JEN CVAKNUTÍ SPOUŠTI A RATATATA... VŠICHNI PŘIHLÍŽEJÍCÍ SE ROZPRCHLI MEZI DOMKY NÁVSI A BYLO JEN VÝHRUŽNÉ TICHO. MY TAKY CHTĚLI UTÉCT, ALE NEŠLO TO. NOHY NÁS NEPOSLOUCHALY A ODMÍTALY BĚŽET, JEN JSME NĚMĚ LEŽELI NA ZEMI. KDYŽ SALVA DOZNĚLA, ODVÁŽILI SE VESNIČANÉ BLÍŽ. KLUKOVI UŽ NEPOMOHL NIKDO. JEHO ŽIVOT DOZNĚL SPOLU S DÁVKOU ZBRANĚ. JAK JSME SE TEHDY DOSTALI ZPĚT, TO NIKDO Z NÁS NEPAMATUJE. JEN JSME SI CESTOU PŘÍSAHALŮI, ŽE O SVÉM ZÁŽITKU NIKOMU ŘÍCT NESMÍME. TO JSEM DODRŽELI . JEN VZPOMÍNÁNÍ VAVE MI TYHLE UDÁLOSTI OŽIVILO. DODNES NETUŠÍM, ZDA TY DVA MLADÉ LIDI NĚKDO NĚKDY NASHLÁSIL NA ODŠKODNĚNÍ , KTERÉ BY MOHLO BÝT DNES VYPLACENO. MYSLÍM SI VŠAK, E SE LIDÉ V TÉ DOBĚ TOLIK BÁLI , ŽE VŠE ZŮSTALO PŘIKRYTO A UKRATO POSD ROUŠKOU ZAPOMNĚNÍ |
|
|
jiný Honza 21.8.2008 14:20Re: POKRAČ.PŘÍBĚHU HRŮZA A DĚS. TI DNEŠNÍ NEBUDOU JINÍ, POŘÁD Z NICH JDE STRACH. |
