Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
ČLOVĚČINY: Srpen 1968
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
LA 21.8.2008 14:37Re: Re: POKRAČ.PŘÍBĚHU A JEŠTĚ DLOUHO TO TAK BUDE, MINIMÁLNĚ JEŠTĚ 5 GENERACÍ. |
|
|
Kadlus 21.8.2008 13:03Těžko se hovoří o vzpomínkách ale stejně, nemám pocit, že jde o stýskání. Osobně jsem se jmenovitě opakovaně vyskytl v krajském "Poučení z krizového vývoje" a během následujících 20 let to byla "ŽU" (životní universita).Spousta zaměstnání v Déčku, nejstarší syn si ze mně dělal( v dobrém) legraci, že je mu jasné, kam si můžu pověsit červený diplom. Podědil ale tátovu hrdost. Když se prof. na SŠ ( v současnosti šéf sport. redakce ČT) o mne slovně otřel, ozval se slovy : "Vy mému tátovi nesaháte ani po kotníky!". Ke cti jmenovaného profesora je nutno dodat, že se nemstil ! Za těch 20 let jsem potkal spoustu normálních, báječných a rovných lidí, často i těch, kteří z různých důvodů nosili pověstnou knížku. Spoustu věcí jsem se naučil a jsem za ně vděčný. Tady je i podstata označení MLP. V nějtěžší době jediná věta : " Ne, aby ses ohnul ! Přežijeme ! " Neměla to se třemi dětmi jednoduché - ale označení MLP zdaleka nevystihuje úctu, kterou si zaslouží. Promiňte, ale muselo to ven ! |
|
|
Jakub S. 21.8.2008 13:57My jsme se v tomhle mohli s mou paní podporovat navzájem. A obě rodiny byly naprosto téhož názoru. Široko daleko žádný nosič rudé knížky, natož něčeho horšího. Vlastně dost výjimka. Už tchánové obou mých bratří, takto maličcí bezvýrazní a bezvýznamní prďolové, tuto knížku už od mládí měli - takže jeden byl dvacet let šéf závodní stráže ve velké fabrice a druhý ředitel ZÚNZ v obrovském podniku na Ostravsku... na 1. máje jednou v Lipsku na tribuně poblíž Honneckera. Bodře, s teplým lidským úsměvem se tím chlubil... ! |
|
|
Vave 21.8.2008 13:01Trvalo dlouho, desítky let, než jsem došla k poznání, že Rok 1968 není traumatem proto, že se nám uzavřela budoucnost (ostatně, jaká budoucnost?) ale proto, že jsme seznali, že jsme špatně zvolili minulost - nebo že nám byla špatně zvolena. Tohle je ta tříska pod nehtem, která tam je celých dlouhých 40 let, pro většinu lidí tam je stále - a dokud se nevytáhne, budeme se v tom plácat a naši politici budou nevěrohodní a důvěry nehodní. Tohle jsem dnes napsala do dopisu Zdeně b.p., tady ještě dodávám, že pokud tohle jako národ nepochopíme, stále budeme ochotni naslouchat věčným krysařům a pak se budeme vždycky cítit zrazeni. |
|
|
Jakub S. 21.8.2008 14:03Tady vidíte, proč Vave tak závidím, a jistě nejenom já, její schopnost precizně, logicky a přitom poutavě shrnout téma a vyvodit závěr. PROČ NEPÍŠE NĚKAM PRO VŠECKY FEJETONY, ESEJE, ÚVAHY? |
|
|
Hana W 21.8.2008 14:10Re: Tady vidíte, proč Vave tak závidím, a jistě nejenom já, Pod to se podepisu. Obcas si prectu nejaky postreh od Vave a moje prvni reakce je, proc mne to nenapadlo driv? Ona ta Vave ma pravdu! |
|
|
jenny 21.8.2008 21:01Re: Re: Tady vidíte, proč Vave tak závidím, a jistě nejenom já, Není co dodat milá Hano, taktéž to tak cítím. |
|
|
EvaŽ 21.8.2008 14:11Re: Trvalo dlouho, Vavís, na tom je nejhorší, že se spoustě lidí nedařilo tak špatně. Nemyslím materiálně. Když jim byla vrchnost a nespravedlnost jedno, když jim nevadilo se ohnout, jen když bylo krýtko bezpracně plné, když nebyli obtěžováni tím, že by se museli rozhodovat, mít iniciativu, vtip a nějaké úsilí apřesto se "uplatnili", což znamenalo, že měli totéž co soused. Všichni jsme si byli rovni (někteří, pravda, rovnější) nikomu nemuseli závidět nové auto, barák, peníze, protože ty rozdíly byly menší. Chápu, že těch 50% podprůměrných bylo zcela spokojených a dalším 20% to nevadilo, protože by stejně o moc víc neměli a museli by se snažit. Jen nesměl mít člověk svobodnou duši. Ta překážela. Komu nevadilo se ohýbat, ten žil dvojí život. Ten veřejný a soukromý (hobby, zahrádka, rodina). A nebyl úplně nespokojený. Kupodivu, svoboda je stav duše, ne těla. A má ji poměrně málo lidí. Hodně lidí je "domestikovaných". Stačí plné korýtko - na chlív si pak snadno zvykne. Jako nemůžeš domácí zvíře vypustit do přírody, tak spoustu lidí nemůžeš vypustit do "svobodné společnosti". Proto si to nechceme uvědomit (myslím jako národ). To, že se o tom začíná mluvit, přikládám generační obměně. Naše generace by si musela umět říci: ano, my jsme to trpěli a bereme na sebe vinu. A tohle skoro nikdo nedokáže. Politici jsou jen paraziti na pocitech viny a selhání (mimo jiné), které řada lidí latentně má a nechce je přiznat. |
|
|
jiný Honza 21.8.2008 14:29Re: Re: Trvalo dlouho, To je hodně přesné. Demokracie a samostatnost (=svoboda) se musí naučit. My už to asi nezvládneme, snad naše děti, když je dobře vychováme, budou méně pokřivení. Nezapomeňte na závěry sociologů po WWII v Německu - navrácení rovné páteře trvá 2x déle než byla doba se zády ohnutými. A ohnutí trvalo od roku 39 do roku 89, tedy 60 let... |
|
|
terra 21.8.2008 17:22Re: Re: Re: Trvalo dlouho, No právě, právě - a co chtít po Rusech, když to, čemu se na počátku říkalo "opryčnina", začalo za Ivana Hrozného a v rozličně pozměněných podobách trvá vlastně dodnes? Proto nechápu tu lehkomyslnost, kterou vůči Rusku leckde vidím... Jen netuším, "što dělať" - ten Leninův recept byl očividně mizerný... |
|
|
tapuz 21.8.2008 12:32Dík za ty vzpomínky, milí mí vrstevníci. To léto nám zůstalo v paměti. Mě bylo pět let a v srpnu jsme byli s rodiči na dovolené na Šumavě. I když jsem byla malá, pamatuji si to. Šumava pro mě měla to léto hlavně kouzlo voňavých malin, ty já moc ráda dodnes. A taky houby, které se sušily na novinách na terásce chatky v kempu a trochu záhadně voněly, a koupání v ledovém potoce. A taky mě poprvé v životě štípla vosa, to bylo křiku! A pak jsme se najednou rychle sbalili, nasedli do "bejbiny" (kdo neví, šlo o autíčko Praga baby) a uháněli domů do Prahy. Bylo mi líto těch malin, co už si nenasbírám, ale zase jsem se těšila domů na babičku. Pracovala v jednom podniku v Revoluční a často mě brala "do města". To se mi líbilo. Byla jsem tak pyšná na to, že znám podchody na Václaváku, pojízdné schody a jízdu tramvají. Jenže mě s ní najednou naši nechtěli nikam "do města" pustit. Ale pak jsme přece šly. Na Václavák. Jenže co to? Něco divně smrdí a najednou máme oči plné slz. Slzný plyn, říká mi babička a honem pospícháme pryč. Nevím, kolikátého srpna bylo, už se nestřílelo a tanky už na Václaváku asi taky nebyly. Jen asi předtím rozháněli nějakou demonstraci, nevím. Vždycky, když se mluví o srpnu 68, mi vytane na mysli vzpomínka na slzný plyn. Až o řadu let později jsem pochopila, co se tehdy stalo. To už jsem byla školačka a rodiče mi kladli na srdce, abych nikde nevykládala to, o čem se doma mluvilo. Divná doba. Ano, ano, přišla tak divná doba, kdy jsem se s dětským nadšením tak lehce naučila ta jiná písmenka a řeč, která byla trochu podobná a přece zase jiná. Řeč, která se mi tolik líbila, a přesto jsem tušila, že s ní není všechno v pořádku. A pak už jsem to i věděla. Asi každý zažil ve svém životě nějakou tu divnou dobu. |
|
|
possum 21.8.2008 12:1668 Zdeno b.p. omlouvam se, ale opravdu psat neumim. Vy ostatni jste to krasne zvladli. Taky urcita zabrana je asi to vstepovane (jak napsala EvaZ) co se doma uvari........... Srpen 68.......velmi kratke prazdniny, zrovna jsem dokoncila uceni. No jo, kdepak nejaka Uni, na to jsem se narodila ve 'spatne rodine'. A pak ......19/8 se vratila babicka z Nemecka.......proc ji nasi rikali 'mela jsi tam zustat'????? 21/8 jsem to chapala. Vidim mamu schoulenou v rohu gauce......nikdy jsem ji takhle nevidela, byla velmi silna. Jako mlada holka vychovana koncentrakem..........no ale co se nasich 'bratri' tyce, zadne iluze jsme nemeli...... Bylo by to dlouhe povidani. V kazdem pripade me Srpen postouchl a v Listopadu uz jsem byla na 'ceste'. |
|
|
Jakub S. 21.8.2008 14:16Kamarádko - dík, a v í c ! |
|
|
abyt 21.8.2008 11:54Tak ještě k tomu dnešnímu dni. Ráno mě na ulici zastavila ruská rodinka, potřebovala se dostat na Smíchov. Když jsem jim to vysvětlila, kupodivu ta ruština i po těch letech naskočila, děkovali a všichni několikrát opakovali - spasíba za vášu pómošč. Ach jo, po čtyřiceti letech děkují za "přátelskou pomoc" oni mně. Zrovna dneska. Vot éto paradóxy! |
|
|
EvaŽ 21.8.2008 12:05Re: Tak ještě k tomu dnešnímu dni. Nojo, on je rozdíl imperiální Rusko a prostí Rusové. Člověk si to musí pořád připomínat (a není to lehké). Ale jak přijde na otázky politiky (třeba Čečenska) i ve slušných a hodných Rusech se najednou probudí to imperiální cítění (proč se chtějí odtrhnout, když jim bylo s námi dobře). Přitom osobně jsou to milí lidé, kamarádi. |
|
|
jiný Honza 21.8.2008 12:40Re: Re: Tak ještě k tomu dnešnímu dni. To není jen imperiální cítění, to je i rasismus v nejčistší podobě. Rus je dokonalý, ostatní slovani ujdou, germáni taky, zbytek (především kavkazané, asiati všech typů a černoši) jsou něco mezi psem a slimákem. A židé jsou prý něco jako obecní škůdci. Tyto názory zastávají i vysokoškolsky vzdělaní lidé - naprosto nepochopitelné. |
|
|
Jakub S. 21.8.2008 12:42Re: Re: Re: Tak ještě k tomu dnešnímu dni. Jojo........ |
|
|
EvaŽ 21.8.2008 12:48Re: Re: Re: Tak ještě k tomu dnešnímu dni. Asi máš v podstatě pravdu |
. Je imperialismus příčina, nebo následek? Co bylo dřív, slepice, nebo vejce?|
|
jiný Honza 21.8.2008 13:05Re: Re: Re: Re: Tak ještě k tomu dnešnímu dni. Nevím, u britů či američanů tehle latentní rasismus není... možná je to pozůstatek dob, kdy bylo Rusko uzavřeno samo do sebe = obklopeno nepřáteli (z jejich pohledu). To není o 20. století, to je už od dob Velké Rusi. Evropa mezi tím pochopila, že cesta dál vede přes spojování, Rusko nikoli. |
|
|
Jakub S. 21.8.2008 13:51Přesněji řečeno, není to rasízmus, nýbrž nacionalismus. Nic než (náš) národ. A k té rase: Viete, čo je na tom také absurdné, súdruh poručík? Že právě takříkajíc r a s o v ě jsou Rusové naprostý guláš, tedy pörkölt, všeho možného. Ještě větší než my, a to je co říct! Myslím, že su jediný z vás, co má základy antropologie, tak vám nezbývá, než mi to věřit. |
|
|
EvaŽ 21.8.2008 14:38Re: Přesněji řečeno, není to rasízmus, nýbrž nacionalismus. Nic než (náš) národ. Věříme, jakoubku, věříme. Jméno jim dali Vikingové, pak tam byli Slovaní, Avaři, Džingis Chán, Tataři. Ten strach z cizího tam byl vždy. Kdy měli Rusové nějaké spojenectví? A v minulém století začali tím Gulášem míchat, když z důvodů rusifikace stěhovali milióny. Oni mají obojí. I když kavkazská rasa je totéž, co bílá, vše, co vypadá jižně, nenávidí. Impéria se nevzdají, i toho Afgánistánu jim je líto, protože snem každého ruského generála bylo, umýt si nohy v Indickém oceánu (o ty nohy tolik nešlo). |
|
|
Alex 21.8.2008 10:46Každoroční vzpomínky. Krásně sepsaný článek od lidí, kteří jsou plus minus pár roků, mí vrstevníci. Znovu se vracím do onoho hnusného pošmourného srpnového rána. Čekal mě ještě jeden poslední rok do maturity, krásných sladkých, rozevlátých sedmnáct let. Bydleli jsme s rodiči ve Slatině, brněnské čtvrti, která sousedila s dopravním letištěm a na svém katastru měla i vojenské letiště.Takže o dunění přistávajících „Antonů“ s plnými břichy tanků a obrněných vozidel, vím své. Pod pahorkem Švédské valy mezi Slatinou a Tuřany, se zakopali dělostřelci a laufy děl byly nasměrované na Brno. Krátce na to přišla splachovací bouřka a my jsme se zadostiučiněním pozorovali vikýřovým okénkem z půdy, jak se Rusové snaží z rozblácených polí vysoukat děla na pahorek. Pamatuji si na noční řinčení popelnic, jak hladoví vojáčci s kvéry přes ramena prohledávali odpadky, jestli nenajdou něco k jídlu. Na osamělé noční salvy nesoucí se z polí pod Švédskými valy. Ke konci podzimu, když byl tábor zlikvidován a naši zemědělci mohli konečně začít s orbou, vyorali mrtvá těla vojáků. Mezi dospělými se říkalo, že je v oněch letních dnech stříleli vlastní lidé, kvůli nemocem. Rodiče mě nechtěli nikam pouštět samotnou, maminka měla špatné zkušenosti z konce II.světové války s ruskými vojáky, takže se bála i o mne. A další dny měsíce a roky, kdy bylo „normální“ potkávat na silnicích kolony vojenských aut s ruskými poznávacími značkami. Ano, jsou to velmi nepěkné vzpomínky. A proč mám husí kůži, když je po tolika letech klepu do klábosnice? Mám strach, velký strach, že jsme v Evropě na pokraji něčeho podobného. Nyní Gruzie a kdo po ní? |
|
|
LA 21.8.2008 11:06Re: Každoroční vzpomínky. Kdo po Gruzii? Přesné pořadí nevím, ale jestli Rusko velice rychle neklepneme (= ostatní svět, hlavně Západ) přes prsty, tak během pár let jsme na řadě my. |
|
|
Nelina 21.8.2008 11:51Re: Re: Každoroční vzpomínky. Každý kdo v tu dobu už byl tak velký že chápal, tak má určitě nějakou odstrašující vzpomínku, myslím kdyby se sepsaly všechny, byl by z toho velký Almanach. Nejde jen o ten rok 68 ale i následující 69, např. kdy 21. v pravé poledne vjely ne Václavák obrněné transportéry a v závěsu antony, spustila se vodní děla, vyběhli těžkooděnci a začali sbírat všechny lidi v podchodě a okolo, cpát do antonů a odvážet za Prahu. Šli jsme z oběda z Jindřišské a měli jsme to jen o fous co jsme zalítli do vchodu banky. EvaŽ zmiňuje události u Aeoroflotu ve jménu hokeje, to byla také dávka. Hold jsme někteří smolaři? kteří musí být u všeho. V 98 také mohlo být také kulaté vzpomínkové výročí, no a celkem nic moc. Problém Gruzie zřejmě silně vyvolal pocit vrrátit se k neblahým událostem roku 68 u nás. Já znám Tbilisi i Kavkazko velmi dobře, včetně mentality lidí, jejich víc než silnou nenávist vůči čemukoliv ruskému, o to více tu jejich situaci prožívám. |
|
|
EvaŽ 21.8.2008 12:13Re: Re: Re: Každoroční vzpomínky. Je otázka, jestli být u toho je smůla (pokud člověk nepřišel o život nebo zdraví). A můžeš se na to koukat z druhé strany: Konečně jsme našli odvahu k reflexi celé situace a nazývání agrese pravým jménem. Před 10 lety jsme asi nebyli dost zralí, letos se to změnilo. To je celkem dobrá zpráva. |
|
|
Jakub S. 21.8.2008 12:38Re: Re: Re: Re: Každoroční vzpomínky. Větší zralost, lze to tak říct - a generační posun. Teď je, řekl bych, snad ideální. |
|
|
štětinka 21.8.2008 10:14zajímavé Zdeni, moc dobrý nápad! A všichni zůčastnění díky za povídání, připomíná mi to včerejší noc, kdy jsem se až do nějakých 23 hod koukala na čt1... Jinak z mého pohledu. Já se narodila až 8 let poté. Tak jsem všechny věci, co byly brala tak, jak byly. Bylo pro mne normální mít všude kolem sebe naše bratry. Každý říjen jsem bezmyšlenkovitě kreslila ve výtvarné výchově jakejsi parník a na něj opsala název z tabule: AUPOPA. Nic mi to neříkalo, nenapadlo mě, že tohle vůbec neni nic významného pro nás. Prostě jsem v tom vyrostala. Až do nějakého 90. roku jsem ani nic netušila o 68. A protože tenkrát se mi ani nikdo tohle nenamáhal (nebo se bál?)objasnit., myslela jsem, že prostě do Prahy přijelo pár tanků s Rusáky. Nic jsem netušila o tom, že to bylo z jejich iniciativy (já myslela, že je sem naši pozvali na pomoc - ale proti čemu?), netušila jsem, že se opravdu střílelo! já myslela, že jen přijeli a dostali třeba zas nějakou trhanou kytici (šeřík v srpnu nekvete), netušila jsem, že se znásilňovalo, že se kradlo, že se vraždili náctiletí civilisti...Opravdu, možná je to k nepochopení,ale to, co prožívali dospělí lidé po 89. mi nikdo neobjasnil, tak jsem netušila co vše se za tím skrývá. Pravda byla jsem s mamkou zvonit klíčema, tušila jsem tu atmosféru radosti a úlevy,ale od čeho? Teprve nedávno jsem se postupně o všem dozvídala, lepila střípky z poznámek a je to tak rok, co jsem se táty zeptala, zda se opravdu v tom srpnu střílelo!? A proto jsem si včerejší čt a dnešní vaše povídání se zájmem přečetla, díky! |
|
|
EvaŽ 21.8.2008 10:45Re: zajímavé Asi hodně mladých na tom bylo podobně. Proto jich hodně neví, co se v tom 68 stalo. Hodně rodin si šuškalo, aby o tom děti nevěděly. U nás byla nechuˇt k "Rusákům" dětem sdělovaná od věku, kdy byly schopny pochopit, že o tom, co se řekne doma, se ve škole nemluví. Ale prožité je prožité, my už neumíme pochopit vztak genrací, kteřé zažily okupaci v roce 38 k Němcům. |
|
|
Dede 21.8.2008 12:06Re: Re: zajímavé Víš Evo, to už mě napadlo taky, i když v podivnějším světle. Můj děda byl za války zavřený v koncentráku a my (jeho děti i vnuci) jsme (nejen) za to Němce upřímně nesnášeli. On ne, on se s nimi celý život přátelil - byl moudřejší než my. A víš, co nám řekl na naše námitky? "A víte, kdo mě udal? Čech!" No co jsme mu na to mohli říct, že... |
|
|
EvaŽ 21.8.2008 12:17Re: Re: Re: zajímavé Ti, co přežili koncentrák byli nad věcí. Mužův děda byl jako prvorepublikový četník zavřený v koncentráku (skončil v Doře) a pak pro jistotu znovu v uranových dolech za komunistů. Zajímavé je, že vnukovi říkal: "Pavlíčku, pamatuj si, všichni komunisti jsou sv'ně." O Němcích nic. Taky mi to vrtá hlavou, už se ho bohužel nezeptám. |
