Když byly mému staršímu synovi Františkovi necelé dva roky a já zjistila, že jsem v jiném stavu, ptali jsme se ho, jestli by chtěl bratříčka, nebo sestřičku.

"Štěňátko," zněla odpověď.

Přesvědčili jsme ho, že tam, kam půjdu dávají jen bratříčky nebo sestřičky. Vybral si tedy bratříčka, že spolu budou hrát fotbal. Po návratu s miminkem z porodnice si ho důkladně prohlédl a zklamaně prohlásil: "Ten je ale malinkej a pořád spí!" Po tátově ujištění, že Radeček vyroste, se uklidnil a TÝDEN trpělivě čekal, že brácha vyroste a budou spolu kopat do míče.

Pak pochopil, že to asi hned tak nebude a začal žárlit. "Jsi pořád u něj. On se pokakal, kdybych to udělal já, tak dostanu," apod. Jakmile jsem odběhla třeba do kuchyně, štípl ho do nosu, nebo mu kroutil ucho, za což jsem ho plácla, takže měl další důvod Radka nemilovat.

Proto mě překvapilo, že když mu jedna starší dáma v parku řekla, že by chtěla jeho brášku a dala mu za něj autíčko, tak po chvilce přemýšlení řekl: "Ne, on vyroste!"

Jednou přišel za mnou do kuchyně a pochlubil se: "Já jsem Radka nakrmil," a ukázal mi pytlík s piškoty. Pochválila jsem ho a běžela honem k postýlce, kde se dusil a modral mladší synek, takže jsem ho musela bouchnout do zad, až z něj drobky lítaly.

Při Radkově řevu se rozbrečel i František: "Proč ho biješ? Natahoval ke mně ručičku, tak jsem mu dal piškot. Jenže on si ho strkal do nosu, do oka a pak mu upadl, tak jsem mu ho dal do pusy a aby mu nevypadl, strčil jsem mu ho prstem do krku a ty jsi to z něj vyklepala!"

Navzdory těmto zážitkům (všechny nepíšu,to by bylo na knihu) měl Radek bráchu rád, a i když se později často prali, tak proti rodičům táhli za jeden provaz a myslím, že František brzy pochopil, že být doma jen s rodiči by byla nuda.

Já byla ráda, že si můžou spolu hrát a mám víc času na práci, i když je pravda, že díky jim jsem měla stále co dělat. A když jeden z nich odjel (třeba na tábor), byl ten druhý nezvykle hodný; doma bylo zvláštní ticho a já pochopila, proč se říká - jedno dítě, žádné dítě.

Mám teď na co vzpomínat a vím, že v případě nutnosti jeden druhému pomůže a oba pomáhají i mně, teď už staré, unavené matce :o))), když něco potřebuju.