Kterak se sžívá s novým prostředím, bylo nastíněno minule, včetně jeho sežrání kusu dorty, co byla původně určena na oslavu druhých narozenin naší vnučky Jany. Oslava byla o týden odložena, Jana na poslední chvilku onemocněla, a tak jsme celou akci absolvovali o týden později.

Mělo to tu výhodu, že syn Martin byl už zpět ze čtrnáctidenní služební cesty kolem světa. Začal v USA v Chicagu, pak se přesunul do Velké Británie a končil na odborné konferenci v Polsku ve Varšavě. Navíc, o víkendu se také ženil nevlastní bratr naší snachy Edity, na které nemohli naši mladí chybět a tak se to vzalo všecko jedním vrzem.

V sobotu ráno dojela mladá rodinka v plné sestavě, to znamená rodiče, děti a pes Max, který se jmenuje Maximus na rozdíl od našeho nového Maxmiliána. Maximus je brácha našeho Ferdy, ze stejného vrhu, akorát je trochu robustněji stavěný a celý černý jako uhel. Po příjezdu nastal v domečku ten pravý šrumec.

Tři psi jako nukleární hovada se honili po baráku, protože venku lilo. Mezitím se motala dvě dítka. Fynn, který už je větší, pět let, a Jana oslavenkyně druhých narozek. Ta se mezi všemi těmi psisky téměř ztrácela. Jak ona a Fynn, tak i psi tvořili jednu smečku svorně si hrající a laškující.

Maxmilián zapadl jako by do smečky odjakživa patřil a tuším, že si to patřičně vychutnával. Sice si zpočátku musel se svým jmenovcem Maximusem ujasnit vztahy, ale to proběhlo poměrně rychle a zdárně. Tak si nový Max lehl na koberec a obě děti si k němu sedly, každé z jednoho konce a milého Maxe hladily. Čokl jen chrochtal blahem. To ještě v životě neokusil a náramně se mu to líbilo.

V baráku nastal neskutečný bordel. Pět jedinců, dvě děti a tři chlupáči se honili nejen po obýváku, ale po celém domku, schody nevyjímaje. To vše mezi nesčetnými hračkami. Jeden z dárků, co mimo dorty Jana dostala, byla plastová kuchyňská výbavička asi o třiceti kusech ležících na koberci v obýváku, kterým se nyní tornádo psů a dětí umně vyhýbalo.

Do toho ovšem hrála TV, tedy dětské video, bez kterého by to nešlo a nemělo to tu pravou atmosféru. O mě, jakož o dědka zvyklého na relativní klid se občas pokoušela Pepka. Dětičky i psi mezitím dusali ze schodů do schodů v jejich bohulibé zábavě. Občas jsem se snažil něco vyfotit, ale míhali se tak nesmírně rychle, že většina pokusů skončila nezdárně. Přesto však je dost fotek do alba na Rajče.

V sobotu před polednem naše děti odjely na svatbu a zůstala nám vnoučata a čokli. Stavila se naše schovanka Blanka se svým synkem Míšou, aby také Janě popřáli a dali dárky až z dalekého Brna. Později odpoledne už nelilo a tak Míla sbalila vnoučata a vydala se s nimi do nedalekého parku, kde je dětský koutek s houpačkami, prolézačkami a jinými atrakcemi.

Já zůstal se třemi obludami doma, bylo ještě náležitě mokro a blátivo a kdo by je pak všechny koupal, že ano. Chtěli sice jít také a náležitě protestovali. Ale já je už srovnal. Su přece „top dog“, ne? I když, je li doma Míla, o tom vážně pochybuju.

Z houpaček se vrátili až skoro za tmy. Velice se jim to líbilo. Zbytek smečky je jaksepatří přivítal a pak byla mela po baráku až do osmé večer, kdy šla vnoučata na kutě. Ještě že psiska neměla chuť na spoluúčasti na večerním koupání, to by vana nestačila, je tak akorát pro ta dvě lidská mláďata.

Neděle ráno a dopoledne probíhaly zdárně. Ještě že jsem ranní nespavec. Vstal jsem kolem páté, ještě za tmy, stáhl e-majlovou poštu, podíval se, není - li tam něco důležitého, vypustil psy z garáže, kde všichni svorně spali včetně kocoura na zahradu a nalil si trochu džusu. To se už pomalu dnilo, bylo kol půl sedmé a dětičky vstaly.

Okamžitě byla nastartována TV a ony začaly sledovat svůj ranní program na státní stanici ABC. Po nakrmení celé smečky nastala opět zábava jako včera. Jana a nový Max se po sobě váleli a vzájemně se olizovali. Velice si padli do oka.

Ten čokl na děti zvyklý nebyl, ale od ní si nechá úplně všechno. Dokonce drží, když mu Janička cpe svoji pěstičku až do krku požerákem vybaveným skvělým chrupem, který mu ani nenapadne použít. Nejspokojenější je, když může buď on na Janu, nebo ona na něj si lehnout. Prostě láska na první pohled.

Kolem poledne si dojeli rodiče pro děti i Maxe. Ještě jsme trochu povykládali a pak se domek jaksi vyprázdnil a ztichl. Ferdinand se odebral na balkon, kde okamžitě po tom vzrůšu usnul a Maxmilián udělal podobně v obýváku.

Páníčci trochu uklidili a páneček se odebral k počítadlu stáhnout z foťáku fotky, upravit je a nachystat do Rajčete a nadatlovat toto povídání dokud si ještě něco pamatuje.