Počátkem roku 2001 jsme se s naším starším synem Petrem toulali dva měsíce krajinami, kde ani lišky dobrou noc nedávají. Argentině, Ohňové zemi, Antarktidě a Chile. Na tyto toulky jsme se trochu připravili a skoro rok jsme se snažili naučit trochu španělsky, aby jsme tam nebyli hluší a němí. Trochu se nám to podařilo, mladšímu lépe, staršímu moc ne, ale i tak byl schopen pochopit, o čem je řeč, a za pomocí rukou se i domluvit.

Nejdříve po přeletu od klokanů jsme skončili v Buenos Aires, v Argentině. Byl počátek léta a tak bylo docela teplo a vlhko. Megapolis i s předměstími se 17 miliony obyvatel je podobné jako jiná velká města na světě, jen jeho obyvatelé mají své specifikum. Zde mají jihoamerickou či latinskoamerickou jiskru. Argentinská španělština zní trochu jinak než ta, kterou jsme se učili, výslovnost některých slov a hlásek se liší.

Živé ulice s hlučnou dopravou a s pouličními umělci, buskery, mají svůj osobitý charakter, zvláště v přístavní čtvrti La Boca, kde v místních krčmách domácí šlapky daly vznik argentinskému tangu. To je zde národní tanec a ovládá jej snad každý. Také všude zní a spontánně se tančí snad na každém plácku. Carlos Gardel, populární interpret tangových šlágrů, který se na turné 24. června 1935 zřítil v letadle, je zde stále bůh, kam se na něj v popularitě hrabe Karel Gott.

Po třech dnech jsme měli poznávání tohoto města dost a přelétli jsme do Ohňové země, městečka Ushuaia. Zde jsme pobyli týden touláním po okolních krásných horách. Připadali jsme si zde jako Alenka v Říši divů. Rostliny i zvířata a ptáci jako z pohádky a vše nám neznámé. Při jednom výšlapu jsme v horách přes noc zapadli docela slušně sněhem, a to byl vrchol léta. Navíc neustále zde funí silné vichry od západu, zvané „roaring fourties“.

Z městečka Ushuaia jsme se jen čirou náhodou přidali ke kanadské vědecké expedici do Antarktidy. Kanaďané si pronajali ruskou loď „Ljubov Orlova“ i s posádkou a na lodi zbývaly neobsazené kabiny, které chtěli zaplnit za režijní cenu. Hbitě jsme této příležitosti využili a tak jsme se dalších 10 dnů toulali po sedmém kontinentu. Cestou tam – dva dny kolem mysu Hornova a Drakeovu úžinu, kde je nejdivočejší moře na světě, a zpět zase 2 dny na jako korek se na vlnách Drakeovy úžiny houpající lodi.

Po návratu jsme za dva dny jeli autobusem do Punta Arenas v Chile, kde se mluví opět jiným odstínem španělštiny, odkud jsme pokračovali do národního parku „Torres Del Paine“, kde jsme strávili 10 dnů touláním v pohádkové krajině jižního výběžku And, kamarádili se s kondory, abychom poslední den za neskutečně hustého deště odjeli posledním autobusem do Puerto Natales, než milý národní park pro zátopy zavřeli. Po usušení ve velice příjemném ubytování v soukromí se přesouváme do městečka El Calafate, odkud jsme si jeden den zajeli podívat na známý ledovec „Perito Moreno“ Z El Calafate jedeme opět autobusem do osady El Chaltén, která je opět v Argentině.

Torres Paine Grande v NP Torres del Paine v Chile

Ve zdejším okolí, je to zde národní park „Los Glaciares“, jsme si udělali dva výšlapy. První byl k Cerro Torre, kde jsme se potulovali po okolí, abychom se za několik dnů, po pohádkovém východu slunce, přesunuli pod El Chaltén, či Fitz Roy, kde jsme čekali 4 dny ve vichru a dešti, zda se nám ukáže stěna Fitz Roye. Neukázala a v dešti sestupujeme do osady El Chaltén a potom autobusem do El Calafate a odtud do Punta Arenas, odkud jsme letěli do Santiaga De Chile, které jsme 5 dnů poznávali, včetně jeho pohodových obyvatel. Doba pobytu v Patagonii a přilehlém okolí se však navršila a my jsme ze Santiaga de Chile přelétli Patagonské Andy do Buenos Aires, abychom odtud letěli domů ke klokanům.

Po těchto zkušenostech se nám nejvíce líbili obyvatelé Chile pro celou přehršli kladných atributů i přes to, že v Argentině byly krásné a laskavé ženské. Co těm v Chile scházelo do krásy, to vynahradily jejich kladné vlastnosti. Ostatně celá chilská společnost se vyznačovala vzácnou povahou, přátelskostí, ochotou pomáhat a empatií, která jen tak nevidět. Opravdu pohodová lidská společnost, která nepostrádala velice chutná, místní vína. Chile by byla moje země, kde žít, kdybych nežil u klokanů, kde je také pohoda.

Psáno 23-07-2023.

Odkaz výstup na Cerro Torre, hodina a 40 minut.

Odkaz výstupové cesty na El Chaltén neboli Fitz Roy.

Odkaz výstupy argentinská oblast