Stromeček už nesvítí, kamna jsou na noc zavřená, na křeslech spí stočené kočky, pes dřímá těsně u vchodových dveří. Všichni spí. Všichni?

Dveře tiše zaskřípou a do místnosti vklouzne bílá postavička. Pes jen zvedne hlavu a zase ji položí. Jen oči nezavře a pozorně sleduje, jak dívenka otvírá kamna a náhle vzplanuvší dřevo osvětluje její vzrušenou tvářičku.

V kamnech zapraská a vzápětí vykvete plamínek svíčky. Děvčátko ji starostlivě upevní do svícnu a ve chviličce již sedí schoulené na křesle. Pevně objímá jen napůl probuzeného kocoura a upírá pohled ke světlu.

Nemůže spát. Je tak šťastná a nešťastná zároveň! Ježíšek jí přinesl tolik hezkých věcí, dokonce i brusle, přestože si ji tatínek dlouho dobíral, že na ně ještě nedorostla. Maminka si s ní zase hrála s novým pokojíčkem, jako by byla také malá, jako by nebyla smutná.

Jenže ona smutná je, protože to jen pár dní, co umřela babička. Dívenka to nechápe. Jak mohl dnes Ježíšek roznášet dárky, po jakých děti touží, a nepřinést jí babičku? Lidé ve vesnici říkali, že babičku si Bůh vzal, tak by ji měl Ježíšek snadno najít, ne? A ona si babičku moc přála!

Zaposlouchala se do ticha. Opravdu něco zaslechla? Zadívala se na psa, ale ten klidně ležel. Nebezpečí to být nemohlo, to by Brok dovnitř jen tak nepustil. Ale kocour na jejím klíně si najednou sedl, nastražil uši a oči jako by se mu rozsvítily. Probudily se i ostatní kočky.

Co jí to jenom připomnělo? Když loni kočky lákala vůně koláčů a cukroví, svítily jim oči zrovna jako teď. Slova k ní doplula, a přestože věděla, že to nemůže být pravda, zvířata se shlukla se kolem stolu a napjatě čekala na lákavá sousta z Její ruky... Stejně jako vloni.

Přeju vám všem radostné Vánoce plné pohody a lásky.