Vítání, loučení, radost, smutek, žal či milostné zaujetí - to vše může mít společného jmenovatele. Vedle zjitřených citů je to objetí. Prosté sevření druhé osoby do náruče má na lidskou psychiku překvapivé účinky. Pod vlivem různých románů bychom mohli usoudit, že objímání patří především do milostné předehry, že je to hlavně věc muže a ženy. Jenže když se maličko zamyslíme, tak zjistíme, že tomu tak zdaleka není - a to teď nemluvím o právech menšin.

Objímá se totiž kde kdo a to bez ohledu na rasu, pohlaví nebo věk. Čím to je, že se zrovna tento druh tělesného kontaktu těší tak univerzální oblibě? Kde se vlastně vzala jeho síla? Je to jednoduché - podle mého názoru je prvopočátek všeho v rodičovské náruči. Bezpečí, konejšení, přirozené lidské teplo a k tomu mumlaná něžná slůvka. Každý, kdo držel v náručí novorozeně, miminko nebo batole má sklon přesně k tomuto chování. Ve své náruči ukrýváme děťátko před osaměním, chladem, bolestí a nebezpečím. Broukáním ho uklidňujeme, rozveselujeme, dáváme mu najevo zájem a lásku. A zároveň cítíme obrovské uspokojení z jeho živoucího tepla.

Tento vzorec se potom opakuje po celý život. Objímající ujišťuje, chrání, utěšuje a projevuje radost. Objímaný hledá útěchu, ochranu, lidské teplo a péči. A v objetí se mu toho všeho dostává. Není divu, že objímají-li se milenci, jsou oba v pozici objímaného i objímajícího. A tyto dotyky potom většinou vedou k dalším, důvěrnějším a pro oba podstatně zajímavějším. Objetím se v tomto případě obvykle začíná a končí...:)))

Objímání při vítání a loučení je již ritualizovanou podobou toho prazákladního objetí. Znamená to, že jde o člověka blízkého, kterému chceme dát najevo víc, než kolik se může vložit do prostého podání rukou či letmého zdvořilostního polibku na tvář. Tady je ale třeba dávat pozor na pocity každého jednotlivého člověka. Nedotknutelný osobní prostor se u jednotlivých lidí dost liší, takže co může být pro jednoho samozřejmost může být u druhého jen těžko akceptovatelné. Někteří lidé kontakty vyhledávají, jiní se jich naopak spíš straní. Však také nechtěná objetí bývají jedním z prvních příznaků sexuálního obtěžování. Nejedna žena už zažila situaci, kdy zoufale hledala nějaký stůl, který by byl mezi ní a příliš žoviálním kolegou...

Kdesi jsem četla o výchovné teorii postavené na objímání. Už si to moc nepamatuju, ale v podstatě to spočívalo to v tom, že veškeré afekty dítka doslova udusíme v mocném objetí. Některé argumenty podporující tuto teorii byly zajímavé, ale celkově vzato mi to přišlo dost překombinované. Moje zkušenosti s aktivními, výbušnými a netrpělivými kluky mě vedou k upřednostnění té obvyklejší praxe, kdy je vztekající se či jinak hrubě zlobící dítko nejdřív umravněno ostrými slovy či plácnutím přes zadek a teprve po jistém základním vystřízlivějí se mu objetím naznačí, že to nevadí, že je stále milováno, byť zlobí až se stromy třesou. Objímání nenaložené či dokonce vztekající se osoby mi připadá jako zneužití tělesné převahy (jinak by se to nemohlo povést) a nedovolený vstup do nejosobnějšího soukromí takto objímaného. Proč si neponechat hojivou sílu objetí až na správný čas?

Je však třeba poznamenat, že potřeba objímání se liší i mezi muži a ženami. Lapidárně řečeno - ženy cítí mnohem větší potřebu být objímány než muži. Tento prostý fakt je dokonce podložen vědeckými studiemi a pokud se dobře pamatuji, tak se snad oxytocinu říkalo "hormon objímání" (ano, je to ten, který je potřeba i při porodu...). Ženy mají tenčí kůži a víc receptorů dotyku, takže si objímání užijí lépe než muži. A strašně ho potřebují! Kdyby si muži tento fakt dokázali v pravou chvíli uvědomit, zjistili by, že dokáží mnohem lépe vyjít se svými nervózními, nešťastnými a přepracovanými manželkami.

Takže pánové, až příště najdete svoji ženu stojící v zaneřáděné kuchyni, kde se cosi pálí, vypněte sporák, zastavte vodu a pevně svoji nejdražší obejměte. A počítejte aspoň do třiceti než položíte obligátní mužskou otázku: "Cos to tady proboha dělala?" Šance na rychlé a klidné vyřešení situace, a tedy i na podávání poživatelného jídla, se tím totiž doopravdy znásobí...:)))