Jak šly dějiny, vypracovávali lidé dva způsoby, jak se k danému problému postavit. Jedinci nezatěžující se zbytečným pocitem zodpovědnosti se zdokonalovali v technice, jak se ze zapomínání vymluvit, zatímco ti ostatní ti se soustředili na nutnost sladit sledování času spolu se svými úkoly a vymysleli diář.

Diáře se vyvíjely vedle kalendářů a ve svých funkcích se vzájemně doplňovaly. Rozdíl byl v tom, že zatímco kalendáře se snažily rozporcovat čas do škatulek obecně platných, diáře byly vždy osobní. Útržky času se spojovaly s událostmi zcela nebo částečně soukromými. Jestlipak měl Nero kdysi ve svém diáři zaškrtnutý den "D" s poznámkou "Řím, zapálit!" Jak asi vypadal diář takového Napoleona, který byl známý tím, že dokázal diktovat písařům až sedm dopisů najednou a přitom logicky držet posloupnost jejich obsahů? Jeden by řekl, že takový člověk snad ani diář nepotřeboval a Evropu dobýval doslova zpaměti.

Jenže většina lidí si potřebuje alespoň někdy poznamenat když už ne své pracovní úkoly a schůzky, tak alespoň návštěvu u zubaře, koupi sáčků do odpadkového koše nebo výročí svatby. Neměl by to být problém - na trhu jsou desítky různých papírových a elektronických pomůcek, které by nám měly pomoci se v našich povinnostech i zábavách orientovat. Jenže stále ještě často zapomínáme na zubaře, manželky i sáčky na odpadky. Proč? 

Viděli jste někdy sebelepší diář, který by vás v určenou dobu prostě chytil za nos a důtklivým hlasem pravil: "Zítra jdeš k zubaři. K zubaři! V deset! Takže si musíš co? Vyjednat volno v práci a nezapomenout zubní kartáček. A pastu! Jasný? Zítra v deset! A nebudu ti to stokrát připomínat a jestli mě zítra neotevřeš/nezapneš, tak máš smůlu, jasný? A pamatuj, už minule jsi tam šel natřikrát!"

Ne, diáře jsou ve své podstatě pasivní nástroje, které sice strpí všechny možné důležité zápisy, ale potměšile čekají, zda si je také v pravý čas přečtete. Znáte to sami. Uděláte si obrovský vykřičník, pozor, na TOHLE prostě nesmím zapomenout, a potom ten krám zapomenete doma, v autě, v práci, u přítele či kdekoliv jinde, kde se zrovna v potřebnou dobu nenacházíte. A vykřičník je nanic.

Tyto zkušenosti pochopitelně hodlají zúročit výrobci mobilů a PDA, které nám mají nabídnout vedle možnosti sofistikovaného zapisování i ono veledůležité upozornění. Chytré přístrojky nám vycházejí vstříc i tím, že se snaží nás neobtěžovat lovením písmenek na mrňavých klávesnicích a nechávají nás zapisovat podstatné klasičtějším způsobem. Proč však prodeje těchto báječných elektronických hraček dramaticky nerostou? Proč v mnoha kancelářích i domácnostech najdete monitory počítačů a dveře od ledniček umatlané od charakteristických žlutých lepivých papírků?

Těžko říct. Možná, že ve většině z nás prostě přetrvává zvyk čmárat na papírky. Jen si vzpomeňte na soustředěnou výrobu taháků na školách všech stupňů, nebo tolik oblíbená milostně-organizační psaníčka, která stále hojně kolují především mezi pubertální mládeží. I hospodyně si mezi vařením radši vezme tužku a poznamená si na kraj včerejších novin, že jí došel kmín, než aby s rukama od mouky hledala automaticky upozorňující PDA. Nějak to asi souvisí s tradiční leností lidstva, které, než aby došlo dvacet kroků k brance, roztrhne si radši kalhoty o plot, přes který vede oblíbená zkratka.

Mám ten dojem, že trvalý úspěch PDA bude zaručen až v době, kdy bude stačit na ten přístroj prostě houknout: "Hele, v pátek jdu s klukama v pět na fotbal, takže si nesmím zapomenout hodit do auta věci. Ale dopoledne mám jednání s tím člověkem z firmy XY, takže musím jít v obleku a nezapomenout si tu studii. Jo a tu mi musí schválit šéf ještě večer předtím, takže mu ji musím dát na stůl nejpozději v úterý. Je tedy jasný, že ji do tý doby musím mít hotovou, takže mi to taky připomeň. A v sobotu má Hanka svátek a víš jak se vzteká, když na ni zapomenu. Takže mi připomeň tu kytku. No, sejít se s ní mám asi ve dvě, ale může se to změnit. To je snad všechno... teď. Tak si to koukej zapamatovat, ať nemám průšvih!"

Jenže, přestože jsou dnešní PDA bezdrátové, kompatibilní s PC a některé z nich schopné vedle umožnit připojení k internetu i telefonování, tento způsob komunikace s přístrojem zůstává hudbou budoucnosti. I když se na tom pracuje, samozřejmě... Renomované firmy věnují spoustu času technologiím na rozpoznávání hlasu a s tím souvisejících problémů. Nicméně dokud se jim nepovede, budou muset lidé bojovat se svojí zapomnětlivostí všemi dostupnými způsoby. S kalendáři, diáři, PDA a mobilními telefony. Ano, především na mobily nesmíme zapomínat... Zrovna mě se osvědčila kombinace papírového stolního kalendáře, lepících papírků a telefonu. Nakonec bez mobilu se vyskytuji jenom málokdy. Jen tak mimochodem, jak to děláte vy?

PS: Fotky jsou z vycházky na Holmenkolen, včera kolem poledne. V Norsku začalo konečně mrznout (prý byl nejteplejší podzim za posledních 500 let :)) a pro nedočkavé lyžaře se začaly zasněžovat sjezdovky...