Ať už je to řemeslník, obchodník, lékař, vědec nebo umělec, tito lidé vysoko vyčnívají nad masu těch ostatních, kteří si svoji práci prostě jenom dělají. Tím nechci říct, že to musí být špatně (pokud to neflákají...:)), ale opravdový profesionál se prostě pozná.

Už třeba tím, že když vám maluje byt, tak nejen odvede výbornou práci, ale nezapomene si fólie na přikrytí nábytku, účelně je rozloží a ještě není líný vám nabídnout, že odšroubuje lustr, na který jste zapomněli.

Profesionálům totiž záleží na práci do té míry, že jsou ochotni myslet ještě za její zadané hranice. Profík bere výsledky své práce jako svoji druhou tvář, za kterou se nechce stydět. Samozřejmě mu nemusí všechno vyjít - chybu může udělat každý. Ale takový člověk před ní nezavírá oči, hledá cesty k nápravě a navíc se poškozenému dokáže i omluvit! Zajímavé je, že profesionál se jen málokdy vychloubá. A pokud tak činí, tak dokáže překvapit tím, že nešlo o plané tlachy.

Proč o tom vlastně píšu? Protože jsme byli s mužem pozváni do Olomouce na ples, na kterém měl kromě jiného zpívat Karel Gott. Národní legenda - před nějakým čtvrt stoletím jsem ho hrozně milovala a ještě dlouho poté jsem ráda poslouchala jeho písničky. Jenže jak šel čas, procházelo naším domem mnoho jiných druhů hudby a zpěvné kantilény byly nějak odsunuty do pozadí.

Nikdy jsem nebyla na žádném jeho koncertě, tak jsem byla velmi zvědavá, co předvede. Přece jen má svůj věk, i když je třeba uznat, že čas se chová k mužům mnohem milosrdněji než k ženám. Popravdě řečeno, trochu jsem se bála, že to bude slabé nebo nedej bože trapné.

Nemusela jsem se obávat, protože Karel Gott je stoprocentní profesionál. Stačilo mu nějakých dvacet vteřin, aby ovládl sál. Lidé zbystřili, naprostá většina z nich se začala usmívat a uvolněně se zaposlouchali do nestárnoucích melodií.

Zpíval na živo (stále dobře), byl šarmantní, nevnucoval se, dokázal i okouzlit. Dokonce i slovní hříčky mu vyšly, přestože mluvené slovo bývalo dlouho jeho slabinou. Rychle jsem si připomněla, jak jsem doslova závislá na jeho desce Vánoce ve Zlaté Praze - bez těch písní by byly moje Vánoce citelně chudší.

Měla jsem radost. Mohla jsem konstatovat, že ať už dnes poslouchám cokoliv, hvězda mého mládí si stále svůj obdiv zaslouží. Na slovo vzatá profesionalita, šarm a noblesa. Jak bych byla ráda, kdybych jednou mohla říct o sobě to samé!