Předvánoční čas s sebou nese celou řadu pozvánek na společensko-kulturní události. U čtvrtku minulý týden jsme si s mužem zaznamenali - PVT, divadlo. Oba tam máme profesionální kontakty, PVT má tradičně vkus pokud jde o kulturní počiny, takže nebyl důvod se netěšit.

Hráli Kunderovu hru Jakub a jeho pán (Jakub fatalista) a v hlavních rolích se představili Jiří Bartoška a Karel Heřmánek. Bylo to fantastické představení - skvělá hra, nádherné klasické herectví s výraznými gesty, dokonalou modulací hlasu a především plného nasazení herců, kteří se mimo vší pochybnost bavili stejně dobře jako diváci. Když Bartoška zvedl obočí nebo Heřmánek lišácky mrknul, viděli to i diváci v zadních řadách.

Všimla jsem si zajímavé věci - uchváceny byly především dámy. Že by působil především mužný šarm obou hlavních představitelů? I když divadlo disponuje velmi půvabnými herečkami, které v rámci místy rozpustilé hry dávaly rafinovaně na odiv svůj půvab, tak dámy v hledišti vypadaly, že se přece jen baví víc.

Potom nastala přestávka a většina dam měla možnost si o tomto fenoménu popovídat velice zblízka - kdyby se jim ovšem za těchto podmínek chtělo. Jak už to bývá v českých kulturních stáncích, většina z nic se sešla (byť proti své vůli) na toaletách.

Ten pohled myslím znáte všichni. Pánové se snaží nenápadně potloukat nedaleko dveří dámských záchodků, kde se štosují jejich dámy. Ty se sejdou na malém a většinou nijak oslňujícím prostoru, stojí frontu a zkušeně vyhodnocují situaci. Porovnávají počet disponibilních kabinek s počtem zúčastněných, hodnotí složitost slavnostních rób přítomných dam, aby propočítaly ztrátu času vyplývající z nutnosti si na minimálním prostoru po potřebném úkonu opět upravit oděv do stoprocentní podoby.

Málokdy se znají, tak většinou panuje rozpačité mlčení. Nikoliv však ticho - bohužel. Kabinky nejsou zvukotěsné, takže k nelibosti slyšených i poslouchajících je většinou možné sledovat průběh operace. Když se někdo zdrží, rozbíhá se v hlavách přítomných soukromé vyhodnocování možných proč.

Je to trapné a každá z dam, která má to štěstí a rychle opustí bojiště, se snaží tvářit, že na tam vůbec nebyla. Míra ticha a rozpaků ve frontě je obvykle dána mírou slavnostnosti dané události. Sejdou-li se za stejným účelem dámy na sportovních či jinak neformálních akcích, nebo jde-li o tradiční frontu v létě na dálničních odpočívadlech, dokáží se dát i do poměrně srdečného hovoru.

Většinou na jedno téma - kdy už ti pitomí architekti (pravděpodobně rodu mužského) přestanou projektovat místa úlevy symetricky a vezmou v úvahu, že ženám to z pochopitelných důvodů trvá déle, a je tedy třeba jinak dimenzovat kapacitu příslušných míst?

Tak mě napadlo, že by bylo zajímavé, kdyby se v popisu jednotlivých zařízení objevovala i maličká ikonka hodnotící, zda je dotyčné zařízení "ladies friendly". Třeba jedna kytička by znamenala, že je kam si odskočit, ale nic moc, dvě by už naznačily menší čekání a papírové ručníky vždy k dispozici, a tři potom luxusní zařízení, jež svojí přívětivostí láká podobně jako celý hodnocený kulturní stánek.

Tak co myslíte, kolik kytiček by dostalo vaše oblíbené divadlo, kino, nebo - když jsme už u té kultury - nákupní centrum?