19.3.2024 | Svátek má Josef


BTW: Mnohé pohledy

28.3.2007

Jak knihy, tak filmy většinou vznikají proto, že se autor pokouší svým čtenářům či divákům něco říct. Má v hlavě nějakou myšlenku, poselství nebo poťouchlost, kterou si nechce nechat pro sebe. I učiní co je v jeho silách a předhodí své dílo veřejnosti. A čeká na ohlasy.

Ty jsou v zásadě dvojí - od profesionálních kritiků a od veřejnosti. Názory obou skupin se ovšem mohou až neuvěřitelně lišit. Je tak snadné vynést soud! Je to příšerné, nudné, fádní, hloupé, hezké, báječné, osvěžující, brilantní, úžasné, lidské. Jen málokoho však napadne, že je to v prvé řadě především subjektivní! Co se jednomu líbí, jiného může nudit a dalšího třeba znechutit.

Popravdě řečeno, nechtěla bych být profesionálním kritikem. Co vlastně může objektivně zhodnotit? Stylistickou obratnost, gramatiku, bohatost slovní zásoby, formální stavbu příběhu, působivost. S filmy je to podobné. Ale mohou kritici skutečně poctivě říct - tohle dílo je dobré a tohle ne? Co když jim to prostě jenom nesedlo? Nebo ho nepochopili?

Tyhle otázky mě napadají dost dlouho, ale naposledy jsem se nad nimi zamyslela poté, co jsem před několika dny viděla film natočený podle známé knihy Dana Browna, která u nás vyšla nejdřív pod názvem Šifra mistra Leonarda a posléze jako DaVinciho kód. Knihu jsem četla krátce poté, co u nás vyšla (tedy v roce 2003) a potom ještě jednou, nedlouho před tím, než jsem viděla film.

Ve zkratce jde o novodobý příběh o hledání grálu, přičemž v knize jsou zhruba čtyři základní dějové linie: historická, zabývající se uměním, symboly a logickými vývody na pomezí skutečnosti a fikce, dále osobní historie týkající se zavražděného muže (strážce grálu) a jeho vnučky (hlavní hrdinky), potom ty dvě hlavní linie skutečně popohánějící děj, tedy útěk hlavních hrdinů a pátrání po grálu propletené s mocenským bojem v katolické církvi a jejími akcemi s grálem spojenými.

Jak říkám - přečetla jsem knihu a potom se podívala na film. Dopadlo to jednoznačně, film mě navzdory opravdu silnému hereckému obsazení zklamal. Proč? Znamenalo to, že byl film špatný? Neodpovídal předloze? Zaujalo mě to jako problém, takže jsem nad tím nějakou chvíli uvažovala.

Pokud jsem chtěla být spravedlivá, musela jsem vzít v úvahu několik skutečností. Tak za prvé: jsem vášnivý čtenář, ale ne příliš nadšený divák. Viděla jsem spoustu opravdu dobrých filmů, ale nezapomenutelných knih jsem četla mnohokrát víc. Dokážu přečíst tlusté knihy, ale s filmy nemívám trpělivost.

Za druhé: vím, že film nemůže kopírovat knihu. Prostě to nejde, používá jiné výrazové prostředky, má omezenou délku trvání i rozpočet. Takže velmi záleží na tom, zda se filmu podaří přenést a zobrazit ducha knihy. Nejen její poselství, ale i charakteristiku a osobnosti jednotlivých postav - aspoň těch, které ve filmové adaptaci v ději zůstanou. A tady asi byl v případě DaVinciho kódu kámen úrazu.

A teď přijde to důležité: byl to kámen úrazu, ale jen pro mě! Potíž je v tom, že to, co na knize zaujalo mě, nebylo až tak úplně součástí té hlavní dějové linie, která naopak (pochopitelně) oslovila tvůrce filmu. Zcela vypustili pro mne fakticky nejzajímavější postavu (zavražděný strážce grálu) a hodně ochudili postavu jeho vnučky ve prospěch doktora Langdona, takto hlavní mužské postavy. Přitom si nemyslím, že by to bylo nutné - v knize je jejich společné lámání si hlav mnohem přitažlivější. Záporní hrdinové jako obvykle dopadli lépe, jsou přesvědčivější a zajímavější.

Takže když si to shrnu, tak mě nejvíc zaujala osobní rovina příběhu spolu s tou historickou, honička za grálem také nebyla špatná a vcelku minimálně mě zajímaly církevní mocenské spory. Popravdě když jsem četla knihu podruhé, měl jsem tendenci tyto kapitoly vynechávat. Filmaři měli názor více méně opačný a pravděpodobně správně odhadli preference většiny diváků. Takže byl film špatný? Myslím, že ne, ale mě prostě neoslovil tak, jak jsem doufala.

Proč o tom vlastně píšu? Protože je tak snadné říct - tohle dílo je špatné, tamto dobré! Přitom stejně snadné, ale o hodně spravedlivější by bylo říct - mně se to líbí nebo nelíbí a třeba dodat proč... Je velmi snadné kritizovat, z výšky svého sebevědomí vynést ortel nad něčí prací. A kolik takových rezolutních kritiků se vždy najde!

Už proto se snažím ve svých soudech nespěchat, jsem opatrnější. Ne proto, že bych se bála říkat své názory, ale čím víc pronikám do barevnosti a složitosti světa, tím hůř se mi kritizuje. Ostatně také tvořím a vím, jak opojná taková tvorba může být. Jak je to těžké, radostné, k uzoufání, jak jednu chvíli letím vstříc slunci, abych vzápětí plakala někde hluboko pod zemí. Pochybnosti patří k tvorbě stejně jako nápady. Jak těžce se potom snáší kritika, a to i ta zasvěcená, uvážlivá a spravedlivá. A jak těžké je takového kritika najít!

Připadá mi, že doba bulváru - a naše doba se tak dá bez rozpaků nazvat - strašně zjednodušuje věci. Ve světle médií jsou buď dobré nebo špatné. Jsme s někým, nebo proti němu. Pro nebo proti, černé nebo bílé. Bez pochybností, bez odstupu, bez respektu k hodnotě a k lidské práci. A bohužel zdaleka nejde jen o recenze.

Nemohu změnit svět, ale mohu se o to aspoň snažit. Třeba tím, že se pokusím být spravedlivá. Tak dobře. Co že jsem to četla naposledy?

Norsko předjaří

 




KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !