19.5.2024 | Svátek má Ivo


Diskuse k článku

BTW: Lutefisk - v zajetí tradic

Tradice jsou jakýmsi předivem či sítí zvyků, které nás svazují s předchozími generacemi lidí, k jejichž odkazu se hlásíme. Ty, které vydržely opravdu dlouho se obvykle týkají těch naprosto základních lidských potřeb a většinou souvisejí se snahou zajistit si štěstí, zdraví, ochránit se před neštěstím či vzdát úctu mrtvým. Nikoho však neudiví, že nejlépe se žije tradicím nějakým způsobem spjatým s jídlem.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
terra 20.11.2006 14:32

Re: Re: Re: terro

Aha, tak tenhle aspekt Medvídkova konzervativního přístupu ke kuchyni se ke mně zatím nedostal. Dobře, budu si to pamatovat. Česnek ne.

Medvídek 20.11.2006 12:51

Re: Re: Re: Re: Re: ale třeba Rusa nebo Ukrajince by člověk určitě neuhostil klasickou českou držťkovou

A proč to děláš, ty nešťastnice ? Takhle kazit dobré polívky.....;-D

jiný Honza 20.11.2006 13:06

Re: Re: Re: Re: Re: Re: ale třeba Rusa nebo Ukrajince by člověk určitě neuhostil klasickou českou držťkovou

Dá se to říctz i jinak - Medvídkově verzi jedna ingredience evidentně schází. 8-)))

ri 20.11.2006 11:31

Chi chi chi ... polívka z kožešiny,

ale taky už jsem se propracovala k té "vodě"

Zdena b.p. 20.11.2006 11:44

Re: Re: ale třeba Rusa nebo Ukrajince by člověk určitě neuhostil klasickou českou držťkovou

Tak já se počítám mezi všežravé. Asi bych to hrdinně zkusila. Ccccc, kdyby pivní skauti věděli, kolikrát ulítne louh do píííva, když se dělá v CK tanku. Ten louh je tam pro sanitaci nerezové technologie, ve které se vyrábí pivo. (Jen co já vím) Co se týká drštkové, nemám předsudky, ale jsem spokojenější, když  ji vyrobím sama. Můj problém jsou ledvinky. V hospodě bych si je NEDALA, protože hrubě nedůvěřuju. Když je udělala mamka, jedla jsem je s chutí, ale od té doby, co je vařím sama, tak je jen ochutnám, ale nejím. Asi se nejsem schopná přenést přes tu přípravu.

A játra jsme měli včera k obědu. Zcela netradičně si dovoluji napsat milému zkušenému plénu i netradiční receptík. Je dle mého gusta, protože  příprava nevyžaduje intenzivní hopkání po kuchyni, ale dá se při vaření i klábosit s návštěvou.   Na větší plachtu alobalu se dají cca 2 cm silné plátky vepřových jater, které jsou osolené a okořeněné (pepř, paprika, gril. koření a pod.) z obou stran. Netuším proč, ale játra netvrdnou. Na každý plátek naklademe kousek uzeného, nebo uzeniny, nebo slaniny a plátek paprikového lusku (i kolečko cibule se hodí). Celé se to důkladně zabalí alobalem (všechny porce hezky vedle sebe).  Já to balím pro jistotu do dvou vrstev. Peču jen po jedné straně, NEOTÁČÍM.  A na plechu  se to dá péct do trouby. Pokud máte jen 2 porce a elektrický sporák, naprosto stačí k propečení  plotýnka. Jelikož se nemůžete číhnout, tak počítejte cca 30 miunut  a 200 st.C. Jako příloha je dobrý vařený brambor, nebo hranolky, ale i chleba. U nás nesmí chybět tatarka a kečup. Jo, a zeleninový salát. Není problém, si balík s porcemi připravit ráno a pak už jen otočit knoflíkem. Balík natrhnu jen nahoře a rovnou vybírám velkou lžící porce i se šťávou.

Vave 20.11.2006 12:17

Re: Re: Re: ale třeba Rusa nebo Ukrajince by člověk určitě neuhostil klasickou českou držťkovou

Bašta, milá Zdeno b.p., trefila ses!  Zrovna jsem byla o játra požádána a tohle určo zkusím, protože se mi to moc líbí! Děkuju a vinšuju prima den !!VVVVVV

terra 20.11.2006 12:19

Re: Re: Re: ale třeba Rusa nebo Ukrajince by člověk určitě neuhostil klasickou českou držťkovou

Dovolím si kacířskou poznámku: tak zrovna v téhle úpravě bych ta játra asi mohl. (i když nemusel, a to nepochybuju o kuchařských schopnostech Zdeny b.p.).

YGA 20.11.2006 9:56

Jsem na tom stejně

jako Xerxová - v jídle jsem opravdu strašně konzervativní a přinutit se ochutnat něco neznámého je mnohdy nad moje síly. Ale snažím se to překonat - tři roky mi trvalo, než jsem ochutnala chobotnicový salá (který můj muž jedl lžící  a velmi vychvaloval) a stejně jsem si vzala dvakrát na dezertní vidličku - a stačilo. Obávám se, že stejně tak by dopadla sušená treska. Jsem nemožná (to mi tvrdí má nejstarší sestra "ochutnat musíš všechno a ne se ošklíbat nad něčím" "já se neošklíbám, jenom nemusím mít všechno" na to vecu já).

Medvídek 20.11.2006 10:01

Re: Jsem na tom stejně

I já. Jsem nejen hrozná konzerva ale taky jídelní primitiv. Jinými slovy nejlíp mi chutnají zcela obyčejné věci. S tou chobotnicí, já to zkoušel jíst v Řecku, taky Ti to připadalo jako když žvýkáš pryž na gumování ?;-D Tvá sestra by zasloužila předložit klingonský gaah (nevím jak se to píše) - je to sice fiktivní pokrm, ale zato fakt pěkný. Jakási polotekutá hmota ze které trčí cosi jako shnilé pařátky a uvnitř té hmoty se cosi hýbe.:-)

terra 20.11.2006 10:38

Re: Re: Jsem na tom stejně

Fujtajbl galaktické příšerky - co takhle pár amarounů? Pamatuje se na ně někdo?

Medvídek 20.11.2006 10:41

Re: Re: Re: Jsem na tom stejně

Jo, takový barevný želé....;-D ale to co tam občas naskakovalo v těch talířích, když se amarouny vařily nevypadalo nejhůř.;-D;-D

veram 20.11.2006 10:43

Re: Re: Jsem na tom stejně

Willymu Rikerovi Klingonská jídla chutnala a ani Jean-Luc Picard jimi neopovrhoval...

Medvídek 20.11.2006 10:45

Re: Re: Re: Jsem na tom stejně

Však také oba měli můj nejhlubší obdiv.;-D

Alča 20.11.2006 10:47

Re: Jsem na tom stejně

Ano, ano, připojuji se - i z domácích jídel nemusím vše (nejím vnitřnosti a třeba zrovna tu dršťkovou polévku) - ale to proto, že mám vyzkoušeno a prostě mi to nechutná. T o u nových, potažmo neznámých jídel, je situace jiná - zkoumám každý kousek a je-li pomleto, tak chci vědět, CO je pomleto a musím přiznat, že většinu nemám odvahu ochutnat...:-/

zana 20.11.2006 9:24

tak já se pokusím

Ahoj lidi, děkuju za podporu VVV. Moc děkuju těm, co měli na mě mail a ozvali se, strašně mi pomohli. Jen krátce, abych těm, co nevěděli a přece hezky napsali - maminka je ochrnutá + řada dalších problémů, přidala se k tomu těžká proleženina. Táta je už léta nemocný se srdcem. Takže výborná kombinace. Byla jsem s nimi na ošetřovačcce. Teď mám maminku cca na měsíc v pečovatelském ústavu.

Jsem fyzicky i psychicky dost zničená. Moc prosím ty, kdo případně zažili podobnou situaci, aby byli tak hodní a ozvali se mi (z-nova na volném), moc potřebuju rady a zkušenosti.

Včera jsem se jen mihla na výstavě, jsem moc ráda, že jsem tam pár lidí viděla.

Li 20.11.2006 9:33

Re: tak já se pokusím

Zano, před chvilkou jsem dočetla Tvůj mejlík. Odpovím jakmile budu mít tady klid na psaní, případně Ti napíšu doma a zítra pošlu. DRŽ SE !!R^R^R^VVVVVVVVVVVV

Lucka V. 20.11.2006 9:45

Re: tak já se pokusím

Mamina na tom s těmi proleženinami po třičtvrtě roce na posteli byla podobně. Chce to hlavně polohovat a proleženiny vysoušet a větrat, nějaké mazání na ně v ústavu mají, ne? Nevím, jak to tam dělají, ale pokud to tvoje maminka zvládne, je skvělé pořdit nafukovací kruh, na něj antidekubitní tkaninu - takový jako umělý beran - a maminku tím podkládat, pokud leží na zádech. Hlavně často měnit polohu, ale na to snad v ústavu dbají. Moc držím palce, je to běh na dlouhou trať.:-/

zana 20.11.2006 9:51

Re: Re: tak já se pokusím

Lucko, děkuju. Mně tam přijdou moc dobří, ale ta proleženina je veilká, s nekrozou. O tom polohování a tak vím, dělala jsem to, i když určitě ne tak zdatně jako oni - maminka mi nemůže pomoct a všechno ji bolí.

Lucka V. 20.11.2006 10:03

Re: Re: Re: tak já se pokusím

Pokud je tam nekroza, nestálo by za to probrat možnost chirurgického zákroku? Ach jo, tyhle věci kdyby radši nebyly... ;-( Jak je na tom maminka psychicky? Pokud je celá bolavá, je potřeba v ní udržovat optimismus! Máme kouzelného plyšového mravenečníka, který s mojí mamkou bydlel v těch nejhorších chvílích v nemocnici. Hladila ho, povídala mu a pomáhalo to. Teď už ho nepotřebuje, trénuje chození, tak by mohl pomáhat jinde! Rádi ho zapůjčíme. (Já vím, je to hloupost, ale někdy i ta hloupost udělá víc radosti, než všichni doktoři!) 

zana 20.11.2006 10:42

Re: Re: Re: Re: tak já se pokusím

Lucko, chirurgický zákrok už byl. Mravenečník ... jdu do všeho, co by třeba mohlo trochu pomoct. Jsi moc hodná. Ale nebude mít tvoje maminka pocit, že by ho raději měla pro štěstí? Možná bych měla zauvažovat o vlastním.

Maminka už tohle jednou zvládla, ale teď je moc slabá.

Pozdravuj svojí maminku, že jí moc držím palce.

Lucka V. 20.11.2006 10:58

Re: Re: Re: Re: Re: tak já se pokusím

ne, mamča mi ho včera dala domů, protože na něj teď pro samé cvičení nemá čas! A pokud něco nosí štěstí, má se to posílat dál! O kus níž je můj e-mail, tak napiš, kam má přicestovat!;-)

jiný Honza 20.11.2006 9:55

Re: tak já se pokusím

Ahoj, jsem rád, že jsi tady. A doufám, že se tady teď budeme čítat (podle vzoru vídat) častěji. 8-)))

zana 20.11.2006 10:46

Re: Re: tak já se pokusím

Honzo, díky za podporu, tvoje maily mi strašně moc pomohly.

WWW 20.11.2006 10:11

Re: tak já se pokusím

Mila zano.

Dovedu si dobre predstavit jak ti je ! Zazil jsem to s tatinkem. Nejhorsi byl ten pocit me bezmocnosti !

Ty jeho oci se na mne do posledni chvile divaly s nadeji.

 A WWW nemohl udelat nic, vubec nic !! Preji ti, at v sobe najdes dost sily  v tehle situaci. Vice, nez jsem ji nalelz ja !

terra 20.11.2006 10:31

Re: Re: tak já se pokusím

Zano, drž se! A pokud to půjde, nezapomínej na sebe a svůj odpočinek - vyčerpaná už nikomu a ničemu nepomůžeš. Držím palce, tlapky s drápky a moc zdravím.  

zana 20.11.2006 10:47

Re: Re: tak já se pokusím

děkuju.

dalmatin 20.11.2006 11:50

Re: Re: tak já se pokusím

Vím, že nemáš rád smajlíky, ale kdyby tady byl jeden, kterej hladí, tak Ti ho pošlu. Znám to, znám!

KláraS 20.11.2006 10:51

Re: tak já se pokusím

taky moc držím palečky VVR^ a virtuálně ti posílám sílu a vůli...

Alča 20.11.2006 11:01

Přidávám se k držení palců

 hodně už toho bylo řečeno, ale hlavní je, že aby mohl člověk pomoci druhému, musí být sám dostatečně silný. Využij toho, že je o maminku  dobře postaráno a odpočívej! Vím, že je to těžké ( já měla tatínka po operaci, maminku s těžkým úrazem a do toho babičku s ochrnutím po mozkové mrtvici) a člověk jede jako stroj až na dno a vyčerpá všechny rezervy velmi brzy. A každý den odpočinku vnímá jako zpronevěru a má šílené výčitky svědomí. Zkus se soustředit na to, že jestli mamince dopadne dobře její pobyt v zařízení a léčba toho nejhoršího, budeš pak potřebovat mnohem více sil a energie.

U Tvé poslední návštěvy jsem Ti psala nějaké přípravky na proleženiny, které mi doporučila sestra (pracuje jako ved. pečovatelka v DD, kde je hodně trvale ležících). Pokud nemáš, napíšu znovu!

zana 20.11.2006 11:35

Re: Přidávám se k držení palců

našla, děkuju. V