Změny v životním stylu doprovázené útěkem mladých žen od plotny k zajímavějším činnostem postavily před celou novou generaci mladých mužů zásadní problém: co sníst, není-li maminka zrovna v dosahu a po stočtyřicáté za sebou už ohřívaná pizza prostě nechutná tak jako dřív?

Jistě, existuje řada mladých mužů, kteří se pod vedením své matky prodrali kuchyňskou násobilkou a s přípravou nějaké té potravy nemívají velký problém. Stejně ale existuje další zástup těch, kteří systematickým vzděláváním pohrdli, takže jim nezbude, než se pustit do experimentů.

Jak tak pozoruji své dospívající syny, řekla bych, že k tomu potřebují v zásadě následující: Hlad, pořád ještě hlad a chleba už nechci, špagety, předsmažené hranolky, puding. Notebook s připojením k internetu (může být i desktop, ale nesmí být daleko od kuchyně), vajíčka, mobilní telefon. Hlad, chleba už vážně ne. Jistotu, že opravdu nikdo nepřijde a neuvaří.

Dobrá. Je třeba začít. Co vařit? "Polívka to nebude... brr. To bych nejedl, ani kdyby to uvařil někdo jiný. Stejk! Velkej! ...ehm, moc drahý to je. Guláš! Ten mám rád!" Ruce se rozlétnou po klávesnici, startuje se na Googlu. "Nakrájet maso, no dobrá. Cože? Tolik cibule? Sem se zbláznil, nebo co? To nekrájím, vždyť tu nemám ani lyžařský brejle! Ne, guláš ne." Následují těžké chvíle, kdy je porovnáván obsah spíže a lednice s možnými recepty, stejně jako s odvahou hladového.

Je-li překročen tento Rubikon aniž by to mládenec vzdal a namazal si ten chleba, následuje studium receptu. Tady se hodí ten mobil. "Mami, prosím tě, kolik je špetka? Jak mezi prsty? Mezi tvoje prsty nebo mezi moje prsty? Já mám přece mnohem větší a to kuře je furt stejný!" Příprava masa obvykle nepředstavuje tolik problémů, jako snaha připravit něco sladkého. Tady jsou recepty ještě mnohem záludnější, takže se obvykle množí i dotazy.

"Co to jsou celá vejce? To je tam mám dát jako i se skořápkou? Aha... Kolik je trochu mlíka, aby bylo těsto vláčný? Když mám vysypat plech přiměřeným množstvím kokosu, jak poznám co je přiměřený? A vůbec, proč jsou ty recepty napsaný tak blbě???" A následuje snaha přesně odměřit třetinu poloviny litru mléka, jelikož právě tak je to napsáno na sáčku s pudingem. Matčino doporučení "prostě si trošku odlej" obvykle nedojde u mladého perfekcionisty sluchu.

Ale výsledky se dostavují. Špagety červené nebo zelené (kečup nebo pesto), hranolky s rybími prsty pečené v troubě, nudle na sladko, puding a jednoduchý koláč se obvykle stávají těmi prvními stupínky na cestě... no když ne k mistrovství, tak aspoň k samostatnosti. A musím uznat, že s takto vzdělanými syny se o víkendovém vaření diskutuje mnohem snáz, i když množství vytahaných přístrojů bývá větší než malé.

"Kdo naloží maso, kdo upeče koláč?" Rádi se rozdělí o práci podle svých zálib a já se jen třesu na dobu, kdy se z kuchyně okupované některým ze synů přísně ozve: "Za chviličku podávám oběd. Ne, že si to necháš vystydnout!"