V našem kraji mají nyní auta značku s "H", ačkoliv předtím se pyšnily řadou okresních zkratek. U nás to bylo nejčastěji TU, směrem od Jaroměře se vyskytovaly NA a z druhé strany se zase na nás jezdily podívat auta s JC. Když se člověk poté pohyboval v příslušném okresním městě a nebyl si něčím jist (jako např. za kterým bukem nejraději číhají policajti...:))), prostě si všímal, jak se chovají domorodci.

S novými značkami je zjišťování domorodců mnohem obtížnější, i když uznávám, že existují experti jako náš Andy, kteří nosí v hlavě seznamy číselných kombinací odpovídající jednotlivým okresům. Ale je fakt, že každou zimu a jaro se objeví další způsob, jak poměrně přesně na daném území identifikovat domorodce. A kolikrát dokonce přesněji, než podle značky na autě.

Ptáte se jak? Přece podle brilantní jízdy kolem četných děr, které po každé zimě mění silnice třetí třídy v tankodromy. (Vidíte, jak jsem korektní? Nepředpokládám, že by zodpovědní pracovníci dovolili vznik tankodromů na silnicích vyšších tříd...:))

U nás to platí téměř stoprocentně. Silnice vedoucí do Dvora je jedna velká záplata a každá zima doprovázená sněhem, mrazem a pluhováním ji mění na ementál. My domorodci jsme tak zběhlí, že již předem dokážeme vytipovat lokality, kde bude úroda děr největší. Potom zaregistrujeme novinky a jezdíme tak, abychom si pokud možno nezničili tlumiče, neprorazili olejovou vanu nebo dokonce nezlomili nápravu.

Když ovšem nezasvěcený sleduje cik cak jízdu většiny aut, které se občas jen se štěstím vyhnou (to když jsou hluboké díry proti sobě a nedají se objet po vnitřní straně silnice), musí dojít k názoru, že tady se před jízdou nepije, ale doslova chlastá. Minule se na mě Martin opravdu zamračil, když jsem na jedné osamnělé silničce nižší třetí třídy (to jsou ty běžně široké na jeden a půl auta) jela skoro sto metrů cele v protisměru. Snažila jsem se mu vysvětlit, že silnice je na jedné straně tak propadlá, že jedu-li správně, odřu Thorovi břicho, jelikož auto je dost široké a navíc nízké. Jen si povzdechnul.

Když jsem ale včera vyjela do města pro Marka, hned jsem si toho všimla. Auto v protisměru jede rovně, místo co by šněrovalo silnici jako opilá veverka! Okamžitě se ve mně probudila naděje - že by spravili díry? A bylo to tak! K nám do vsi sice ještě nedorazili, ale většina cesty je strakatá novými záplatami, takže zase vypadá jako rozverný byť poněkud umouněný dalmatin.

Tak nám zase na pár měsíců domorodci splynou s anonymním davem. Ale jednu jistotu mám - nejpozději příští zimu se zase dobře poznáme...