To bylo tak. Oblékala jsem si ponožky a Daník mi jako obvykle asistoval. Když jsme společně dokončili tuto náročnou operaci, tak nastavil svoji hezkou ušatou hlavu k podrbání. Hladila jsem, drbala a Daník blaženě bručel. Jenže z chodby to pozoroval Kazan a pomalu se mi před očima měnil v živoucí výčitku. "Paní, jak to, že drbeš toho nedorostlýho podvraťáka a na mě si nevzpomeneš?"

Samozřejmě jsem ho zavolala a následovalo mazlení ušaté hlavy číslo dvě. Jenže v rámci drbání jsem nahmatala něco v hřívě na krku. Zkušenost praví: co v psích chlupech najdeš jednou, nemusíš najít i podruhé. Takže jsem honem začala pátrat, o co jde. Kazanovi změna drbání ve vyšetřovací proceduru neušla, takže se rychle proměnil z mazlícího se psa v trpně držícího chudinku.

Daník to však nepochopil a začal na podle něho nadstandardní mazlení strašně žárlit. Viděla jsem, jak se mu ta kolečka v hlavě otáčejí a kuje pomstu. Potom se rozhodl. Vyletěl ke dveřím do předsíně a začal štěkat. Poselství bylo jednoznačné. Naši zahradu obchází drzý kolemjdoucí! Kazan odolával. Štěkot zesílil. Ten kolemjdoucí už není jen drzý, ale doslova nebezpečný!

To bylo na hlídací duši našeho Kazana moc. Zrovna jsem konstatovala, že je to jen stroupek po klíštěti, když se mi Kazan vytrhl z rukou, jediným mocným skokem se ocitnul u dveří a basovým zařváním podpořil Daníka. Kolemjdoucí už byl něco mezi upírem a vlkodlakem. Daník po mně loupnul okem a jeho štěkání mi najednou znělo děsně potměšile.

Otevřela jsem dveře do předsíně a chlupatá horda se plynule přesunula přes botník k domovním dveřím. Bylo to zvláštní. Ještě před okamžikem bych se byla vsadila, že to byla jen Daníkova finta, ale teď už byli psi velmi přesvědčiví. Zaváhala jsem. Že by šel kolem ridgeback Toník? Nebo skorojezevčík Brok? Že bych ještě počkala, aby případně přešli kolem naší zahrady v klidu? Nakonec jsem to nevydržela a vypustila šílící smečku ven. 

Nastal okamžik pravdy. Kolem zahrady nikdo nešel. Na louce se nepoflakovali zajíci. Nikde se drze nešklebila kočka. Jestli psi nejdřív vyletěli jako špunt od šampaňského, tak pár vteřin poté zůstali v rozpacích stát. Kazan vrhl vražedný pohled na Daníka. Daník vrhl úpěnlivý pohled na mě. Já jsem se začala smát.

Trapná scénka totiž měla zvědavého svědka - v zahradě přes cestu všechno pozoroval černý knírač Šeryk. Nezná nic než svůj dvorek, takže mu nezbývá, než hledat podněty ve svém bezprostředním okolí. Teď stál na zadních a s vyplazeným jazykem se opíral o plot. Na co ti chlupatí pitomci štěkají? Že by se přidal?

Ale Kazan rozhodně neztratil hlavu. Jednou se začalo štěkat, musí se to i dokončit. Sebral se a s Daníkovým kajícným přispěním situaci rázně vyřešil. Společně děsně seřvali Šeryka...