27.11.2020 | Svátek má Xenie


BTW: Důvěra

23.5.2007

Názorů na psí výchovu je plno a jak už to u lidí bývá, podrobné a nabádavé pokyny mající přeměnit nezbedné štěně v dokonalého psího pracanta a společníka se mohou v mnoha ohledech diametrálně lišit. Ale ať už člověk zvolí jakoukoliv metodu, nikdy se neobejde bez důvěry. A to důvěry oboustranné. Norsko - Kazan - meditace v jezeře

Důvěra je totiž tím naprosto základním kamenem, na kterém se později vystaví celý vzájemný vztah. Na ní stojí porozumění, láska, oddanost a - i když to vypadá na první pohled divně - poslušnost. V příručkách o výcviku psů se dočtete hodně o autoritě a důslednosti. Ale jen málokdo se zmíní o tom, že tohle všechno je na draka, pokud zvíře nebude naši autoritu respektovat dobrovolně. Protože se na základě svých zkušeností rozhodlo uvěřit, že to s ním myslíme dobře.

Tak například poslušnost se dnes trénuje s pamlskem nebo hračkou v ruce, moudré knížky radí víc chválit než trestat. Přesto nastanou situace, kdy pes spáchá nějakou nepravost, které si je dobře vědom, a teď váhá: vrátit se hned, nebo počkat, až panička vychladne? Pokud vám nebude v hloubi duše věřit, nevrátí se na dosah ruky, i kdyby v ní vězela pečená kachna.

Pokud je váš vzájemný vztah v pořádku, přijde vždycky a to i bez pamlsku. Samozřejmě na vás zkusí zahrát buď etudu psa zkroušeného "Já vím, že jsem neměl. Ale stejně mě paničko miluješ, že jo?" nebo samozřejmého bonviána "To byla psina, viď? Že ses taky dobře bavila?" Bude vědět, že se o sobě něco nepěkného dozví, třeba bude muset chvíli cvičit, aby ukázal, že přece jen umí poslouchat, ale nade vší pochybnost ví, že mu neublížíte, že ho nezradíte. S pamlsky nebo bez nich.

Vždyť jak jinak můžete učit bojácné štěně nebo plachého psa poznávat svět? "Podívej Alíku, to je bagr. Hezky projedeme kolem, jo?" Zapřené nohy, vytřeštěné oči, zrychlený dech a jazyk nervózně plandající z tlamy však sdělují něco jiného: Paničko, já bych to nedělal! Podívej jak strašně vrčí a ta obrovská lžíce! Rozmázne tě jako nic a co potom bude se mnou?" Není to vaše autorita, která nakonec chvějícího se nešťastníka přinutí přejít kolem burácející obludy. Je to víra, že vy přece nedopustíte, aby se stalo něco zlého. 

Stejně - byť s opačným znaménkem - to vypadá, když musíte krotit bláznivé nápady bujarého psího teenagera. Nohy hrající vzrušením, napružený hřbet, vztyčené uši a dychtivě pootevřená tlama: "Paničko, vidíš tu obrovskou hřímající obludu? Tak abys věděla, já ji pro tebe chytím a zakousnu!" "Alíku, nesmíš! Ať tě to ani nenapadne. Vidíš, jakou má velkou lžíci? Rozmázne tě jako nic. A co já tu potom bez psa, ha?" Slova nejsou podstatná, ale cítí-li pes, že jeho pán, kterému ze srdce věří, je znepokojen a myslí svá slova vážně, pochopí. Tedy v případě dorostence - aspoň na chvíli. Norsko - Kazan a Daník

Na základě víry "co pán dělá, dobře dělá" učíme psa překonávat strach či varování pudu sebezáchovy, takže nás následuje na cestách do rušného města, do prostředků veřejné hromadné dopravy, chodí s námi po všelijakých, z jeho pohledu nebezpečných schodech a můstcích, či snáší nepříjemné nebo i bolestivé ošetření od nás i od veterináře. Když po psu chceme něco nezvyklého, nebo z jeho pohledu nebezpečného, zastihne nás jeho pátravý pohled. "Myslíš to doopravdy? Trváš na tom? Tak teda jo... že seš to ty."

Kazan je dokonalou ukázkou důvěřujícího psa. Trpělivě se podrobuje mým rozhodnutím, byť by mu připadala třeba nepochopitelná. Daník činí totéž, ale obvykle s připomínkami nebo všelijakými okolky. "Kazáánku, pojď si spapat pangamínek! Pangamínek!! Hóódnej pejsek... Daníku, taky si pojď spapat pangamínek! Hódnej... neplivej to ty příšero! Řekla jsem dobrej pangamínek! Koukej to sežrat a neošklíbej se. Je to pro tvoje dobro! Kde to sakra je... aha, tady. Jo, koňský kobližky ti jedou, ale pangamin ne. Podívej na Kazánka. No konečně. Hóódnej pejsek..."

Ale samozřejmě neexistuje pravidlo bez výjimky, takže u nás pravidelně nastává situace, kdy se důvěra psů v prospěšnost mého jednání silně zachvívá. Tehdy se Nazgúlové snaží stát neviditelnými a rychle se dorozumívají sotva postřehnutelnými pohyby očí. "Zase ji to raflo. Že si nedá pokoj. Koukej, bere si ten kovovej! A sakra..." Ne, nechystám se provádět nějaký hrůzostrašný exorcismus... snažím se jen pejsky učesat.

Norsko - Daník se ptá, co že se to děje