Před nějakými devíti lety jsme měli v porodní bedýnce pořádně veselou úrodičku: naše Hispánka nám tehdy dala jedenáct úžasných štěňátek. Jejich tatínkem byl slavný Bandiére Syrinx Bohemia, překrásný pes, jehož to byli první (a nakonec i jediní) potomci. Rodokmenová hodnota vrhu byla náramná. Oba rodiče světoví vítězové, jejich rodokmeny na sebe báječně pasovaly (cení se, když rodičovský pár není příbuzný a když zároveň rodokmen neobsahuje jména, která se jinak v chovu příliš často opakují). Samozřejmě jsme si nechali do našeho vlastního chovu jednu z fenek, naši milou Candy. Bohužel, ne všechno vždycky jde podle plánu; s Candy to nedopadlo, štěňátka po ní nejsou.

Moje touha po pokračovatelích linie Bandiérem reprezentované byla velká. První plán nevyšel, ale proč to hned vzdávat; ne nadarmo je sourozenců jedenáct, náhradní řešení se přece musí najít! V dalším období jsme tedy zkusili dvě další možnosti s jinými našimi fenami a s brášky Candy, ale bylo to nějak zakleté, zkrátka nedařilo se. Každá naděje nakonec zhasla, slepou uličkou byla i cesta do Švýcarska. Jedno mi to nebylo, ale co zbývalo, nakonec jsem se snu vzdala.

Fanynka mazel

Loni přišla zpráva z Finska od majitelů Oivy - „našeho“ Carbonada, dalšího z Hispánčiny jedenáctky (psala jsem o něm zde). Dozvěděli jsme se, že jedna finská chovatelka má zájem o krytí své fenky, chtěla by štěňátka právě od Oivy. Hned jsem odpověděla, že dopadne-li to, mám zájem o fenku. Naději však vystřídalo zklamání, žádná odpověď, žádné další zprávy. Později jsem se od Sonji, majitelky Oivy, dozvěděla, že další jednání najednou usnulo, takže z toho nejspíš sešlo.

Po další zprávě začátkem letošního roku, že kýžené krytí přece jen bude, už moje radost byla opatrnější; když je radost, přijde smutek, znáte Clementine… A taky že jo. Pokračování přišlo na jaře: fenka sice má své dny, avšak Oiva s majiteli právě odjíždí do Laponska na dávno plánovanou dovolenou, takže smůla. Nakonec při nás stáli všichni svatí: Sonja v Laponsku onemocněla (nic vážného, moje radost nebyla nemístná), vrátili se dřív a ke krytí přece jen mohlo dojít. Ten měsíc do zjištění, že štěňata jsou na cestě, byl k nepřečkání.

Fanynka se zajícem

Letos táhlo naší milované Hispánce na patnáctý rok a pomalu ji začalo opouštět zdraví. Večer toho dne, kdy se ráno ve Finsku narodily dvě fenečky, její vnučky, nás Hispánka opustila. Ona snad na ty holky čekala. Za těchto okolností se radost z narození krásných zdravých holčiček držela poněkud stranou.

Až když mi chovatelka Minna oznámila, kterou z fenek si ponechá a která bude moje, mi konečně s plnou parádou došlo, že se mi vlastně splnil ten můj tak dlouho hýčkaný sen! Pro svou holčičku jsem si směla sama vybrat jméno. Ukázalo se, že ve Finsku se nehraje na stejná počáteční písmena pro celý vrh, měla jsem úplně volnou ruku. Tak máme doma Funny – Girl, Fanynku.

Funny dnes (konec září 2019)

Ve smečce příchod dalšího člena žádné bouřlivé nadšení nevyvolal, dospěláci se nepotřebují v jednom kuse honit a přetahovat o plyšáky, tak co chvíli před Fanynkou zdrhají a zašívají se (oni ji snad i pomlouvají). Naštěstí můj hodný drahoušek Finch se nakonec nechá přemluvit a zůstane, ale těší se převelice, kdy malá konečně odpadne a usne.

Lekce chůze na vodítku

Fanynka má za sebou první lekce „chození na vodítku“ (zatím se zuřivě nezmítá, ale volnost se jí samosebou zamlouvá víc) a „štěně poznává okolí“ (nemůže být bez bedlivého dozoru, má zájem o kamínky, což není dvakrát vhodný materiál k ochutnávce).

Bijou, neutíkej mi!

Fany už měla také své první oplétačky (rozkousala mi složku dokumentů a diář, vzala to dost zodpovědně). Samozřejmě ke slovu přišlo pouze vysvětlování mírným hlasem, tak si umíte představit, na jak úrodnou půdu to dopadlo. Nezbylo, než vzít na vědomí, že nebezpečná je každá chvilka, kdy štěně nevidím ani neslyším, přestože právě nespí.

Jsem šťastná, že některá hodně urputná přání se prostě plní... Trvalo to dlouho, ale hlavně, že si osud nakonec svou cestičku k nám přece jen vyšlapal.

Černoočka

Pro Zvířetník v září 2019 Radana Menšíková

Osobní stránky autorky: www.bernsky-honic.cz

Foto: Mirek Menšík. Klikněte do kteréhokoli obrázku v textu a podívejte se do pěkné fotogalerie.