Když jsme v minulém století, v letech šedesátých, přibyli mezi klokany, tak ve zdejší většinové společnosti ještě přežívala tradiční koloniální anglosaská kultura.

Mimo jiné se tento jev odrážel i ve vztahu ke zvířatům. Jak divokým, tak i domácím, i když ke každým tak trochu jinak. Divoká byla ve své drtivé většině lovena, z kůže stahována a některá i čtvrcena k obohacení osadnického jídelníčku, aby ta domácí byla k tvrdé práci vedena a takto se zasloužila o vybudování specifické australské kultury.

Od počátku bílého osídlení Terra Incognita Australis sloužila z Británie dovezená domácí zvířata jak k práci, tak i obživě a užitku. Ovce mimo masa dávaly navíc i vlnu, a hovězí bifteky jsou dosud jako máslo či pevná hovězí kůže se hodí na ledasco. Spřežení volů a nebo tažných koní, mnohdy i po dvaceti kusech, tahalo obtížným terénem ohromné náklady i přes 20 tun těžké na těžkotonážních nákladních vozech jménem „Bennett wagon“.

Takže koně, voli a také dovezení velbloudi mají lví podíl na vybudování Klokánie, jak ji dnes známe, a neměli při tom na růžích ustláno. Majitelé se s nimi příliš nemazlili, i když na nich byli do značné míry závislí. Někteří obyvatelé zdejších měst a větších osad vyměkli a zacházení majitelů s domácími zvířaty vnímali jako kruté, a tak neváhali a založili australskou společnost k prevenci krutosti vůči zvířatům, která později metamorfovala do dnešní RSPCA.

Takto smýšlel i v anglickém Brightonu v roce 1859 narozený George Bills, který s rodiči emigroval na Nový Zéland a později do Austrálie. Když po plodném životě a bezdětném manželství v roce 1908 odešel na odpočinek a v roce 1910 mu zemřela manželka, začal se plně věnovat své lásce, péči o zvířata, v té době převážně domácí. V roce 1924 se stává doživotním guvernérem RSPCA.

V roce 1927, po smrti George, byl zřízen svěřenecký fond v hodnotě kolem £ 80 000 (6 680 000 dnešních AUD) kde mimo jiné bylo v jeho závěti stipulováno: „Vyrobit, postavit a zaplatit žlaby pro koně, kde tomu je zapotřebí k ukojení žízně všech němých tváří, jak v Austrálii, tak v Británii a jejích koloniích, po obdržení povolení od místní správy.“ Každý žlab tehdy stál £ 13 (960 dnešních AUD) mimo dopravy a instalace. Většina byla instalována v australských státech Viktoria a Nový Jižní Wales mezi lety 1930 – 1939. (Odkaz na nejstarší najdete zde.)

Historické koryto pro napájení koní a jiných zvířat

Zpočátku byly žlaby individuálně navrhovány do dané lokality, aby od počátku let třicátých byly odlévány z ocelí vyztuženého betonu v jediném standardním provedením. Hlavní žlab určený k napájení a malý oddíl na jednom konci žlabu, kde byl přívod a odpad vody. Doplňování vody automaticky obstarával plovákový ventil, takový jako v nádržkách splachovadel na toaletách. U některých žlabů byl zřízen na jednom konci malý žlábek pro pejsky, kočičky a jiné malé zvířectvo, pro které by bylo do hlavního žlabu příliš vysoko. (Wikipedie na odkazu zde.)

Každý žlab také oplýval jakýmsi trojúhelníkovým štítem, kde se v betonu vylitý skvěl nápis: “Donated by Annis & George Bills Australia“, tedy kým to bylo darováno.

Výroba a instalace těchto žlabů skončila po druhé světové válce, kdy dopravu převzaly automobily. Dohromady bylo instalováno 500 – 700 kusů.

Historické koryto pro napájení koní a jiných zvířat

Tyto žlaby nesloužily pouze domácímu zvířectvu, ale jakmile se to po okolí rozkřiklo, navštěvovala je i zvířena divoká, včetně ptactva.

Protože Klokánie je občas na vodu velice chudá a velká, několikaletá sucha sužují zemi, tak na cestách, kudy se hnával dobytek buď na prodej a nebo s jedné pastvy na druhou, byly zřízeny ve vzdálenostech jednodenního přesunu napájecí stanice. Ty představovaly zdroj vody, většinou artéský vrt a pumpa hnaná větřákem, který vodu pumpoval do koryta, dřevěného, plechového a nebo betonového mnohdy delšího než 100 metrů.

V poslední době začaly být tyto mnohde zapomenuté žlaby restaurovány a instalovány na prominentních místech, jako připomínka minulosti.

V dobách, kdy většinu dopravy obstarávali koníci a volci, nebyly stavěny napájecí stanice jen v Klokánii, ale i jinde po světě. Třeba v USA měly tyto tvar kruhový jako fontána či kašna na náměstí, které asi také k napájení dobytka dříve sloužily.

Foto: George Švehla. Další obrázky najdete přímo zde na Rajčeti.

Psáno 14/8/2020.