16.9.2019 | Svátek má Ludmila


AUSTRÁLIE: Himálaj prudce po pětapadesátce (6)

26.7.2016

Předchozí díl najdete zde.

V úterý 1/10 jsme se vzbudili za úsvitu. Proti včerejšku bylo nějak moc světla. Jen jsme vystrčili hlavu ze dveří, tak jsme věděli proč. Bylo krásně jasno a na severu jsme viděli to, proč jsme sem jeli a šli. Vysněžené vrcholky Annapurny South (7219) a vpravo od ní Hiunchuli (6441).

Ráno před východem slunka - vlevo je občerstvovna a vpravo jsme spali

Ráno před východem slunka - vlevo je občerstvovna a vpravo jsme spali

Tak pochopitelně honem pro foťáky, stativ a objektivy. Začaly fotografické orgie. Šlo o to co nejlépe zachytit první paprsky vycházejícího sluníčka na vrcholku Annapurny Sth. Dokonce se nám to i podařilo, jak jsme doma dodatečně zjistili. Hned bylo veseleji.

Ráno před východem slunka se nám ukazují kopečky

Ráno před východem slunka se nám ukazují kopečky

Zabalit, nasnídat se a o 6:30 jsme zaplatili AUD 1,- za nocleh a vydali se k těm lákajícím kopečkům. To ovšem znamenalo sejít dolů do údolí Modi Khola až na 1300 m n. m., pak jít nějakej ten kilometr proti toku ledovcové řeky Modi a obdivovat nesčetné vodopády řítící se z příkrých svahů. Přes potoky byly svérázné „mosty“. Obvykle 2 klády asi 10 – 15 cm v průměru, stažené houžvemi a v lepším případě na nich byly placaté šutry.

O adrenalin není cestou nouze - tento mostek byl kluzký jako led

O adrenalin není cestou nouze - tento mostek byl kluzký jako led

Slovo zábradlí v tamním jazyku neexistuje. Takový mostek se patřičně houpal, byl asi 4 – 7 m nad bystřinou a pro zpestření klouzal jak namydlenej. S více jak 20 kg na zádech to byla lahůdka. Pak jsme došli k New Bridge (Nový most) přes řeku Modi. Ten byl asi 30 m dlouhý a lanový. Pekelně se houpal nad divokou vodou Modi.

Konečně u mostu

Konečně u mostu

Na druhém břehu nám vypukly ty pravé radovánky. Cesta se opět změnila ve schodiště a šlo se pěkně nahoru. Taky se už schovaly kopce v mracích, ale na nás furt peklo slunko. Po půlhodině otročiny jsme došli k osadě Jhinu Danda (1700 m n. m.), kde jsme si dali pauzu. Odtud to je jen 10 minut k termálním pramenům a příjemnému koupání v teplé vodě. V našem stavu bychom spíš uvítali chladírnu, a tak jsme tam ani nešli.

Protože sluníčko peklo čím dál víc, tak jsme se vydali dál nahoru, po jakémsi žebru. Schody se změnily téměř v žebřík a za hodinku usilovného šplhání a funění jsme dolezli do osady Taglung (2100 m n. m.). Je to jen pár baráčků na žebru óbrovského kopce, takže je odtud nádherný výhled do dvou krásných údolí, kterými jsme ráno šli.

Taglung

Taglung

Bylo už zase kolem poledne, tak jsme se zastavili v místní hospodě a poručili si na oběd velký Dal bath (nepálská specialita – vařená rýže s vařenou zeleninou a k tomu, aby to šlo spolknout, v misce nezahuštěná a značně vodová čočková polívka, kterou si to jeden přeleje. K tomu všemu se přikusují čerstvé chilli – feferonky pálící jako sto ďáblů). Má to výhodu, že je toho hodně, zadarmo jeden dostane nášup a tak doplní energii.

Výhled z Taglungu

Výhled z Taglungu

My jsme si ještě navíc dali jako zákusek tibetský chleba, což je placka z těstíčka ofritovaná v kotli s horkým olejem. Je chutný, a když je čerstvý a teplý, tak pěkně křupe. Vypili jsme 2 velké konvice horké citronády a byli jsme ready popojít o další štaci.

Taky nás zase došli ti dva z Nového Zélandu. Vypadali překvapeně, že nás zase vidí před sebou. Mně začínalo být jasno, že to jsou rychlochodci, co se chvilku štvou a pak někde delší dobu odpočívají a popadají dech. To my chodíme pomalu, ale zato furt. Když to jde, začneme při východu slunka a dokud je chladno a nepeče pecen nad hlavou. Jde se do oběda, pak dlabanec v nějaké hospodě po cestě a asi po 45 minutách kratší odpolední část cesty.

Nebylo to daleko a hlavně se už nešlo do kopce, ale asi po 1 km se začalo sestupovat širokým schodištěm. Ale to už jsme v Chhomrongu, v osadě zajímavé tím, že je ve svahu a první domky, na které jsme narazili, byly nové a samé hospody a hotýlky pro turisty. Tak teda nový Chhomrong je 2100 m n. m. To široké schodiště je vlastně hlavní ulice a nebo náves. Je tam čilý provoz (prochoz?), jak chodci, tak osli, mezci, krávy a podobně.

Při výstupu do Cchomrongu se ohlédneme na mohutné údolí Modi Kohla - ráno jsme byli tam, kde je křížek

Při výstupu do Cchomrongu se ohlédneme na mohutné údolí Modi Kohla - ráno jsme byli tam, kde je křížek

Obdivovali jsme, jak místní krávy dovedou čiperně cupitat do těch schodů a nebo s nich dolů. Tak jsme taky scupitali asi o 250 m do starého Chhomrongu a tam zalezli do hospody ke Kapitánovi. Byla nám doporučena a taky jsme se nespálili. Pěkný, čistý a prostorný pokoj se dvěma postelemi. V předzahrádce 2 čistý hajzly stylu 2 šlapky, díra v zemi, kýbl s vodou a před čumákem košík s použitým hajzlpapírem, dámskými vložkami a jiné lahůdky. Nedoporučuji na tato místní sociální zařízení chodit bezprostředně po jídle. Je to opravdu silný zážitek. Oni každé ráno košík vyprázdní a obsah pálí.

Pak tam byla sprcha s teplou vodou ohřívanou sluníčkem. Tyto solární ohřívače na vodu tam jsou velice populární. Protože bylo něco kolem 14:00 hod., tak jsme si nejdříve hodili tu sprchu, pak si vyprali, co jsme měli na sobě, a vydali se na procházku po osadě. Ta se táhla ještě dolů kolem potoka – bystřiny a vodopádů. Vodu sváděli koryty z kamene jak na rýžová políčka na terasách, tak domečkům, které, jak jsme zjistili, byly minimlýny na zrno a kukuřici.

Hodně domků mělo stěny i střechy z rohoží ze štípaného bambusu a ostatní stěny poskládané z kamenů a střechy doškové z rýžové slámy. Jenom hospody a „Lodges“ byly ze šutrů celé, včetně velkých břidličných placáků místo šindele. Dokonce tam mělo i pár hospod, včetně Kapitánovy, elektrické světlo.

Procházka Cchomrongem

Procházka Cchomrongem

To svítilo furt, neboť elektřina byla „zdarma“. Díky velkým výškovým rozdílům stačilo natáhnout asi 150 m plastové trubky k maličké Peltonově turbině s generátorem. Tuto technologii jim tam darovali Japonci. Oni sami by na to prachy neměli.

Odpoledne mně přestal fotit foťák na fotky a zbyl mně jen ten na diáky. Měl jsem z toho velkou radost. Také jsme se bavili s místními a od nich jsme se dověděli, že nahoru ještě nešlo moc lidí a tak že tam bude spousta místa v hospodách a chatách.

Tak jsme zracionalizovali naši výbavu. Stan, vařič, kanystr na petrolej, nefungující foťák a všechny filmy do něj plus pár drobností jsme dali do pytle a nechali v úschově u Kapitána. Každému se nám asi o 3 kg ulehčilo a to bylo vítané, protože nás čekalo dalších více jak 2000 m výškového rozdílu.

Také už začali docházet lidi, co už byli nahoře. Potvrdili, že je tam místa habaděj a že to tam je fantastický. Mezi jinými došla i jedna praštěná Američanka se svým dvanáctiletým synem. Hulila jedno žváro z mařky za druhým a furt kecala nesmysly. Když ji většina lidí ignorovala, tak se nakonec sebrala a odešla do sousední hospody.

My jsme si dali bohatou večeři smažených nudlí s vajíčkem za AUD 1,50 na osobu, pokecali jsme se Šerpou (jsou to zvláštní lidi, jiní než ostatní, mají víc tibetských rysů a jsou podsaditější), co byl podle řeči na 5 osmitisícovkách, a upadli do spacáků.

Foto: autor. Obrázky si můžete prohlédnouti přímo zde na Rajčeti.



Po operaci mandlí upadl chlapec do kómatu, začalo trestní řízení
Po operaci mandlí upadl chlapec do kómatu, začalo trestní řízení

Policisté na Královéhradecku zahájili trestní stíhání tří lidí a jedné firmy, kteří údajně nesou odpovědnost za tragédii. Ta se odehrála před dvěma lety, jejímž následkem osmiletý chlapec po operaci mandlí upadl do kómatu.