Již jsem psal, že vždy, když se ocitnu poblíž většího obchodního centra, nezapomenu navštívit akvaristiku. Pozoruji cvrkot a pochopitelně i obsluhující. Sám pro sebe si potom dělám jakousi stupnici v odbornosti prodejen.

Tato je potom pouze moje subjektivní vlastnictví, ale když se setkám s případem varujícím, snažím se, pokud to jde, jaksi v tichosti zjednat nápravu. Protože je podzim a venku se jaksepatří ochladilo, je dnešní článek doslova k věci.

Stál jsem u stojanu s akvárii a pozorně sledoval jednotlivé druhy ryb. Vedle mne se zcela náhodně odehrál rozhovor kupující dívky s prodavačem. Dívce se líbily závojnatky a protože měla doma prázdné akvárium, uvažovala o koupi několika jedinců.

Zákaznice si vybrala závojnatky z importu a ještě ke všemu dosti náročné variety. Od prodavače se jí ale dostalo ujištění, že je to zcela nenáročná ryba a tak že vlastně nehrozí jakékoliv problémy. A kdyby přece jen, může se přece s důvěrou obrátit... Problém byl v tom, že její akvárium stálo ve vstupní, nevytápěné hale. Což prodavači dosti jasně a několikrát zdůrazňovala.

Toto je asi klasický příklad běžného rozhovoru, který se denně odehrává v akvaristikách, ale bohužel to je také základ pro velký problém a většinou i konec s krásnými plány na okrasné akvárium. I proto bych dnes rád věnoval několik řádků závojnatkám a jejich chovu.

Závojnatka byla vyšlechtěna z karase zlatého, Carassius auratus auratus, kterému lidé po tisíciletí důsledným a trpělivým výběrem měnili tvar a s ním i nároky na chov. Historii závojnatky dnes z pochopitelných důvodů pominu.

Mýtus o nenáročnosti závojnatky na chov se zrodil zřejmě z toho, že jeho blízký příbuzný Carassius carassius, který žije i v našich vodách, je opravdu vzor odolnosti a nenáročnosti. S vyšlechtěnou závojnatkou je to ale zcela jinak. Nesmíme zapomínat, že drtivá většina závojnatek dnes prodávaných v odborných prodejnách, pochází z chovů daleko od naší země v podstatně mírnějších podnebních podmínkách.

Prodává se mnoho variet a barev. A o to právě jde. Lidé si je dosti často pletou a srovnávají je s červenou formou karase, který v našich podmínkách přežívá běžně zimu v zahradních bazéncích. Tedy jsou-li na to vybaveny.

Je to ale vše jinak. Závojnatky a jejich variety jsou náročné na teplo a nezajistíte-li jim vhodnou teplotu, chřadnou a posléze hynou. Problém je, že tento kritický stav může trvat i několik týdnů a laik prostě ani nemusí poznat, že mu jeho chovanec odchází před očima. Může se to stát i proto, že závojnatka dokonce přijímá částečně i potravu.

Proto mějte na paměti, že závojnatky, které jsou barevné a mají závojové dělené ploutve, potřebují teplotu vody alespoň 20°C. Jsou variety, které vyžadují 22°C i více! Zvláště pro odchov a pozdější odkrm plůdku.

Pozor! Takové závojnatky JE NUTNÉ po zakoupení umístit v karanténě. Co to znamená? Karanténa je vlastně nezařízené akvárium. Je napuštěné čistou vodou bez jakýchkoliv přísad a léků. Po dobu několika týdnů je nutné ryby sledovat a v případě napadení některou z nemocí či parazity, rychle jednat. Preventivní léky do karantény nepatří.

Je to moje praxe a zároveň dávný spor s mnoha akvaristy i když mi mnozí dali již za pravdu. O čem je ten spor? Jedná se o to, že preventivní léky - je jich mimochodem v dnešní době mnoho druhů a dobrých, není dobré podávat, dokud nevím proč a co léčím. Je docela možné, že podávaná prevence nemoc pouze pozastaví a ta v pozdější době zákeřně a zhoubně udeří.

Doba, po kterou je dobré ryby podrobně a důsledně sledovat, se mnohdy měří na měsíce, ale myslím, že po měsíci si můžete být téměř jisti, že jsou vaše ryby z nejhoršího venku.

Další rada, než vypustíte ryby do zařízeného akvária je taková: vodu v karanténní nádrži vyhřejte termostatickým topným tělískem na teplotu 33°C a ponechte i s rybami deset hodin. POZOR!!! Při této operaci musíte značně vzduchovat, aby se ryby neudusily. Při tak vysoké teplotě je ve vodě velmi malý obsah kyslíku. Dbejte také na to, abyste měli dobrý a přesný teploměr. Máte pouze 5% toleranci! Po této proceduře by se neměl později objevit problém.

Konec příhody byl takový. Počkal jsem jako obvykle na slečnu u východu a oslovil ji s tím, že mám pro ni vzkaz. Udiveně se na mně podívala a poté vyslechla, co jsem měl na srdci. Čím více jsem mluvil, tím víc na mne udiveně zírala. "A co mám tedy dělat?" Zeptala se nakonec. Tak jsem jí poradil to, co teď vám. V tomto případě to bylo vlastně pouze nové topné tělísko.

Chtěl bych Vás tedy varovat před ukvapeným řešením a raději, jako vždy, napište nejdříve Růžičkovi.

PS: Pro specialisty a pokročilé - na Dajaně jsem právě dokončil čtyřdílný seriál o výtěru tetry neonové. Tento rok slavím sedmdesát let od jejího objevení.