A protože jsem přesvědčená, že i ti nejzodpovědnější akvaristé někdy o svoje mokré mazlíčky přijdou, chtěla bych se vrátit k "rybičkové" diskuzi, která byla nedávno u článku od Matyldy. Všechny články i diskuze k nim si bohužel pročítám až se zpožděním a u vás pozdě nočních či ranních hodinách.

Tentokrát to zpoždění bylo skoro týdenní a ani jsem to všechno nestihla, ale diskuzi u rybiček jsem pročetla celou. Jenže jakýkoli můj dodatek k ní by bylo přijít s křížkem po funuse - asi by ho už nikdo nečetl. Přesto bych se chtěla touto cestou dodatečně postavit na stranu Matyldy a odsouhlasit vše co na její obranu bylo napsáno. V žádném případě tím nechci znovu rozvířit diskuzní hladinu - považujte to za uzavřené téma.

Také chci věřit, že Terka se rozjela více, než původně měla v úmyslu a pak už prostě nevěděla, jak z toho ven. Osobně si myslím, že každý, komu zvířata tahají za nitky u srdce, přece ví, že i rybičky jsou živí tvorové a nechce je vědomě trápit, natož nechat uhynout. Někdy se holt učíme ty živé tvory poznávat až teprve tehdy, když už jsme se jich ujali a není cesty zpět.

No ale právě článek od Matyldy a zajímavá úvaha Dede nad schopnostmi jejích Nazgulů daly podnět k mému dnešnímu povídání.

O mém chovu rybiček před třinácti lety také rozhodl někdo jiný, ale zcela obráceně - nejprve bylo akvárium a pak rybičky. Kdosi ho vyhazoval se vším vybavením, mně to přišlo škoda a tak jsem si to sakum prásk vzala. Představa relaxace při krásných rybičkách pokojně plavajících v čisťoučké vodě byla lákavá. A přeci to nemůže být zase tak složité tuhle představu realizovat.

Bohužel ani já se nemohu chlubit velkým úspěchem. Když rybičku kupujete, nedokážete odhadnout její stáří - tedy já rozhodně ne. A tak nevíte, jak starou a třeba i nemocnou rybku si přinesete domů. Když je stará, brzy vám pojde, aniž by to byla vaše chyba. A když je nemocná, nelze ji prostě vyndat z vody, přendat do zavařovačky, pelášit s ní k veterináři a zaprosit "pane doktore pomozte". Vědomí, že rybka umírá snad vaší vinou či nedbalostí vás vyžene někam pro radu.

Ale i odborník často tápe a záruku léčby vám nikdy nedá, jen doporučí to a to. Když není odborník při ruce, vrhnete se na pročítání dostupného materiálu, nebo informací na internetu. Podle uvedených rad pak nakoupíte spoustu všemožných léků, většinou kapek. A protože stejně nedovedete přesně odhadnout čím rybka stůně, raději koupíte od všecho trochu a doufáte v zázrak.

Akvárium jsem si založila dříve, než jsme měli kočky a musím říci, že tu počáteční relaxaci u rybiček jsem si krásně užila. Manžel tehdy ještě pracoval, byla jsem doma sama, nosila jsem si před akvárium snídani a vedla jsem s rybkami dlouhé debaty. Také během dne jsem si k nim často přisedla nebo alespoň moment postála.

Rybky jsem neměla ani drahé ani exoticky duhově vybarvené. Byla jsem začátečník a také akvárium bylo jen střední velikosti. V obchodě jsem si nechala doporučit odolné rybky právě pro začátečníky a koupila 6 rybiček - černo-bílé tetry. Postupně jsem dokupovala ještě další druhy, na jejichž jména už si nevzpomínám. Pamatuji se, že jsem jich nakonec měla šestnáct.

Právě proto, že jsem rybičky kupovala postupně, jsem přesvědčená, že k těm zdravým jsem si jednou přinesla i nemocnou a ta nakazila ostatní. Rybičky dostaly plíseň, měly krvavé žábry a dostávaly křeče. Bylo mi jich nesmírně líto a léčila jsem, jak jsem nejlépe dovedla. Docílila jsem ale pouze různé barvy vody od oranžové až po fialovou, léčebný zázrak se nekonal a z hejna rybek mi během krátké doby zbyly jen tři z těch původních šesti teter. Ty měly zdravý kořen a dařilo se jim dobře.

Ke třem tetrám do naší domácnosti přibyla kočička Dixie, která rybky jako kotě velice ráda pozorovala. Když vyrostla, sice občas k akváriu přišla, ale postupně jí přestalo bavit, zájem projevila pouze tehdy, když jsem akvárium čistila (můžete si přečíst). O akvárium a přeživší rybky jsem se dále pečlivě starala, ale o nákupu nových jsem už neuvažovala.

Dokonce jsem byla rozhodnutá, že až mně i tyhle zbývající tři tetry umřou, další rybky už kupovat nebudu. Jenže pak jsme se ujali druhé kočky Smoky a ta byla akváriem doslova posedlá. Také tady si můžete přečíst, co o tom sama kdysi napsala kočce Penelopě.

Nemám tušení, jakého stáří se akvarijní rybičky dožívají. Tři tetry, které v akvariu zbyly, patřily mezi těch původních šest a od té doby jsem už další nekoupila. Takže v roce 2004 jim bylo osm let a opravdu mně ten jejich věk překvapil.

Za ty roky, co jsem tetry měla se mi nezdálo, že by povyrostly. Snad pouze jejich barva byla trochu světlejší a jejich černé pruhy bledší. Jak tetry stárly, všimla jsem si, že se jim začínají kalit oči, ani nevím, jestli pak vůbec ještě viděly. Potom nastal den, kdy jedna z rybiček umřela. Tentokrát jsem věděla, že to není nemocí, ale prostě stářím a čekala jsem, že v nejbližších dnech stejný osud potká i zbývající dvě.

Ale stala jsem se svědkem něčeho, co mně velice dojalo. Jedna ze zbývajících rybek začala umírat. Pohybovala se co nejméně a velmi pomalu. Stále ještě dokázala vyplavat k hladině vody, ale žrala málo a jakoby neměla sílu se udržet, většinou rychle klesala ke dnu. Její kalné oči měly mírně krvavé okraje a byly tak vyboulené, až jsem se divila, že jí nevypadnou. Seděla jsem u akvaria, pozorovala chudinku starušku a vlastně jí přála rychlou smrt.

No a najednou ta druhá tetra, která byla čilejší, tu svoji klesající družku podplavala a svým hřbetem jí začala nadzvedávat. Zapůsobilo to, stařenka se rozpohybovala a začala více plavat. Druhá tetra jí byla stále za ocasem, a jakmile ta slabší začala klesat ke dnu, ta silnější jí znovu podpírala. Tuhle záchrannou akci opakovala ještě mockrát za den.

Bylo jasné, že vycítila, co se s její družkou děje a snažila se jí pomoci. I přes to jsem očekávala, že tu slabou tetru najdu druhý den ráno na dně akvária. Ale nenašla a podpůrné plavání s kladným výsledkem se opakovalo ještě další dva dny. Třetí den ráno ale ležela tetra mrtvá na dně akvaria.

Chvilku mi trvalo, než jsem v akvariu našla tu poslední rybičku. Ležela také u dna, v rohu mezi umělým kapradím. Sice žila, ale velice pomalu dýchala a dávala jsem jí tak nanejvýš den života. Jenže uběhla půlka týdne a tetra stále žila. Byla ale tak pasivní že plácání Smoky packou na akvarium jí nechávalo zcela klidnou. Už jsem se na to "pomalé umírání" nemohla dívat a navíc jsem přece Smoky slíbila, že jí koupím nové rybičky.

Manžel se zrovna chystal někam jet a tak jsem ho pověřila, aby se cestou domů zastavil v obchodě a koupil dvě nové tetry. Manžel splnil, ale místo dvou rybiček se vrátil hned se třemi - že prý to byly poslední tetry a on tam tu chudinku jednu nemohl nechat. Položila jsem nafouklý a uzavřený pytlík na hladinu a po chvíli rybičky vypustila do akvária.

A světě div se! Do té staré apatické tetry vjel nový život. Odlepila se ode dna, přidala se k těm novým a začala plavat v jejich houfečku. A nejen to - její vybledlá barva dokonce trochu ztmavla a pouze podle jejích zakalených očí jsem jí rozeznávala mezi ostatními. Věřte mi to nebo ne, ale tahle osmiletá stařenka se vedle svých mladších kolegyň natolik vzpružila, že s nimi žila ještě celých šest měsíců!

A já dále pravidelně pucuju akvárium ve kterém plavou tři nadmíru čiperné rybičky. Dělá mi v kuchyni parádu a největší radost z něho má kočky Smoky, která jeho sklo chodí očumáčkovat a každé ráno s velkou chutí jeho osazenstvo burcovat.