Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

V dobách ne tak dávných,

v 80. létech, doufám, že nadovždy již zmizelého nehezkého 20. století, byl chov akvarijních rybek docela slušnou kompenzací zakázaných světů. Taky se na něm přirozeně pod tlapou vydělávalo načerno a možná by se leckdo i divil, jak moc! :-)

Jo, mohli jsme lapat rádia a dělat se krásný ve filmových klubech, a chtít mít mnoho zvířat, ale měli jste jen jeden pokoj a moc jste jezdili popíjet na víkendy a tam by se ani kočka nebo pes nevešli. Tak to byly rybky. Než se ozve další Terka, upozorňuji, že jsem, přirozeně, nastudovala vše nastudovatelné.

Než jsme měli to devítisetlitrové (a to jsem se nepřeklepla) akvárium právě pro tlamovce z Tanganiky a Malawi, měli jsme tři třísetlitrová. Astronauti plavali v jedné nádrži, a když byla nouze, prostě jsem jim strouhala mraženej špenát a tvrdý sýr. Malé nádrže do 90 litrů nepočítám. V další velké nádrži plavali právě první tlamovci, ještě než je svět akvarijní v Česku poznal, a v třetí, nejblíž mé posteli a pro mou potěchu, tetry. Od stříkacích po konžské. Bylo nás tu ve městě pět a půl, co se vyznali v rybách (a já od té doby zapomněla víc, než jsem se kdy naučila), ale přesto se mi dařilo nějak - občas - trochu - někdy - někoho - vyléčit. Ryby a ptáci mívají tolik nemocí, že spousta z nich je doposud nepopsaná a nezměřitelná. Tehdy jste se ve většině případů dočetli, že máte zvýšit či snížit teplotu, vyměnit část vody nebo víc probublat, nebo nalejt modrou či zelenou skalici či hypermangan - hrůzné rady. Přesto jsem i s tímto minimem rad někdy zaznamenala úspěch. Ale fakt jen občas.

Jenže pak onemocněly mé tetry. Prosápala jsem všechny knihy: evidentně bičíkovci, a zabijí je. Jediná dostupná léčba, jestli vůbec něco ještě zachráním, je metronidazol. 

I vstoupila jsem do lékárny, bylo mi tak dvacet pět, naproti mně stál starý lékárník, tím myslím stará škola - že právě uctivý a svědomitý tak, že mi to nedokázal dát, protože nesměl. Než jsem mu řekla - tak se stavte u nás doma a já vám ty rybky ukážu.

A tak mi to pod tím nátlakem dal.

Až o spoustu let později jsem zjistila, že jsem z něj vycucla lék na nepříjemnou pohlavní chorobu. Ajta. A já doufala, že to sepíšu tipně. :D No ale v zásadě to JE vtipné, né?

Maričko,

pro mě je pondělí pracovní den o cca 14 hodinách. Když si něco takového přečtu, je to jako pohlazení. Děkuji

Pocity ocením příběhem.

Jé! Nemůžu psát, přišla znenadání Pusi, i když je otevřeno do ložnice k Temné Běti.Jejda, jejda.

Krásné povídání,

Maričko děkuji, rybičky takhle napsané jsou velmi poetické. Tajemná nasvícená akvaria, zářicí do tmy pokojů , jsou jak  výzvy netušených záhad za okny,  pro kolemjdoucí. Vždycky mně to fascinovalo, třeba to ještě zkusím.

Re: Krásné povídání,

Výzvy netušených... no Jenny, ty jsi (omlouvám se) inteligent!

Milá Maričko,

tvoje povídání je krásné a milé pokaždé, ale dnes jsi mi připomněla naše první zvířátka. Dostali jsme od kamaráda veliké akvárium, skoro jako půl vany a koupili čichavce. 2 perleťásky, 2 modré a 2 zlaté. Nevěděli jsme o rybičkách opravdu skoro nic, ale snad to bylo tím, že měly dost prostoru, vydržely nám dlouhé roky. Ty nejodolnější perleťásci skoro 8. Byly zvyklé při příchodu dvojnožce do pokoje se jako formace shromáždily nejblíž příchozímu. Odchod každé z nich byl smutek v rodině.

Re: Milá Maričko,

Pane Jakub - tři dny, jako úmrtí v rodině... víte, že? Teď zrovna to dávali...

Mimochodem

Maričko-díky!

Maričko, já mám dojem,

že kdybys ty psala třeba i o žížalách, tak si je člověk bude muset zamilovat  - věnuješ zvířatům tolik nevtíravé lásky a ona ti to vracejí

Dede, já mám dojem, že o žížalách by to byla přílišná challenge pro každého.

Pokáď ovšomž nejde o žížalu Julinku.

Maričko

Jsem moc ráda, že jsi popsala, že i rybky můžou být zajímavé, i když se mazlit nedají. Ostatně já na to mazlení moc nejsem, mnohem raději zvířata pozoruji.

A líbí se mi i že jako obvykle se stále učím, že žádné přírodní zákony nejdou zobecňovat. Ternézky (Tetry černé) totiž jsou hejnové rybky a daří se jim prý nejlépe od 8 kousků výš a nelépe v alespoň 80-100 litrovém akva. A podívej, u tebe jim bylo dobře i jinak. Stále to zákazníkům říkám: Nikdy nemohu dopředu chování vašich svěřenců otipovat, někomu žijou tetrazonky společně se skalaárama celý život, jiný je musí chovat samotné a nepomůže velké hejno a dostatek úkrytů ve velké nádrži. Takže, díky!

Krásné a dojemné vyprávění

Díky, Maričko, z každého tvého povídání sálá veliká láska - ať už se týká chlupatců kočičích či psích, nebo šupinatců . S chutí jsem se vrátila i k odkazovým článkům (lidi, dovolená je bezva vynález!). A kupř. "Sorry Smoky, když chceš, abych ti vyhověla, musíš být víc verbální." nemá chybu.

Jak té rybičce došlo, že kamarádka už sama nemůže nahoru, a zdvíhala ji -

lapal jsem nevěřícně po dechu. Ryby, a tohle? Příroda pozorného neustále překvapuje a ohromuje. A nutí k pokoře. Vždyť zvířetníci to vědí, že. Jasně. Ale já se furt učím.

Reni, zanech vší naděje: táta z té puberty asi nevyroste...