H. Lukešová 18.1.2021 8:59

Napoleon je všelijaký, ale přecejenom nenaridil genocidu žádného národa a nezridil vyhlazovací tábory smrti, kde by jeho lidé prováděli masové vraždy jako součást průmyslové výroby.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

D. Polanský 18.1.2021 9:34

Dokonce zaváděl na dobytých územích pokrokové reformy. Nakonec i v tehdejších státech dnešního Německa

• reagovat
• nahlásit příspěvek

I. Polák 18.1.2021 12:09

Děkuji, souhlas, říkáte totéž co já v poslední větě.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Hašek 18.1.2021 10:09

Souhlas.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Krátký 18.1.2021 15:49

ok -

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kočvar 18.1.2021 8:10

Nacionalismus v jiných evropských zemích se dal s německým nacionalismem před první válkou hravě srovnávat. Sám pan autor se zmínil o francouzském revanšismu. Jeho antisemitská složka byla možná silnější než v Německu a nejsilněji se projevila při Dreyfusově aféře. Antisemitismus byl kromě Německa a Francie silný i v jiných evropských zemích a nevyhýbal se ani českému prostředí, jak o tom svědčí Hilsnerova aféra nebo třeba soudobé spisy pátera Rudolfa Vrby. V Rusku, na Ukrajině nebo v Rumunsku měl ještě mnohem brutálnější podobu.

Císařské Německo po roce 1871 sice mělo kvalitní armádu, ale jiné mocnosti válčily víc. Pravda je taková, že taková Francie byla před rokem 1914 zmilitarizovanější než Německo. Pan autor si protiřečí, když se na jednom místě zmiňuje o Drang nach Osten, jen aby o něco níže připomněl snahu Viléma II. domluvit se s ruským carem. Císař podporoval ruskou expanzi na Dálném východě – byl to oddaný křesťan, obával se „žlutého nebezpečí“ v podobě pohanského Japonska a Číny, a nabízel ruskému caru, že mu bude v Evropě krýt záda. Car ke svojí velké škodě německé návrhy odmítal.

Vypuknutí první světové války bylo odpovědí na srbský terorismus motivovaný územními požadavky vůči Rakousko-Uhersku. Tehdejší jedovaté poměry na Balkáně jsou důkazem, že německý nacionalismus zdaleka nebyl v předválečné Evropě ničím výjimečným.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kočvar 18.1.2021 8:11

Český nacionalismus je panem autorem zjednodušen – pokud požadoval jenom „právo na vlastní řeč, samostatnost a sebeurčení“, tak to znamenalo „jenom“ rozpad Rakousko-Uherska, což byl dost radikální program. Dopadlo to tak, že nově vniklá ČSR bez jakéhokoli plebiscitu zabrala někdejší uherské hlavní město Prešpurk, přičemž české obyvatelstvo představovalo pouze polovinu obyvatel meziválečného Československa.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kočvar 18.1.2021 8:15

Počet padlých vojáků za první světové války se pohybuje někde okolo deseti milionů, přičemž civilistů zahynul v důsledků válečného strádání a španělské chřipky zhruba srovnatelný počet.

Britové pod Chamberlainovým vedením v roce 1939 nevyhlásili SSSR válku už z toho důvodu, že britské záruky Polsku se na případ sovětského útoku nevztahovaly.

Evropská unie válce v Jugoslávii nezabránila jednak proto, že v okamžiku rozpadu Jugoslávie (rok 1991) EU ještě neexistovala, a jednak proto, že Jugoslávie se na evropské integraci nepodílela.

To, že Němci se snaží pomáhat přílivu imigrantů do Evropy, aby dali najevo, jak moc se „polepšili“, je po mém soudu naprostá pravda.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Lukešová 18.1.2021 8:26

Dovolte jednu otázku. Vy považujete rozpad Rakouska-Uherska a vznik Československa historickou chybou?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Milan 18.1.2021 11:27

Byla to historická nevyhnutelnost, R-U už tehdy nechtěl nikdo, ani rakouští Němci. Uvažovat o chybách je mimo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Lukešová 18.1.2021 11:32

No jistěže. Tak jak je urážlivé pochybovat o oprávněnosti rozpadu R-U a vzniku ČSR, stejně tak je naprosto stejně urážlivé považovat znovuzrození Státu Izrael jako chybu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Milan 18.1.2021 12:30

Chtělo by to definici toho, co je a co není chyba.

Jelikož Izrael stále existuje, jeho vznik se zatím nejeví jako chyba.

Československo neexistuje, zaniklo dvakrát. Poprvé sice hlavně vnějším násilím, ale nejenom. Podruhé už zcela vnitřně. Takže v případě Československa sice nechci jít tak daleko, abych ho prohlásil za chybu, v tom roce 1918 to byla asi jediná reálná možnost, ale pokud se stát 2x rozpadne, asi jeho rozsah nebyl dobře zvolen. Konec konců, totéž je vidět i u EU, také se stále blíží rozpadu kvůli vnitřním problémům.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 18.1.2021 12:55

Víte, při vší úctě, tenhle článek ani diskuze fakt není o Izraeli ...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Lukešová 18.1.2021 12:57

To máte sice pravdu, že není přímo o Izraeli, ale je o Židech a německém antisemitismu a Stát Izrael s židovskou tématikou souvisí, ať chcete nebo ne...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

K. Křivan 18.1.2021 12:56

Za škodu, za chybu ne. Chyba byla, že starej procházka vydržel tak dlouho, že nepřipravoval následníky trůnu na jejich úkol, že nepředal včas trůn. Rudolfa v podstatě dohnal k marnotratnému životu oficíra, který musel skončit syflem a sebevraždou, Fredinand byl úplně jiný než ho líčil alkoholik Hašek. Ferdinand by byl dobrý císař a Rakousko-Uhersko mohl zmodernizovat tak, že by válka nemusela přijít. Kdyby holt přišel včas k moci.

To bývá velice často problém monarchů. Že neumí včas odejít. Viz Bětka v Londýně. Tam na to doplatil její syn.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kočvar 18.1.2021 17:07

Ano, byla to historická chyba. Československo neexistuje o nic víc než Rakousko-Uhersko. Rozpadlo se dvakrát. Počínaje hospodářskou krizí šlo od katastrofy ke katastrofě, a české země a jejich obyvatelstvo tím trpěly.

Národní stát není cíl, ale prostředek k rozvoji naší pospolitosti. Váš Izrael tuto funkci pro Židy plní. Československo ji pro Čechy plnit nedokázalo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hrdlička 18.1.2021 18:35

Hospodářská krize jaksi zasáhla celý svět, rovněž tak ww2 a následně částečně i komunismus. Československo bylo užitečné, když splnilo svoji úlohu, pokojně zaniklo.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kočvar 18.1.2021 23:18

Velká krize nezasáhla všechny státy stejně - právě tak, jako je nezasáhla ani krize z roku 2008. Jediným evropským státem, jehož růst HDP během celé poslední krize ani jednou neklesl do červených čísel, je Polsko. To proto, že Polsko má velký vnitřní trh a není tak moc závislé na exportu jako ostatní evropské země.

Podobně Rakousko-Uhersko, které bylo třetím nejlidnatějším evropským státem po Rusku a Německu, mělo obrovský vnitřní trh, a jeho průmysl, včetně českého, nebyl na exportu v podstatě závislý. Vývoz na Balkán a na Blízký východ představoval spíše příjemný bonus než něco, bez čeho by se rakousko-uherský průmysl neobešel.

Zatímco Rakousko-Uhersko bylo hospodářsky soběstačné, Československo se svojí čtvrtinovou populací bylo na exportu životně závislé. Během krize se zahraniční trhy uzavíraly, z čehož vyplývaly hospodářské obtíže a obrovská nezaměstnanost, jež byla obzvlášť tíživá v německých oblastech.

Zásadní mezník na cestě k 2. sv. válce představoval anšlus Rakouska, který by byl nemyslitelný bez výrazné podpory rakouského obyvatelstva, a ta vyplývala z toho, že po rozpadu R-U neviděli rakouští Němci další smysl samostatné státní existence Rakouska.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hrdlička 19.1.2021 6:34

Jakože průmysl v Sudetech vyvážel prioritně do bývalých částí Rakouska - Uherska? To snad ne.

Ani nevysvětlujete, proč i větší a lidnatejší státy než Polsko či bývalá R-U, například Německo či USa - byly hospodářskou krizí postiženy hrozným způsobem. Dle vaší teze by měly naopak projít relativně dobře.

R-U samotné skončilo, protože se stalo německým satelitem. Rozpadlo se celé.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kočvar 19.1.2021 16:54

ČSR zdědila zhruba polovinu rakousko-uherského průmyslu, ale asi jen čtvrtinu obyvatel Rakousko-Uherska.

Německo i Spojené státy měly sice o něco víc obyvatelstva (USA zhruba dvakrát), ale zároveň byly mnohem závislejší na exportu než Rakousko-Uhersko. Když se všude vztyčovaly celní bariéry, tak ani jejich větší vnitřní trh nestačil nahradit ztracené exportní trhy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Novák 18.1.2021 10:14

Samozřejmě „právo na vlastní řeč, samostatnost a sebeurčení“, NEznamenalo rozpad Rakousko-Uherska, stejně jako vznik Rakousko-Uherska v r. 1867 neznamenal rozpad Rakouska., resp. habsburského soustátí.

Naopak - stejně jako rakousko-maďarské vyrovnání udělalo z Maďarů - kteří do té doby vedli několik povstání - horlivé KuK vlastence, zabránila by nějaká forma rakousko-českého (nebo rakousko-slovanského) vyrovnání, českým odstředivým tendencím.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Milan 18.1.2021 12:33

Zabránila (tedy spíše omezila), pokud by přišla včas. V roce 1918 už ne. A problém by byl s rakouskými Němci, těm se myšlenky na rovnoprávnost s Čechy (praktickou, ne teoretickou) vůbec nelíbily. Tyhle "kdyby" moc nefungují.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Jurax 18.1.2021 13:04

Přesněji řečeno se nelíbily vůbec.

Ono podle tzv. obcovací řeči v RU, z níž lze odvodit národnost, byli rakouští Němci vůči slovanským jazykům menšinou (Němci cca 23%, Maďaři cca 19%, slovanské jazyky cca 55%, z toho čeština cca 12%).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kočvar 18.1.2021 14:25

Samostatnost a sebeurčení jsou dvě různé věci. "Sebeurčení" je pojem dosti neurčitý, ale má se za to, že je lze realizovat formou vnější nebo vnitřní, přičemž vnitřní formu může představovat klidně i autonomie, stav jakému se těšili Maďaři v Rakousko-Uhersku nebo dnes Katalánci v Katalánsku. Naopak pojem "samostatnost" jé méně mlhavý - já si pod představuji suverenitu, nezávislost.

Rakousko-uherské vyrovnání v žádném případě neudělalo z Maďarů c. a k. vlastence, jen jim poskytlo větší volnost. Postoj Maďarů k Habsburkům zůstával v průměru stejný, tj. odtažitý, a ani císař jim nedůvěřoval o mnoho víc. Projevovalo se to třeba tak, že Maďaři blokovali výdaje na společnou armádu z obav, že bude nasazena proti nim, naopak císař byl proti tomu, aby se v uherských plucích společné armády používala jako velící řeč maďarština. Na počátku dvacátého století konflikt mezi Rakouskem a Uhrami zdaleka nevypadal nemožně.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Hrdlička 18.1.2021 18:42

Tak, jak válčila ve středověku Francie, válčili všichni, v brutalitě nebylo velkých rozdílů. Antisemitismus byl v mnoha zemích, ale jak Francie, tak i naše země ho vlastní silou nakonec minimalizovali.

Srbská vláda neměa s atentátem nic společného a hned v první reakci přijala skoro všechny podmínky rakouského ultimáta.

Většina české společnosti skoro až do posledka stála za programem zachování R-U , žádná samostatnost či sebeurčení. Ale asi i požadavek komunikace ve vlastní řeči je pro někoho drzost.

Britské záruky byly vyhlášeny na obranu menších států bez specifikace, kdo je napadne.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kočvar 19.1.2021 14:24

Počátek devatenáctého století není středověk. Škody, které působila v letech 1660-1815 po Evropě Francie, byly mnohem větší než škody způsobené jinými národy. Antisemitismus se zdiskreditoval až za holokaustu - v období, o kterém pan Novotný píše, byl v kontinentální Evropě silný skoro všude.

Srbský stát byl pod silným vlivem nacionalistických band, kterým naprosto nebylo zatěžko zlikvidovat jakéhokoli srbského představitele. Atentátníci měli spojení na představitele těchto band. Ultimátum se přijímá jako celek.

Češi na českém území nepotřebovali komunikovat s úřady německy.

• reagovat
• nahlásit příspěvek