Přesně v 11:30 jsem opustil budovu střední školy, kterou navštěvuji. Na internátu jsem zanechal nepotřebné učebnice, do batohu šoupl výtisk Relikvie smrti a kolem tři čtvrtě na dvanáct jsem vyrazil do Městské knihovny v Táboře.

Na Dětské oddělení jsem vstoupil těsně kolem dvanácté hodiny. Již cestou jsem přemýšlel, jaká věková skupina lidí se tu asi sejde. Čekal jsem především členy nižšího stupně základní školy. Avšak byl jsem mírně zaskočen.

Pět řad bylo napráskaných lidmi mého věku. A pak jsem ho spatřil. Seděl tam před námi – Pavel Medek.

Pan Medek hned na začátku řekl, že je tu pro nás, takže ať se ptáme, nač je libo. A my se ptali. Zaznělo mnoho otázek a mnoho detailních odpovědí. Já a ostatní čtenáři jsme byli velmi zvědaví. Kromě Harryho jsme se pana Medka ptali, na to zda čte i jinou fantasy (čte a docela jsem se divil, jaké autory). Já jsem položil i otázku týkající se Terroru od Danna Simmonse, který pan Medek překládal.

Abych se přiznal, ze setkání s Pavlem Medkem jsem měl tak trochu strach. Bylo to totiž poprvé, co jsem jednal s nějakou slavnou osobou tváří v tvář. Ale ukázalo se, že obavy byly zcela zbytečné. Pavel se totiž ukázal, jako naprostý pohodář, který je schopen se s vámi bavit o fantastice zcela normálně a otevřeně.

Vyhrazených padesát minut uteklo rychleji, než by si kdokoliv přál. Paní knihovnice Pavlovi poděkovala krásnou kytičkou a my jsme se mu odměnili bohatým potleskem.

Poté následovala autogramiáda. Ke stolu jsem se nahrnul, jako první, abych si nechal Relikvie smrti ozdobit překladatelovým podpisem. Jakmile bylo po autogramiádě, vrátil jsem se ke stolu ještě jednou.

Představil jsem se Pavlovi, jako redaktor Sardenu a domluvil jsem si s ním rozhovor pro náš web. Souhlasil, takže inteview čekejte v nejbližších dnech.

Pak už nezbývalo nic jiného než poděkovat a odejít.