Tak a je to tady. To, k čemu jsem se roky nedokopal se právě uskutečňuje. Ano, ačkoli jsem pravidelným návštěvníkem conů již nějaký ten destátý rok, píši svou první reportáž až nyní.

Pro mne Scon nezačal v pátek odpoledne jako pro většinu návštěvníků, ale již několik měsíců předem, kdy se začalo s přípravami. Minulé ročníky, kdy jsem de facto vše dělal sám, to bylo opravdu stresové a ubíjející, ovšem letos mi velkou oporou a pomocí byla Kirana, která jako má pravá ruka vyřídila neskutečné množství záležitostí a patří jí za to velký dík. Nebudu Vás unavovat podrobným líčením příprav, přepisem e-mailů, ani ničím jiným, a začnu svůj popis v pátek ráno, kdy zazvonil budík.

Tedy v šest ráno zazvonil budík, v půl sedmé jsem vylezl z postele a o dvacet minut později, kdy jsem byl ještě ve stavu polobdělém, již zvonil Aldor u dveří, že dorazil podle plánu. Snídaně se tedy odehrála v trochu rychlejším tempu a už jsme pelášili do školy vypůjčit klíče, domluvit se se školníkem na detailech víkendu a v neposlední řadě proměřit školní chodby, abychom nekupovali zbytečně moc krycí látky na stěny. To proběhlo až nad očekávání rychle, takže nebyl problém obratem vyjet přes Prahu do končin, kde byla zakoupena tkanina a poté i do dalších destinací, kde jsme dokoupili poslední repráčky k počítačům. Řeknu Vám, nikomu bych nepřál tu cestu v MHD. Nakonec jsme ovšem dojeli bezpečně a v pořádku (a dokonce i s dobrým časem) domů, jen abychom opět vyrazili na cestu, tentokráte do cukrárny Jemnická (www.dortiky.cz), kde jsme vyzvedli linecké cukroví a bagety (pokud někomu chutnalo, tak doporučuji zajít, mají toho ještě spoustu .-) A opět šílená cesta MHD, kdy na nás mlsně koukala půlka autobusu (jedna slečna to nakonec nevydržela a zeptala se, jestli by si mohla jedno linecké vzít). Po „sladkém“ výletu nás čekal nákup zatemnění a rychlý návrat na základnu (resp. k nám domů), jelikož bylo už půl druhé a od dvou jsme již měli být ve škole a připravovat. Už když jsme nakládali auto (KONEČNĚ bylo k dispozici), nám volal Hadati, který dorazil ke škole o něco dříve, což nás popohnalo ke zvýšenému tempu. Konečně, pár minut před druhou, jsme dorazili na místo konání, tedy OA Svatoslavova.

Vešli jsme jako tradičně bočním vchodem a začali se rozbíhat do tříd, naštěstí většinou již prázdných, aby počal tradiční přípravný polochaos. Zatemňování oken, stěhování židlí, zapojování techniky, příprava a výlep výzdoby a směrových šipek, stříhání vstupenek, sešívání programů... Nezdá se to jako mnoho, ale dokud si někdo nezkusil, co to je za olbřímí práci, tak ať raději mlčí. Naštěstí jsme vše stihli téměř na čas, zpoždění bylo jen 15 minut, akademickou čtvrthodinku jsme tedy nepřekročili. Velký dík patří všem ze Sconového staffu, kteří pomáhali (a kteří znamenitou práci odváděli i v průběhu Sconu), jmenovitě a abecedně Aldor, Bizon, Denerog, Domča, Fiko, Flad, Hadati, Ivik, Jáchym, Johnak, Johny Idler, Kirana, Lucka, Majča, Pomeranč, Rin, Seqoy, Songo, Táňa, Teaz a ještě několik dalších, kteří přišli neočekávaně a zapojili se měrou vrchovatou.

Registrace tedy začala a návštěvníci začali proudit do budovy. U vchodu stála čestná stráž stromtrooperů a imeriálních důstojníků z 501. legie (www.501st.cz), kteří spolu se zástupci jiných linií měli účinkovat i na zahájení v tělocvičně, ovšem jejich účast nebyla nutná vzhledem k tomu, že na zahájení dorazili jen tři lidé. Proběhlo tak ve velmi komorním duchu a lze to nejspíše připisovat jednak tomu, že se lidé vehementně snažili ubytovat, a jednak tomu, že nám tiskařký šotek vymazal zahájení z programu. Za program všech linií letos mohou Star trek Fanklub CZ Kontinuum, Stargate Command, CSWU v čele s Annaud, Harv za SFK Palantír a nakonec VeneaGlorthiel s Kiranou a klub deskových her Paluba. Jim všem patří Váš i můj vděk za úžasný a bohatý program, bez kterého by to zkrátka nešlo.

Další hodiny proběhly v napjatém očekávání co (ne)bude. Jsou všechny počítače a projetkory správně zapojené a funkční? Je zatemnění dostatečné a drží? Není málo židlí? Přišli přednášející? A vůbec nejpalčivější otázka pro mě jako organizátora – přijde dost lidí nebo budeme po finanční stránce v červených číslech? Tato otázka mě trápila i v půl druhé ráno, kdy jsem šel spát (v té době bylo na Sconu cca 170 návštěvníků). Spánek nebyl dlouhý, ale zato osvěžující, ve čtyři už jsem byl opět na nohou a usedl jsem na registraci na mou noční směnu (kde jsem doufal, že se budu učit, díky Sconu mám teď úžasný skluz ve škole). Ovšem osud měl jiné plány. Hadati sice šel spát, avšak po 20 minutách se vrátil s krysou v ruce (to byl Ichigo, Denerogův mazlíček a miláček Scon staffu). Ichigo totiž v noci zatoužil po lidské společnosti a tak navštívil vnitřek Hadatiho spacáku. Kryska nám v zájmu Hadatiho klidného spánku zůstala na registraci, kde nás bavila zbytek noci, a tak z učení nic nezbylo. Jinak noc proběhla podezřele klidně, až mě to překvapilo.

Ráno jsem sice chtěl jít spát, ovšem nakonec jsem tento sobecký nápad zavrhl a věnoval jsem se opět conovým záležitostem – odemykání místností, spouštění projektorů, nákup potravin a pití na bar (díky moc Shakovi za odvoz i odnos), naučit se scénář na večer, konečně si po týdnu najít čas na to se oholit, vyfotit se s kostýmovanými starwarsáky (fakt jich bylo hodně, nevím kde se všichni vzali, ale bylo příjemné je vidět v takovém množství), sníst jedny tousty, zkouška divadla, příprava tělocvičny na galavečer (opět hrozná otročina, nanosit a pak odnosit všechny ty židle byl mor), atp. Přednášku jsem na Sconu nenavštívil ani jednu, nepočítám-li nedělní besedu s pořadateli, kde jsem jaksi nemohl (z titulu své funkce) chybět. Každopádně, sobota utekla jako voda a už tu byl večer, tedy tradiční Galavečer. Letos bylo naplánované jen divadlo, tak trochu speciální, poslední Galavečer tak, jak ho znáte. Uzavřela se SSS trilogie - Slost, Spotter a Spiráti, kterou vytvořil „SconGalaTým“ Affaia, Tess a Johnak. Na co se můžete těšit příští rok neprozradím (sám nevím .-), ale jedno je jisté, bude to... jiné...

Po Galavečeru, který se, soudě podle smíchu, který byl slyšet v zákulisí, asi povedl, jsem se měl sejít s Hintzuem, ovšem zasekl jsem se ve velmi příjemném rozhovoru a na Hintzua tak trochu pozapomněl, za což se mu ještě jednou omlouvám. Program oficiálně končil o půlnoci, ale ještě v půl druhé ráno se z programových místností ozývala živá zábava, kterou jsem byl v některých případech nucen přerušit, on noční klid v Praze není zrovna sranda a mít policejní stanici v ulici už vůbec ne.

Klasický horizontální spánek dnes nepřipadal v úvahu, proklimbal jsem svou noční směnu se Songem na recepci. Měl mě budit častěji, teď mám výčitky svědomí, že to odhlídal skoro celé sám. Ráno byla vzbuzena ranní směna a počal pomalý, pozvolný úklid. Výstava obrázků od Hana'an byla přes noc skoro celá rozkradena, ačkoli se s rozebíráním obrázků mělo začít až v neděli dopoledne. Morální standard návštěvníků conů asi upadá, jsem vychován ještě jako stará garda, ale mám pocit že tohle by se dřív na conech nestalo. Nebudu tady polemizovat, kam směřuje společnost, potažmo fandom, to si nechám na jindy, ale z celého Sconu mě nejvíc mrzí právě tohle.

V neděli dopoledne byla (alespoň pro mne) nejdůležitější beseda s pořadateli, původně jsem nečekal, že někdo přijde (přeci jen neděle ráno...), ale nakonec se sešel hezký kroužek více či méně diskutujících. Pak se začalo uklízet naplno – dvě plné igelitky prázdných lahví od alkoholu (na to, že byl na Sconu alkohol zakázán slušná sbírka .-), plasty se odnesly do plastů, papír do papíru, židle se roznesly na (většinou) původní místa, technika byla odvezena (zde je třeba poděkovat Johnymu Idlerovi, který zapůjčil auto a sebe jako řidiče a nosiče). Již v pět jsme byli hotovi, což je příjemná změna oproti loňskému ročníku, kdy jsem domů dorazil v devět večer.

Dovolím si malé zhodnosení na závěr. Scon letos navštívilo 325 účastníků, což je o dobrých 80 více než v roce 2008. Dá se tedy předpokládat, že finančně vyjdeme (nechci nic zakřiknout, ještě nepřišly všechny faktury, tak jsem zvědav, co všechno nám ne/naúčtují), tudíž je vysoce pravděpodobné, že Scon 2010 bude. Nevím, zda-li je to dobrá zpráva pro Vás, pro mě ano .-)

Velké poděkování patří našim třem umělkyním, Hana'an, bez jejíž ochoty by nebyla možná žádná výstava obrázků, San za tvorbu úžasných směrových šipek a Mešitce, která letos opět vytvořila vstupenky. Díky také patří oficiálnímu fotografovi Sconu Patriku Weissovi (www.fotostudio.cz), jehož fotky budete moci v nejbližší době shlédnout na stránkách Sconu. Díky také všem kteří pomohli, větší či menší měrou v průběhu Sconu, ať už s čímkoli, nezapomínám na Vás, máte to u mě (a já opravdu nezapomínám .-)

Tak to byl Scon z mého, organizačního pohledu. Budu se těšit na další ohlasy, reportáže a fotky, neboť ty dokáží zachytit to, co já na Sconu bohužel nemám šanci vidět – zábavu a atmosféru. Dobrá rada pro všechny – pokud si chcete ještě někdy v životě skutečně UŽÍT con, nic neorganizujte. Jinak totiž uvidíte kolik je s tím práce a radost vás tak trochu opustí. Ovšem pokud to děláte se zanícením a pro zábavu, máte ještě naději .-)

Za organizační tým Sconu - Aldy H. Watson

Fotografie ze Sconu 2009 naleznete zde a zde. Fotografie v článku jsou použity z odkazu zde ;-) (pozn. redakce)