Festival Fantazie v Chotěboři začal už ve čtvrtek 2.7.2009, ale já jsem se vypravila až v pátek. To víte. Chodím do práce. Na místo jsem dorazila kolem osmé večer. Šla jsem rovnou do Kina na recepci FF. Protože jsem se přihlásila dopředu přes systém AMBER, proběhlo odbavení rychle. Jen podle dokladů zkontrolovali, jestli jsem to já, a držela jsem klíče v ruce. Už druhý rok jsem se rozhodla pro ubytování na Geofondu – turistické základně. Hlavně proto, že jsme s sebou museli vzít psa. Fenku Charlie. A pro čtyřnohé přátele všude pochopení nemají. Měla bych říct, že chotěbořští radní schválili velmi přísná pravidla, jak a kde se na území města mohou pohybovat psi (městská vyhláška), ale zase na druhou stranu, pokud všechna pravidla dodržíte (není to složité), jsou tolerantní ke psům s pánečky. Velmi, opravdu velmi, jsem si ke stravování oblíbila Panský dům na náměstí. A to nejenom kvůli dobré kuchyni, perfektní a profesionální obsluze, ale i kvůli tomu, že vás obslouží, i když přijdete se psem. Dokonce jsou tak pozorní, že přinesli Charlie vodu v misce. A když už jsme u toho jídla, takové toasty, jako dělají v hlavním baru KD Junior, si neobjednáte nikde jinde! Já dávám přednost obyčejným sýrovým. To je mňamka! Také jsme měli možnost vyzkoušet nové pivo z pivovaru Chotěboř. Čepovalo se sice od pátku, ovšem už příští úterý došlo. Zřejmě se ochutnávalo víc než náruživě. Ale já, ač Plzeňák, jsem neochutnala ani ze zvědavosti. Pivo nepiji. Dávám přednost specialitám z plzeňské čtvrti Božkov.

Festival Fantazie trval deset dní. Celý čas od rána do noci naplnil různorodý program (50 linií s 1700 pořady). Snažila jsem se, vybrat si z nabídky na internetových stránkách FF dopředu, ale jako vždy se mi to vymklo. Tedy to vybírání. Stalo se mi, že pořady a přednášky, na kterých jsem chtěla být, začínaly ve stejný čas. Ale nevadí. Co jsem nestihla v létě, snad stihnu na podzim na FF speciál. Jsem fanoušek (Fanynka? To se mi nelíbí. Evokuje to představu uječeného čtrnáctiletého děvčete se zápisníčkem, propiskou a šíleným výrazem ve tváři) Startreku, StarGate, Duny, Galacticy, Harryho Pottera, ale letos mi nějak nevyšel čas sledovat celý program těchto linií. Nenechala jsem si ujít nový film Star Trek 11. Obdivuji J. J. Abramse, zvláště jak zvládl svět Star Treku skloubit s novými herci a známé postavy Kirka, Spocka či Uhury s příběhem. Vlastně všechny postavy se zdály živější. A opravdu mě potěšilo, že se na plátně objevil i původní pan Spock Leonard Nimoy. Na konci filmu se tleskalo. Z vděčnosti, že jsme se dočkali nového filmu. Tleskalo se i při jiných filmech, na které jsem se byla znovu podívat. Watchmeni mne okouzlili počátečními titulky, muzikou k nim, i první scénou, kde má každý pohyb, každá kapka krve, každý střep skla svoje místo a kdyby byl jinde, porušila by se dokonalost scény. A je mi fuk, že kritiky některé postavy zdrbly. Režisér se snažil, aby z kresleného komiksu udělal dobrý film, neodchýlil se a nezměnil děj.

A tleskalo se i na animáku Bolt, pes pro každý případ. A to i uprostřed filmu. Geneticky upravený pes Bolt je prostě dokonalý.

Také jsem byla zvědavá na nové linie Festivalu Fantazie. PaganCon, HistoryCon, NipponCon, Geocon jsou jen některé z nich. Byla jsem se podívat na přednášce Jana Procházky „Paracelsus – filosof? chemik? medik?“. Nejspíš to byla jedna z prvních přednášek Jana Procházky, protože na mě působila chaoticky a neurovnaně, ale bylo na něm vidět, že o Paracelsovi ví hodně. Můžu jen doufat, že bude při dalších přednáškách jen a jen lepší. Za to přednáška o rytířských řádech Lenky Kohútové! Dokonalá! Dokonalá tak, že se moje chaotické znalosti k mé radosti seřadily. Dokonce v závěru provedla její stručné shrnutí, takže si i něco pamatuji. Přednášející s klidem odpověděla na otázky pozdě příchozího – kdyby tam byl od začátku, nemusel se ptát. Ale občas je těžké přijít včas, když se nemůžete rozdvojit jako Hermiona Gerangeová. Pro FF by bylo toto kouzlo praktické a posloužilo by k větší spokojenosti spousty lidí. A zcela mě uchvátily přednášky Larkin o chiromantii (zjednodušeně čtení z ruky). Je úžasné, co něčí hlava obsahuje za informace a umí je využít! Na všech třech přednáškách byly plné místnosti. Je vidět, i když jsou to na FF nová témata, spoustu lidí zajímají.

A pak jsem si troufla na přednášku Martina Marčišovského „ Experiment Atlas“. Šla jsem tam s obavou, jestli nebude přeci jen moc odborná. Byla. Co jiného můžete u přednášky o urychlovači částic čekat. Přesto byla prostě a srozumitelně podaná odborníkem, který přímo na Atlasu pracuje již několik let, takže jsem rozuměla skoro všemu. Alespoň jsem si udělala představu, k čemu je tak nákladná záležitost potřeba. Lidé mají stále chuť objevovat něco nového.

Protože jsme s sebou měli Charlie, museli jsme denně na procházku. V lesích kolem Chotěboře je krásně. Rostou tu zákonem chráněné ohrožené druhy rostlin. Na cestě jsme k velké radosti Charlie potkali skokana zeleného. Napřed udělal hop skokan, potom Charlie a tak znovu a znovu, dokud se skokan neschoval v trávě. Cestou na Geofond (kde jsem bydlela) je kaplička sv. Anny. Můžete se tam posadit na lavičku a rozhlížet se po kraji. Jen letos ořezali větve lip, které rostou kolem a nějak je zapomněli uklidit. Trochu to kazilo idylku. Procházka po Chotěboři je také pěkná. Mají moc hezky upravené náměstí plné stromů. Šlechtický rod pánů z Dobřenic, který sídlil na zámku v Chotěboři, si zakládal na úpravě města a okolí. Zámecký park je přístupný veřejnosti. Rostou v něm nádherné stromy (vzácné dřeviny), které v létě poskytují chládek a na podzim hýří barevnými listy. Stavby v parku zchátraly a volají po opravách. Město samo se připravilo na turisty, takže obyvatele ani moc nerozházela naše přítomnost. Asi už si zvykli na osoby v černých pláštících, trekových uniformách, víly s křídly a bílé starwarsácké clony.

Děkuji Vaškovi Pravdovi a všem ostatním pořadatelům za to, jak pěknou dovolenou mi připravili. Zvládli organizaci desetidenního maratónu přednášek, promítání a nezbedné techniky s přehledem profesionálů. Zatím co my jsme se kolem nich bavili, oni všichni pracovali (od rána do noci). Jejich práce (byť jsou to amatéři různého věku) přispěla ke klidnému průběhu celého FF. Ono udržet čistotu a pořádek ve všech prostorách FF je nadlidský výkon. Zvláště když jejich práci někteří účastníci FF neustále sabotovali (na toaletách odhozené papírové ručníky na podlaze, odpadky kolem poloprázdných košů, použité nádobí na stolech). Ani uklidnit a ztišit opilce nebo jen nespokojeného účastníka, který se neumí přihlásit do systému Amber, chce klid a pevné nervy. Z některých účastníků FF jsem měla pocit, že tam ani nepatří. To pro jejich bezohlednost k ostatním. Nejspíš se s tím nedá nic dělat, protože v tak velkém množství zúčastněných se vždycky nějaká skupinka prudičů vždycky najde.

Ale tomu navzdory se těším na FF speciál.