Tradice Pragoconů sahá "hluboko" do minulosti roku 1997, od kdy ho pořádal mensovní SFK Terminus. Letos se pořadatelství ujal Václav Pravda, známý to organizátor Festivalů Fantazie. A dal si opravdu nemalý cíl. Udělat z Pragoconu největší setkání fanoušků fantastiky v ČR. Z mého pohledu letmého návštěvníka mohu konstatovat, že k tomu má slibně našlápnuto.

Letos se con uskutečnil v Modré škole v pražských Hájích. Destinace velmi milá, neboť se odehrává přibližně pět minut pomalé chůze od konečné stanice metra Háje, ač jsem si nevšiml značení, kudy se mám vydat, nebyl to problém, neboť směrem ke škole se pohybavalo dostatek mladých lidí. Budova vzdělávacího zařízení byla skutečně modrá a před vstupem do ní se vyskytovalo několik imperiálních vojáků a jeden Darth Vader, takže pochybovat o tom, že jsem skutečně na místě, jsem nemohl.

Trochu jsem se obával, co budu v zimních měsících dělat se svým objemným oblečením, ale už na vstupu jsem byl nasměrován do šatny, která byla k mé potěše zadarmo. Značení uvnitř budovy bylo vyřešeno skutečně přehledně, stejně jako prostory školy, takže se mi snad poprvé na conu nestalo, že bych zabloudil. Trochu mě zaskočilo množství linií a zdánlivě málo lidí, ale přijel jsem v době oběda a hned po první přednášce o seriálu BSG (Battle Star Galactica) jsem zaznamenal, že ve třech podlažích se skutečně nachází několik stovek účastníků.

Vyhledal jsem svoji rozmilou redaktorku Lament, prohodili jsme pár slov a společně s ní strávil zbytek času, který jsem Pragoconu dokázal věnovat. Moje návštěva byla opravdu pouze letmá, přesně taková, abych si zavzpomínal na atmosféru conů, pozdravil se s přáteli a shlédl představení Jiřího Walkera Procházky "připravené" na základě jeho chystaného šestadvacátého pokračování této první ryze české sci-fi série.

Poněkud neuspořádané představení připomínalo spíše první zkoušku na chystanou divadelní hru, což ale přineslo nemálo nezapomenutelných a zábavných scének a situací. Hlavní role vypravěče se ujal samotný lomozící JWP podporován tišší Františkou Vrbenskou. Agenta JFK a zároveň Vincenta Vegu si zahrál šéfredaktor Pevnosti Tomáš Němec (jednalo se o dvouaktovku). V dalších rolích jsme pak mohli sledovat nezapomenutelné herecké výkony Jany Jůzlové, Jiřího Pavlovského, Pavla Renčína, Vlada Ríši, Leoše Kyši a několika "nedobrovolných" diváků z řad publika. Převyprávět celou příjemnou hodinu a půl by zabralo zbytečně moc řádků textu a byl by to pouhý slabý odvar skutečnosti. Naštěstí bylo celé představení nahráváno digitální kamerou, takže se můžeme těšit, že se brzy objeví v "éteru". Jedinou vadou na kráse pak mohla být kapacita učebny nesoucí název "Hlavní sál", kam se mohlo natěsnat odhadem kolem sedmdesáti lidí (což bylo při hře dostatečné, ale pro případné větší představení si myslím, že se jedná o podstatný handicap).

Po letmém nahlédnutí do tříd jsem zjistil, že žádná z přednášek nebyla bez (po informacích lačnících) posluchačů. Mile překvapen jsem byl množstvím koberečků pro taneční DDR, na které nemá můj organismus zrovna libé vzpomínky, což nakonec rozhodlo o tom, že jsem se neodvážil ztrapnit se na této fyzicky náročné atrakci.

Z pohledu fanouška jsem tedy byl nadmíru překvapen, že con byl zorganizován skutečně precizně a Vaškovy letité zkušenosti se povedlo zúročit na výbornou. Dokonce jsem měl i příjemný pocit, že jsem pocítil atmosféru rodinného conu (nejspíš za to mohly chodby plné dětského umění). Vybrat si z bohaté nabídky programu mohl skutečně každý. Za jednu z výborných novinek tohoto conu bych označil možnost koupit si půldenní vstupenku přímo na místě.

Jediné věci, které lituji, bylo mé rozhodnutí, že se na con vydám pouze na skok. Rozhodně však doufám, že příští rok budu mít možnost tuto chybu napravit.