Tentokrát to bude ještě daleko subjektivnější pohled, než jindy. Je to v prvé řadě způsobeno tím, že nesnáším ranní vstávání. Jak to s tím souvisí? Jednoduše - že kdybych měla jet s většinou z Prahy jistým rychlíkem v tak příšernou hodinu, jako je 9.38, abych pak byla v Kopřivnici asi dvě hodiny před oficiálním zahájením conu… příšerná představa! Fakt nehrozí.

Vlaky, co jely v časy rozumnější (od 11.00 výše) měly zase tu vadu, že bylo třeba dvakrát přestupovat. Takže při vší úctě při letmém pohledu na odpolední program jsme nakonec my, spáči, dospěli k názoru, že ani projekce LOST ani pojednání o technice klonových válek nebo o organizovaném zločinu ve Star Wars ani Želvy Ninja ba dokonce ani Star Wars riskuj nám nestojí za honění se z vlaku do vlaku v Přerově během sedmi minut. Proto jsme počkali na rychlík do Studénky bez přestupu a tím pádem dorazili na místo až před osmou. Teda akorát včas na to, abychom se ubytovali, něco malého zhltli k večeři a šli se do kina podívat na derniéru Epizody III. Vím, bylo by slušností zajít na přednášky kolegů z Akademie lorda Drussa (Jak nebýt v boji elfem) a Darth Regise (na téma Noiru a jiných pouličních LARPů), ale za prvé jsem Epizodu III v kině (DVD na kompu nepočítám) viděla do té doby pouze 4x a za druhé (jak jsem zjistila druhý den) oni na reciproční zdvořilůstky taky kašlou, tak co.

Najít v kopřivnickém kulturním domě kino není úkol až tak snadný, jak by se na první pohled zdálo. Přišli jsme tudíž o prvních pět minut vesmírné bitvy nad Coruscantem, ale to se dá ve zdraví docela přežít. Hlavně, že jsme nepřišli o mé oblíbené scény „execute order 66“ a zejména vyhlášení galaktického impéria. Asi nejsem jediná zvrhlá, resp. tentokrát v kině výrazně převažovali stoupenci temné strany, protože se při scénách tohoto rázu rozléhal sálem bouřlivý potlesk.

Po skončení filmu jsme se přesunuli zpět do školy – a ti horší z nás se byli se zájmem podívat, co za hentai si pro nás pořadatelé nachystali. „Bible Black" jako název zněl docela slibně. Ovšem pouze zněl. Nejen podle mého názoru nic moc, spíš děsná nuda. Jelikož bar byl v tuto hodinu už zavřený, nezbylo nám nic jiné, než jít spát. Poněkud nemilé, ale na straně druhé když jsem měla druhý den hned ráno přednášet… byl to docela rozumný nápad.

Abych zase -damovi- tolik nekřivdila, moje přednáška začínala v jedenáct, ale i tak je to pro mě docela brzo. Zájemců o psychologii obecně nejznámějšího sithského lorda Dartha Vadera se sešlo více, než bych (i vzhledem k té hodině) předpokládala. Navíc měli plno všetečných otázek, sem tam i poněkud mimo téma, takže jsme se dost často dostávali k problematice historie staré sithské říše, sithské filosofie a zejména k otázkám na téma života a díla císaře Palpatina. Kdo mě jen trochu zná, je mu zcela jasné, že o podobných věcech dokážu mluvit klidně celé hodiny. Čímž se mi taky povedlo přednášku, která měla být původně hodinová, natáhnout na téměř trojnásobek – a déle to nebylo jen proto, že nás už přišli pořadatelé vyhodit. Musela jsem slíbit pokračování příště, nejspíš na Pragoconu.

Díky tomuto protažení mé přednášky a faktu, že jsem se už nezbytně nutně potřebovala napít, jelikož jsem skoro nemluvila, pouze sípala, jsem prošvihla pár dalších docela zajímavých věcí, např. „Potkali se u Kolína“ a především besedu se Žambochem. Mohlo za to částečně také pár lidiček z publika, kteří mě doprovodili i do té krčmy na oběd a tam jsme se opět zakecali o sitshkých záležitostech… Ne, že bych jim to vyčítala, bylo to docela podnětné a ostatně doufám, že Žamboch nebyl na Koprconu naposledy.

Stihla jsem aspoň další z hlavních zlatých hřebů Koprconu, přednášku Arnošta Vašíčka nikoli pouze o seriálu Strážce duší (nikoli „strášce“, jak stálo v programu;-) ). Předcházelo jí promítání úvodního dílu který jsem v televizi – ani už nevím z jakého důvodu – neviděla a které jsem naštěstí stihla taky. Bez něj bych plno věcí na téma záhad templářského řádu, o kterých byla řeč v přednášce, chápala hůř. Co se přednášky jako celku týče, zajímavé je slabé slovo. Ostatně o něčem taky svědčí, že jsme se vraceli do Prahy o sedm set lehčí, ale zato o pět Vašíčkových knížek těžší. Brali jsme to jako určitou kompenzaci toho, že jsme se na Dänikenovu přednášku v Praze o týden dřív nedostali. Proto jinak zajisté zajímavá přednáška Tess o soubojích ve Star Wars a následná přednáška Padmé o kostýmech ve staré trilogii měly smůlu – snad ještě tyto přednášky či jejich mírné variace někdy někde uvidím a uslyším.

Poté jsme zamířili na večeři před tím, než začne galavečer. Poněkud jsme se zdrželi, resp. opět mírně zakecali o sithských a přilehlých otázkách, takže projekci filmu „Blood the Last Vampire“ jsme naneštěstí už nestihli, jen tak tak tak začátek toho galavečera – a to jen díky tomu, že začínal s tradičním zpožděním. Ovšem ze strany pořadatelů bylo pamatováno i na jedince mírně nespolečenské – kdo se nechtěl zabávať na galavečeru, mohl sledovat anime nebo nějaké filmy na přání, co byly právě k tomuto účelu nachystané, eventuálně si i něco zahrát v PC herně.

Nepříjemné bylo, že se od loňského roku z krytu CO, kde se pořádaly galavečery v prvních dvou ročnících, stala diskotéka. A majitel byl toho názoru, že kdyby nás tam vpustil, nejspíš bychom mu naprosto zkazili kšefty. Možná to byl pouze jeho subjektivní a zcela mylný dojem, holt ještě nezná pravověrné scifisty a především to, kolik toho dokážou vypít… Ale těžko majitele nutit, že. Nezbývalo tak nic jiné, než galavečer uspořádat v improvizovaných prostorách v malé tělocvičně.

V jeho úvodu se předávaly všemožné literární ceny, včetně našich Palpyho kšand. Vítězku jsme sice museli chvíli nahánět po budově, ale nakonec se dostavila na pódium a převzala si kromě diplomu a věcného daru též velmi apartní oděvní součástku z imperátorova šatníku. Byla z toho poněkud překvapená – ale dobře jít tak, když ve svých povídkách píše o tom, kterak císař nosí růžové vzorované punčošky, ať se potom nediví. Lord Drussus zase jménem naší Akademie předal -damovi- sílu v tekutém stavu, aby jí měl dost pro pořádání dalšího ročníku Koprconu. Jenom doufáme, že se poctivě rozdělil se spolupořadatelem Randalfem.

Poté, co byly všechny ceny rozdány, následovalo obvyklé divadlo. Tentokráte nikoli v režii Divadelního impéria, ale tradiční kulturní vložku si vzala letos na starost partička ve složení Discord, Lord, Blair, Sup, Budji Tevall, Mighoupt, Salla coby mistr zvukař, Affaia coby vrchní osvětlovač (občas jí chyběl kus scénáře, který ani Darth Richie po dlouhém pátrání nenalezl, takže v závěru představení už rozsvěcovala a zhášela podle oka) a -dam- si zahrál dokonce samotného císaře.

Po divadle samozřejmě následovala diskotéka, která končila někdy nad ránem. Jediným jejím kazem bylo to, že zhruba v její polovině nám bylo oznámeno, že se bar zavírá, takže kdo ještě chce něco pít, musí si to koupit teď, jinak má smůlu. To věru nebylo dobré – udělala jsem si po tomto sdělení „pro sichr“ tak velkou zásobu alkoholu, že mi druhý den nebylo úplně nejlépe. Jo, kdybych si mohla chodit k baru průběžně až do konce zábavy, nestalo by se to.

Ovšem na Lordovu přednášku o politických systémech ve Star Wars (s hlavním zaměřením na starou stihskou říši a Galaktické impérium) bych na tu devátou nejspíš nevstala za žádných okolností. Dost mě to mrzí, zrovna tohle by mě docela zajímalo, zejména jak (a jestli vůbec) dokáže někdo, kdo není Sith, pochopit sithskou politiku. Snad někdy příště na nějakém jiném conu (a hlavně v rozumnější hodinu!!!)

Clone Wars jsem už viděla (několikrát), nic dalšího v programu (např. pojednání o 4. sezóně Enterprise či o mezích šílenství v infantilním světě) mi též nepřipadalo až tak interesantní, abych kvůli tomu překonávala nejen mou strašlivou nechuť k vícerému přestupování, takže jsme raději zamířili na oběd a odtam na nádraží. Docela by mě zajímalo, jak cestovali ti, co jeli pozdějšími vlaky, ten náš byl tak narvaný, že jsme byli dost rádi, že jsme se vůbec dostali sednout do nějakých kupé (byť notně rozházeně – chudáci průvodčí, když museli v celém vagónu zjišťovat, kdo že jede na tu hromadnou). A jestli vůbec do večera dojeli, protože jsme na jednom nádraží zaslechli hlášení o tom, že trať za námi je prý neprůjezdná a náhradní dopravu zajišťují autobusy…

Já vím, Kopřivnice není zrovna pupek světa a zejména z Prahy a okolí jakož i ze západnější poloviny Čech se tam cestuje mnoho hodin, ale:

1. Starwarsák by vůbec neměl přemýšlet o tom, zda jet nebo nejet na Koprcon. Nikde jinde a nikdy jindy nemá šanci setkat se s tolika shodně postiženými jedinci, poznat osobně lidi, které zná pouze jako virtuální postavy na příslušných diskusních fórech, a dozvědět se o Lucasem vymyšleném vesmíru věci, o kterých se mu třeba ani nesnilo.

2. Co se ostatních scifistů a fantazáků týče, tak se pro návštěvu Kopru najde též pár dost dobrých důvodů. Např. zajímaví hosté – již zmiňovaný Arnošt Vašíček byl hostem letos i loni, stejně tak tradičně bývá hostem i Mirek Žamboch, loni zase na Kopru přednášel i Ondrej Herec a tak by se dalo pokračovat. Navíc (jak už to tak na většině menších až středně velkých conů bývá) se s těmito hosty vždy dá klidně neformálně poklábosit i mimo oficiální přednášky a besedy.

3. Kromě Star Wars linie jsou pokaždé součástí Koprconu také další linie „obecné“ SF&F, anime, RPG a PC herny, navíc je každý rok ještě jedna zvláštní linie – další zvláštní „nosné téma“. V prvním ročníku to byl velký blok Pána prstenů a Vydrýska, loni magie a upíři, letos záhady a slavní hrdinové našich dětských časů a vůbec vše pro osoby více či méně infantilní (Krteček, Anče, Kuba, Hajnej a Trautenberk, Fifinka, Pinďa, Bodík a Myšpulín, Bořek Šikula, medvídci od Kolína, Teletubies a další). Takže se nechejme překvapit, co si na nás pořadatelé vymyslí na další rok.

A pokud se jim ještě podaří oznámit ČS fandomu, na Sarden a popř. i jinam přesné datum konání této akce v dostatečném – nejlépe třičtvrtěročním – předstihu (aby se nekřížila s jinými cony), mohlo by se nás v roce 2006 třeba sejít v Kopřivnici ještě více, než letos.