Ti dospělejší také nepřijdou zkrátka. Kniha je rozdělená na kapitoly. Menším dětem můžete před spaním předčítat šestnáct večerů a těšit se na pokračování zítra. U těch starších, co už umí číst, se musíte přesvědčit, jestli je v pokojíku zhasnuto, aby ráno včas vstaly do školy. A ti o hodně starší po jejím přečtení mohou říct, že strávili jeden dva večery v kouzelné společnosti. Vždycky, než jsem dala knihu dětem do ruky, jsem si ji nejdříve přečetla sama. Ani ne tak kvůli obsahu, ten býval námětem k povídání si, ale pro to, aby se jim nepokřivil jazyk. U dětí je podle mne důležitý nejen příběh, o kterém čtou, ale i jazyk, kterým je kniha napsaná. Nemají ještě takovou slovní zásobu a každá další kniha by je měla o nová slova obohatit. A to u Ondřeje S. Nečase platí. Používá slova, která děti slyší každý den, ale i taková, která neznají. Jako je třeba slovo dušovat se, otázat se, ševelit listy a spoustu jiných krásných slov. I názvy kapitol jsou moc pěkné a vzbuzují zvědavost. Například: Král Krutitřas, Bratři Horodrťové, Černokněžník Morodaš.

Kniha vypráví příběh o Hloupém Honzovi. Honza je pasáček koz, hodně odrostlý chlapec, který by se měl učit řemeslo nebo chodit do školy, ale ne, on raději bloumá myšlenkami v oblacích. A že se zamyslí hodně často, stane se mu, že se některá ze svěřených koz zatoulá, když hledá chutnější trávu. Honza ji pak musí hledat. Jednou takhle jednu našel u lesa zapletenou v trnkovém keři. Keř na Honzu promluvil. A už se to rozjelo. Kdyby mluvící keř Honzu neoslovil, nevysvobodil by shrbenou stařenu oblečenou v hadrech, čarodějnici Divuslavu Krátkokrkou, snil by o princezně Jasmíně a jejím vysvobozování, ani by ho nenapadlo, že se jeho sny mohou stát skutečností. S pomocí Divuslavy se z Honzy stal rytíř Jan a s přáteli, princem Danielem a půlvílou Bělkou se vydal vysvobodit princeznu ze zakletí. Princezna Jasmína, která byla z podivných důvodů zakletá jen ve čtvrtek, jela s nimi. Cestou potkají zlé a podlé protivníky, čestné spoluhráče i pozorovatele, kteří se nudí a chtějí si hrát. Není škoda, že Honza nedostane princeznu za ženu. Získal dobré přátele. A alespoň může vyrazit do světa konat další hrdinské skutky. Pást kozy by ho už neuspokojovalo. Žádná postava není pohádkově jen bílá nebo černá. Hloupý Honza není hloupý, ale čestný, zásadový a učenlivý mladík, princezna Jasmína není typická unylá princezna, princ Daniel neumí být hrdina tak, jak se to od něj očekává a půlvíla Bělka není víla jen napůl. Ale to děti asi nebude zajímat. Jsou to obyčejní tvorové, které můžeme potkat mezi námi, když se jen trochu pozorněji rozhlídneme.

Ondřej S. Nečas knihu napsal pro svého syna. Snad se dočkám i jiných pohádek než chlapec

vyroste. Knihu ilustrovala Lucie Dvořáková. Ani jedna dvoustrana knihy není bez jejích pestrých obrázků, které dělají knihu ještě pohádkovější. Je zkušenou ilustrátorkou dětských knížek, přesto si myslím, že tyto ilustrace se jí mimořádně povedly. Děti milují barevné obrázky. Vlastně si podle nich knihu v obchodě vybírají.

Kniha se mi moc líbí a mám radost z toho, že vznikají moudré české pohádkové knížky pro současné děti, kde dobro zvítězí nad zlem.

Hodnocení : 100 %.

O princezně trochu zakleté
Nečas, Ondřej S.
Nakladatel: Mladá fronta
Obálka: Lucie Dvořáková
Redakce: Lucie Šavlíková, Jana Bromová, Radka Kotková
Rok vydání: 2009
Počet stran: 184
Rozměr: 195 x 260
Provedení: hardback
Cena: 349 Kč