Je osvěžující po přemíře new weirdů, new space oper a fantasy si zase po delší době přečíst starou poctivou rakeťárnu.

No, starou, on román Jan Kovanice Zapomeňte na Mars byl psán v letech 1999 – 2004 a knižně jej vydalo nakladatelství Triton v roce 2006, takže zase tak moc stará rakeťárna to není. Ale to rozhodně není na závadu.

Tímto románem skládá Jan Kovanic hold gigantu zlatého věku A. C. Clarkovi. V románě je na str. 116 zmiňován Clarkův román Měsíční prach ⁽¹⁾, na str.153 je letmo nadhozena parafráze Clarkovy povídky „Mez pevnosti“, resp. „Mez odolnosti“ ⁽²⁾, navíc celý počátek Kovanicova románu není nic jiného než parafráze Clarkovy povídky „Maelström II“ ⁽³⁾.

Na inspiraci Clarkem ukazuje i způsob Kovanicova vyprávění. Mám tím na mysli snahu po vědecké a odborné akurátnosti a uvěřitelnosti – tak se Kovanic nerozpakuje uvádět ve svém románu výpočty či u některých vynálezů až možná zbytečné technické detaily. Na rozdíl od Clarka však užívá Kovanic přísně dnešní (resp.zítřejší, protože román se odehrává v letech 2023-2024) hovorový jazyk doplněný o slangy a dokonce občasné sprosté výrazy. Uplatňuje také ich formu, kterou Clarke (pokud se nepletu, a to snad ne) neuplatnil v žádném ze svých románů.

I téma románu je clarkovské – lidstvo, resp. jeho tři představitelé vyrážejí z kolébky Země k prvému pilotovanému letu na Mars – není to sice přesně to, co Clarke popisuje ve svém románu Marťanské písky ⁽⁴⁾, ale docela se to tomu blíží. Clarkovský je také popis vztahů mezi pohlavími - vždyť čtyřiadvacetiletý Martin Špaček, ten český vyslanec, který jako první člověk přistane na Marsu, je ještě panic. ⁽⁵⁾

Clarke ale není jedinou Kovanicovou inspirací.

Stručně shrnutý děj Kovanicova románu je tento: hlavní hrdina, čtyřiadvacetiletý Martin Špaček, působí jako pendler vozící z povrchu Měsíce na meziplanetární raketu umístěnou v Lagrangeově bodu led, který bude na této raketě sloužit jako palivo při prvém pilotovaném letu na Mars. Martin je čerstvý absolvent milovické Akademie a jeho zkušenosti s vesmírem jsou minimální, přesto však při několika nebezpečných situacích prokáže dostatek rozvahy a moudrosti. Když pak je víceméně náhodně zjištěno, že od Marsu jsou směrem k zemi vysílány gravitační vlny, je ve vší tichosti velmocemi a Organizací spojených národů připraven v naprostém utajení pilotovaný let k Marsu, jehož se vedle Martina Špačka účastní ještě jeho dva spolužáci z Akademie.

Nepřipomíná Vám to náhodou něco? Ta naivita a současně ten optimismus? Ta důvěra v nezkušené mládí, které pro lidstvo dobude vesmír?

Asi ne. Kdo z dnešní mladé generace fanoušků sci-fi zná ony naivní, optimistické, tak krásně kouzelné a dnes už z valné části úsměvné romány jako třeba Lemovy Astronauty ⁽⁶⁾ nebo Volkovovo Přistání na Venuši ⁽⁷⁾. A kdybychom se chtěli pohybovat v našich tuzemských vodách, pak rozhodně nelze nezmínit Běhounkovu Akci L ⁽⁸⁾ - ne její první budovatelskou část, ale část druhou, v níž je na Měsíci nalezena mimozemská raketa, a především od téhož autora Robinzony vesmíru. ⁽⁹⁾

Právě tyto staré příběhy vydávané ve své době jako tzv.vědecká fantastika jsou dalším inspiračním zdrojem Kovanicova románu. Ty zřejmě autora (je narozen v roce 1951) k fantastické literatuře přivedly a na tyto romány se prostě nedá (přes záplavu new weirdů, new space oper a fantasy) zapomenout. Nevzhlíží však k nim jako k modlám, spíše se nad nimi blahosklonně a s nadhledem usmívá – viz kupříkladu poznámka na str.105 o lánech pšenice na Měsíci, nebo zmínka na str.172 o akademiku Šklovském (jehož jméno nepochybně současnému mladému fanouškovi sci-fi nic neřekne) a jeho teorii o umělém původu měsíců Marsu.

Z Kovanicova románu čiší až neskutečná radost z vyprávění. Zřejmě se při psaní svého románu velice bavil. A myslím si také, že napsáním právě takovéhoto románu si splnil svůj životní sen.

A proč že se Kovanicův román jmenuje právě Zapomeňte na Mars? Protože ženy jsou psychicky odolnější, méně váží, méně toho sní a méně toho vydýchají – a tak by meziplanetární expedice složená pouze z žen mohla být i levnější.

Naštěstí se tato prognóza nesplní.

Takže muži na Mars zapomenout nemusí, a bylo by velkou chybou každého fanouška sci-fi milujícího rakeťárny zapomenout si přečíst Kovanicův román.

Jan Kovanic: Zapomeňte na Mars
Nakladatel: Triton
Obálka: Tereza Kovanicová
Redakce: Zdeněk Rampas
Rok vydání: 2006
Počet stran: 368
Rozměr: 110 x 165
Provedení: Paperback
Cena: 219,- Kč

Odkazy:

• ⁽¹⁾ A.C.Clarke: Měsíční prach (A Fall of Moondust; 1961), česky SNKLU 1965; Odeon 1989; Baronet a Knižní klub 2000
• ⁽²⁾ A.C.Clarke: „Mez pevnosti“ (Breaking Strain; mag.Thrilling Wonder Stories 1949 jako Thirty Seconds – Thirty Days), česky in pov.sbírka Hlídka, Knižní klub 1994; jako „Mez odolnosti“, in pov.sbírka Výprava na Zemi, Baronet 2007
• ⁽³⁾ A.C.Clarke: „Maelström II“ (Maelstrom II; mag.Playboy 1965), česky in Pionýr č.10/1980; in pov.sbírka Zpráva o třetí planetě, Práce 1982; in pov.sbírka Devět miliard božích jmen, Baronet a Knižní klub 2002
• ⁽⁴⁾ A.C.Clarke: Marťanské písky (The Sands of Mars; 1951), česky Baronet a Knižní klub 1998; Baronet 2009
• ⁽⁵⁾ Clarke se ve svém díle tématu vztahu dvou pohlaví velice striktně vyhýbal. Na každého jeho ctitele proto jako facka musil působit román Kolébka (Craddle; 1988) vydaný Baronetem v roce 1996, u něhož je Clarke uveden jako spoluautor (hlavním autorem byl však Gentry Lee), a v němž je popisován hebefilní vztah stárnoucího velitele vojenské základny k mladé dívce.
• ⁽⁶⁾ Stanislav Lem: Astronauti (Astronauci; 1951), česky SNDK 1956; SNDK 1959; SNDK 1966
• ⁽⁷⁾ K.S.Volkov: Přistání na Venuši (Zvjozda utrenňaja; ???), česky Svět sovětů 1960
• ⁽⁸⁾ František Běhounek: Akce L, česky SNDK 1962; SNDK 1972; Milenium Publishing 1999
• ⁽⁹⁾ František Běhounek: Robinzoni vesmíru, česky SNDK 1958; SNDK 1964; SNDK 1966; SNDK 1973