Kočičí noci jsou románovou prvotinou Blanky Jiruškové, která ovšem již několikrát zazářila v Drakobijcích. Houževnatě a svědomitě buduje svůj svět, do něhož patří i podivuhodné město Darín. Právě v jeho uličkách se odehrává příběh Kočičích nocí.

Jde o spletité vyprávění. Zpočátku se zdá obtížné se do něj ponořit, ale možná je to tím, že patřím k sortě čtenářů, kteří nedávají pozor na každé slovo. Ale v tomto případě to jinak nejde, protože stačí malinko, abyste se ztratili. Nicméně přibližně po první třetině si zvyknete a vnoříte se do hlubin kouzelného světa. Darín v mnohém připomíná bohatá italská města, možná ze všeho nejvíc Benátky; možná je to teplým mořem, jižansky znějícími jmény a vůbec celou atmosférou – i když u té si nejsem jist, nakolik jsem si ji vsugeroval a nakolik je vepsána mezi řádky; možná najdete jiná města, která vám Darín připomenou více.

Samotný děj se v mnohém podobá komedii Dell‘arte – nejenom tím, že hlavními hrdiny jsou herci, ale i jejich jmény a charaktery. Místy se postavy zdají ploché, avšak při správném úhlu pohledu zjistíme, že jejich skutečná osobnost se skrývá „v civilu“, mimo jejich roli, kterou v knize hrají. Na první pohled se tak sympatičtějšími budou zdát neherci – vojáci, léčitelka, zlodějíčci z přístavní čtvrti. Na druhý pohled ale zjistíte, že herci jsou zajímavější – právě proto, že máme možnost sledovat nejenom jejich herecké umění, ale i to, co se skrývá za ním. A stejně jako divadlo je i příběh Espétrana, muže bez tváře, pestrý, živý, mísí se v něm tragédie s komedií a čtenář v něm může najít trochu intrik, trochu kouzel, trochu hrdinství i trochu lásky. Směs je pečlivě vyvážená, nadávkovaná a sepsaná s velkým umem.

Nečekejte jednoduchý styl ani jednoduchý příběh. Čeká vás několik hrdinů, několik drobných příběhů, které se splétají v jeden a několik motivů, které si žádají vysvětlení – jež ve většině případů na konci obdržíte. Velkou pochvalu si zaslouží vykreslení světa – vidíme jenom kousíček a přesto nepochybujeme, že za hradbami Darína se rozkládá svět mnohem větší. Víme, že tam je, je to cítit mezi řádky. Zpočátku možná budete zmateni přehršlí tajemných jmen tajemných božstev – ale opět je to jenom v počátku samotné knihy. Pak totiž zjistíte, že bohů a bohyň není tolik, že nejsou jenom načrtnuti, ale že hrdinové v ně skutečně věří – a pokud se necháte knihou vtáhnout, možná budete věřit i vy.

Přestože je příběh sevřený, je na něm vidět, že jde pouze o první část trilogie. Mnoho postav bylo jenom představeno a zřejmě na svou úlohu teprve čeká. Každá kniha by měla být samostatným příběhem, který dá nakonec vzniknout jedinečnému triptychu – doufejme, že to tak skutečně dopadne. V každém případě druhý a třetí díl bude mít tu velikou výhodu, že základy světa již čtenář bude znát, nebude chvílemi přemýšlet, co který jev znamená a jaký symbol má jaký význam. Na druhou stranu, je otázka, co budeme objevovat, když část světa jsme prozkoumali již v první části Kočičích nocí.

Obálka v tmavě modré barvě nese rukopis Jany Šouflové. Její hra se světlem se v případě Darína povedla na jedničku a stejně tak vnitřní ilustrace, které má též na svědomí, jsou na vysoké úrovni. Pro poetické duše nechybí ani texty písní přisuzované právě hercům… přiznám se, že jsem je přeskakoval, proto nevím, jestli vysvětlují nějakou další část děje (až budu Kočičí noci číst znovu, dám si na to pozor). Ano, je jenom málo knížek, u kterých bych tušil, že si je jednou přečtu ještě jednou. Kočičí noci ano. V textu se skrývá mnohé a já jsem zvědav, co nabídnou další pokračování – měla by vyjít ještě během tohoto roku.

Dobrým doplněním jsou povídky, které vycházely v Drakobijcích – kromě toho, že nám v nich autorka nabízí další střípky, setkáte se i s některými románovými hrdiny. Pokud se vám čekání na další díly trilogie bude zdát dlouhé, teď máte vodítko, jak si jej ukrátit. A nemusíte se bát, z pěti povídek větší část skončila na „dobrých“ místech a Hra o Purpurová křídla dosáhla na úplnou špici.

Konečný verdikt tedy zní: možná je příběh místy spletitý a náročný, možná se tok vypravování občas zadrhne, či teče příliš pomalu, než by si dychtivý čtenář přál, nicméně jako celek působí Kočičí noci velice dobře. Třemi slovy: má to jiskru.

Je to kniha pro všechny, kteří nemusí elfy, trpaslíky a orky; je to kniha pro všechny, kteří si rádi pohrají s jazykem a nechají se hladit jeho poezií. Je to kniha pro ty, kteří hledají tajemství. Pokud Blanka Jirušková u psaní vydrží, vyroste z ní velká spisovatelka. Držím jí palec, protože Kočičími nocemi mě navnadila a získala.

Kočičí noci I
Jirušková, Blanka
Straky na vrbě
Obálka: Jana Šouflová
Redakce: Michael Bronec, Jana Kopečková, Hana Vránová
Rok vydání: 2009
Počet stran: 268
Rozměr: 105 x 165
Provedení: paperback
Cena: 167 Kč