Pierre de Fermat (1601-1665): Je nemožné rozdělit krychli do dvou krychlí, či čtvrtou mocninu do dvou čtvrtých mocnin, nebo obecně jakoukoli mocninu vyšší než druhou do dvou stejných mocnin. Objevil jsem opravdu tak podivuhodný důkaz, že tento okraj je příliš malý, aby se do něj vešel.
Randžít Subramanjan: Druhý člověk, který po Wilesovi dokázal pravdivost Velké Fermatovi věty a to podstatně jednodušším způsobem. O jeho dlouhém a plodném životě vypráví kniha Poslední teorém.
Teorém: V dané axiomatické soustavě dokázané, pravdivé, platné tvrzení.

Nejspíš poslední román Arthura C. Clarka byl vydán po jeho smrti v roce 2008, přičemž vznikal ve spolupráci s dalším velmistrem science fiction Frederikem Pohlem. Rok po vydání si toto velkolepé a nostalgií podbarvené dílo můžeme vychutnat v českém překladu Petra Kotrleho. Společně s Tamilem Ranžítem Subramanjanem prožijeme nejplodnější léta jeho života v době, kdy lidstvo, aniž by to vědělo, čelilo hrozbě totální likvidace a zároveň směřovalo do zlatého věku míru a prosperity, jak nám bylo předkládáno v jiných mistrových románech.

Styl vyprávění ve třetí osobě je velice blízký zejména A. C. Clarkeovi a přestože se dozvíme o celkem obyčejném životě Randžíta Subramanjana, jeho láskách, přáních, úspěších i prohrách, získáte při čtení pocit, že tato linka vyprávění není nejdůležitější. Randžít miluje matematiku a již v mládí se rozhodl, že dokáže platnost jedné staré poznámky zapsané na okraj jedním velkým matematikem. To se mu samozřejmě podaří při dlouhém uvěznění (jedné z nejméně šťastných etap jeho života), aby se mohl stát věhlasným a známým občanem Srí Lanky, která se stala místem, kde Organizace spojených národů staví první kosmický výtah a připravuje vstup lidstva do nové éry dobývání kosmu. Pokud se však lidstvo zmítané válkami a náboženskými konflikty této epochy dočká. Nedaleko v prostoru a čase se totiž chystá poddanská rasa mimozemšťanů splnit vůli Velegalaktikářů, dohližitelů nad naším kouskem vesmíru.

Vyprávění pojaté jako kronika se odvíjí ve třetí osobě skrze vnímání světa Randžíta, s občasnými zastávkami k popisu nejrůznějších vesmírných entit a komentáři autorů (A tak se teď konečně setkáváme s Ranžítem Subramanjanem, o jehož dlouhém a pozoruhodném životě vypráví tato kniha - str. 21), které dodávají četbě punc spoluúčasti čtenáře a zvyšují míru napětí a očekávání. Volba časového údobí poloviny jednadvacátého století nebyla od věci, vždyť autoři mohli do díla začlenit současné trýznivé problémy, jakými chudoba, náboženský fanatismus na Blízkém východě nebo jaderné ohrožení ze Severní Koreje bezesporu jsou. Zároveň však přichází s mnohem větším ohrožením, o kterém lidstvo nemá potuchy, v podobě galaktické nadrasy, jež se snaží všechny problémové a násilnické civilizace potlačit - vyhlazením. Doba poloviny 21. století zmítaná ekologickými katastrofami, přemírou nespokojenosti a gradací rozdílnosti smýšlení národů však poskytla prostor k nalezení řešení. Spisovatelé vymysleli zbraň tak strašlivou, že se světové mocnosti rozhodnou použít ji v rámci OSN pro vytvoření světového míru. Tichý hrom se však může stát nástrojem pro vznik tří kontinentálních mocností, které by si podmanili všechny menší národy, jak v románu upozornila sečtělá Ranžítova manželka. Podobných témat a problémů nám hrozících je v knize jako máku, což čtenáře nutí k zamyšlení, aby se pak sám rozhodl, jestli jsou předkládaná řešení pouhým fabulačním cvičením nebo mají opravdu něco do sebe.

Osobně se musím přiznat, že se mi kniha nadmíru dobře četla a nutila mě k rozličným zamýšlením a úvahám, zvlášť v současnosti, kdy televizní zpravodajství neustále informují o testech korejských balistických střel a atomových výbuších, zní kniha v určitých pasážích jako děsivé naplnění proroctví jasnovidců. V textu nenajdete žádné zbytečné akční scény a úderné dialogy, protože nejsou potřeba k vytvoření místy až mystické atmosféry. Pohl s Clarkem jednoduše uvedou vaši mysl do stavu, kdy se od stránek nedokážete odtrhnout. Na obyčejném životě, se nám přibližují a vkrádají do myslí, přičemž vkusně předkládají situace, které hrdina osobně nedokáže ovlivnit, ale - stejně jako my u televizních obrazovek - může je pouze přijímat a očekávat. Věty a odstavce plynou podobně hladce jako oblaka na nebi a vám při četbě příjemně jako na návštěvě u starých známých (i s nimi dokážate rozebírat nepříjemná témata a nalézat uspokojení v hypotetických řešeních). Stylem jsem si vzpomněl na podobně pojatý Pohlův román Svět na konci času.

Zkušená dvojice fabulátorů se připomněla vizionářským románem plným vztyčených ukazováků nad dětinskostí lidstva, aby společně nalezli cestu ke konci dětství druhu Homo sapiens, který si mnohdy přízvisko moudrý nezasluhuje. Jako třešničky na dortu působí dodatky autorů a nemálo matematických hříček nenásilně do textu vložených. Románem by pak mohli být zklamaní snad jen čtenáři, kteří upřednostňují akční styl a klipovité střihy před košatostí a táhlou provázaností s nádherným poselstvím, které hlásá: Lidstvo má ještě naději.

Hodnocení: 80 %.

Poslední teorém (ukázka)
/The Last Theorem/
Clarke, Arthur C. - Pohl, Frederik
Nakladatel: Baronet
Překladatel: Petr Kotrle
Obálka: Martina Kysucká
Redakce: Josef Frais
Rok vydání: 2009
Počet stran: 416
Rozměr: 125 x 200
Provedení: hardback

Cena: 289.00 Kč