18.10.2021 | Svátek má Lukáš






LITERATURA: Ikarie 11/2005

29.11.2005

Ikarie 11/2005Ikarie, stálice české vědeckofantastické scény, hvězda, jenž se změnila v novu, odvrhla pryč svou přebytečnou hmotu a nechala nás čekat, co se z ní zrodí.

"Recenzí" říjnové Ikarie jsem se nezachoval jako "profesionál" a zaujal jsem převážně neobjektivní názor. Zmíněný článek vyvolal řadu připomínek, komentářů, ohlasů. Použil jsem svůj subjektivní názor a zaslepen jsem se jím nechal unést. Přesto jsem za něj rád a za většinou svých tvrzení si stojím. Ale vaše komentáře mě donutily zamyslet se a podívat se zpět. A co jsem spatřil? Současnost. Velice mě pobavilo, že jsem vlastně papouškoval daleko fundovaněji vyřčený názor Leonarda Medka z března 2003: IKARIE: změny, změny, změny - k horšímu. Došel jsem k závěru, že se historie opakuje a pouze znalí minulosti, mohou něco udělat s budoucností.

Bohužel Vlado Ríša sice vyzývá k vyjádření názorů, přesto mi zatím nebyl schopen odpovědět na jediný z e-mailů (pravda, nebyly příliš konstruktivní). Proto musím poděkovat alespoň Ivanu Adamovičovi (pokud se skrývá pod značkou ia), že se ozval, přiště snad celým jménem, snad jménem Ikarie. Zanechme však minulosti a dovolte mi, abych vás nezaujatě, jak jen dokáži, seznámil s listopadovou Ikarii a těšil se na příští rok, kdy nás čekají mnohá překvapení.

Nové přerozdělení stránek barevných a těch, využívajících pouze odstínů šedi, zůstalo v listopadové Ikarii zachováno, což je dobrá zpráva, protože si na to můžeme začít zvykat, pokud se tak již nestalo ze čtení Pevnosti.

Ze článků, které stojí za zmínku, můžeme jmenovat arkadijský cyklus osidlování Měsíce Ondřeje Neffa, protože se dostává do fáze, kdy se souboj islamizované matičky Země a liberální Luny přiostřuje.

V celku zajímavý, pro široký okruh čtenářů, se zajisté může jevit rozhovor Vlada Ríši s význačným sovětsko-ruským autorem Vasilijem Vasiljevičem Golovačvem. V rozhovoru se o Vasilijovi dozvíte mnoho zajímavého. Například zmiňme, že: je milovníkem sportu a hrál závodně volejbal, proč píše výhradně sf, proč již dále nemaluje, atd.

Hudba rozjitřuje lidské duše a na leckoho působí jako balzám, vedení Ikarie rozjelo zajímavý projekt, ve kterém se hodlá podívat na zoubek právě muzice ve fantastice. Minulé číslo s tím začal Martin Čermák v článku Fantastika a metalová hudba! Obul se do toho tak vehementně, že dokončení článku jsme mohli přečíst až v listopadu. Musím se přiznat, že jsem si nějaké kapely podle jeho návodu vyhledal a zjistil, že metal není úplně špatný, přesto jsem odnož death metalu zavrhl. Chuť mi spravil až dokončením, kde se věnoval dalším odnožím black, gotický, avantgardní, psycho a cyber metal. Zejména gotický metal bych vychválil, kvůli nezapomenutelné skupině Nightwish. Pan Čermák provedl velice zdařilý průřez tímto stylem hudby, přesto si dovolím znovu zopakovat výtku ohledně chybějících originálních názvů alb. Na konci článku nic takového nenaleznete. Pokud se však hodláte něco dozvědět a z práce získat nějaký užitek, bylo by dobré sepsat si seznam zmíněných skupin a alespoň pár jejich alb si odposlechnout. Příliš náročné? Já to udělal a objevil několik krásných kousků, metal rozhodně není jen o vystřednosti a hlučnosti. Zkuste se zaposlouchat, zavřít oči, a vnímat skrze randál mistrovské basy, sveřepé hlasy (zejména zpěvačka Nightwish zpívá uhrančivě), a fantastické příběhy.

Hvězdné války v komiksu Milana Pohla mají také své kouzlo a jejich milovníkům určitě pomohou zorientovat se v ohromném množství této obrázkové literatury a vybrat si jen to nejlepší.

Fantastická věda zaujímá nezanedbatelný prostor magazínu, což není na škodu. Kromě tří černobílých stránek Fantastické vědy můžeme již delší dobu číst rubriku Technická budoucnost.

Zlatý hřeb a vždy to nejdůležitější v sffh magazínu, bývají povídky. Tři tématicky podobně laděné kousky, dvě zahraniční a jedna česká, určitě neosloví všechny čtenáře, přesto bych je zařadil k tomu lepšímu. Posuďte sami.

Američanka Kelly Link obdržela ceny Hugo a Locus 2005 za svou povídku Divotvorná kabelka (The Faery Handbag, 2004). Příběh spadající na pomezí žánru fantasy, zařadil bych ho ke stylu New weird. Tajemný, nespěchající, až poetizující lidský příběh z úst mladé ženy, která vzpomíná na svou babičku Zofií a její neuvěřitelné historky, zahrnující skutečně divotvornou kabelku. Paralelní vesmír schovaný za stěnami z psí kůže nám může v lecčem připomínat Nekonečný příběh. Kelly Link se však zaměřila na nejistotu pramenící z absence neskutečného zážitku vnučky, která se musí rozhodnout, zda tajemným příběhům uvěřit nebo ne. Zahraniční čtenáři dali jasně najevo, že se jim povídka líbí, vždyť právě ceny Locus a Hugo vycházejí z ohlasů čtenářů, bohužel osobně jsem laděn do temnějších a techničtějších vod, takže jsem si povídku ohodnotil jako roztomilou, přesto průměrnou. Snad se na mě nebudete zlobit, vždyť proti gustu ...

Zora a zombie (Zora and the Zombie,) Andyho Duncana osloví milovníky hororově stavěných, literárně vyspělých prací. Martin Šust ho v medailonku autora přirovnal k H. Waldropovi a R. Bradburymu, s čímž musím souhlasit (alespoň s Bradburym). Pokud se nemýlím, pak je toto druhý český překlad jeho prací, první byla povídka Cech katů (The Executioner´s Guild, Trochu divné kusy/Laser 2005). Obě povídky mají společné umístění ve skutečném světě s lehkým propojením tajemných a nevysvětlitelných jevů. Nejedná se o science fiction, ani fantasy, ale o opravdu temné příběhy obyčejných lidí, kteří se snaží vyřešit paranormální jevy, jenž svým rozumem musí popírat. Spisovatelka Zora Hurstonová hledá inspiraci pro příběh na Haiti, souostroví plném černého afrického náboženství a woodoo. Při objasňování použití woodoo na mladé černošce Felicii, se zaplete hluboko do pověr a mýtů haitských domorodců, aby se sama dostala do ohrožení života. Napínavé a mrazivé čtení, jež uspokojí srdce nejednoho literárního fajnšmekra. Velmi sugestivní záležitost.

Miroslav W. Štěpánek se minulý rok umístil ve finálové skupině soutěže Ikaros, takže se ke konci roku dočkal a vyšel jeho sci-fi horor z alternativní reality, kdy je země rozdělena podívnými oblastmi, kde mýty ožívají, s názvem Pásmo: Dlouhán Martens. Tento autor patří k českým povídkářům s velkou invencí, kteří se pravidelně účastní mnoha soutěží. Bohužel zatím žádnou nevyhrál, ale jeho práce obsazují přední příčky soutěží. Povídka v Ikarii zaujala rozsahem největší prostor a svým beznadějným a akčním obsahem zaujme téměř každého. Zkušený průvodce po deformovaných Pásmech reality se při jednom ze svých výpadů dostane hodně daleko od normálního světa. Potká skupinu přeživších ztracených ve velmi drsné oblasti. Atmosféru děsu M. Štěpánek vystavuje základním postupem, využívajícího strachu z neznáma, nic nám přitom neobjasňuje, ale spíše neznámé veličiny rozšiřuje. Jeho hrdina, patrájící po své dceři je silnou a sympatickou osobností se smyslem pro čest, přesto jen člověk. Velice svižný jazyk, vyprávěcí styl a krvavé, ne bezúčelné, scény, povzbuzují naši představivost. Snad jen v závěru se čtenář docela ztrácí a musí se v textu vracet, popřípadě si povídku přečíst znovu. Tento kousek se pohybuje vysoce nad průměrem běžných českých povídek, kromě zmatků v samotném závěru. Žádný "happyend", žádná naděje. Výborné.

Tolik o listopadové Ikarii, upozorním pouze na několik nepříjemných nedostatků, na nichž by vedení mohlo zapracovat do budoucna.

Obálka Ikarie, nejen, že se mi zdála nevkusná, ale nedokázal jsem nikde dohledat, kdo ji vytvořil. Pak jsem se seznámil s novým filmem režiséra T. Burtona s názvem Mrtvá nevěsta (Corpse Bride). Zajímavý trend, snad nebude pokračovat.

Ve Vivisektoru bych upozornil na nové desetihvězdičkové bodování knih, pouze ty hvězdičky jsou pěticípé, malinkaté a ve větším množství nespočitatelné, navíc trochu zmatené, u recenze Ílionu se vyskytlo pět hvězdiček, ačkoli autor nejspíš plánoval umístit deset.

Jednu dvoustránku obohatila tiráž a reklamy. Zde bych měl výtku k tomu, proč nebylo toto nezáživné čtivo umístěno na rub listu s plakátem? Plakát je k tomu, aby se někam vyvěsil, ale zároveň bychom tím mohli přijít o části článků (naštěstí jeden z článků nesl povídání o hrách z vesmíru).

Avizované změny oznamují vznik staro-nového magazínu F&SF. Měl by začít vycházet začátkem příštího roku a divím se, že nakladatelství Triton nepřipravuje nějakou reklamní kampaň.

Jan Pechanec














Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...