8.12.2019 | Svátek má Květoslava






FILM: Skanzen žánrů v jednotném stylu neboli Království křišťálové lebky

29.5.2008 0:05

Indiana Jones 4 Kingdom of the crystal skullTOPlistExistuje nějaký „většinový divák“? Nevím. Ale existuje-li, pak jeho problémem u čtvrtého Indyho bude, že to celé "napoprvé nestačí vstřebat".

Opravdu ne. A nejste-li vnímavé dítě, tak vám, aspoň podle mého názoru, některé linie a „vychytávky“ skutečně napoprvé utečou.

Ale jste-li JENOM dítě…, pak vám zase uprchnou některé podtexty.

1.

Každá, každičká scéna tohoto Spielbergova filmu je totiž neskutečně propracovaná. A celek? Natočen více než zručně. Skvělá kamera, geniální střih. Ale KOMPLET působí jako by jednoduše. Není však jednoduchý… a nejpozději při druhém podívání si každý soudný pozorovatel domyslí onu mravenčí práci, a to nejenom v digi-scénách s mravenci… Ano, ano, hračička Steven si i tentokrát opravdu vyhrál a jak řekne příslušník mladé generace, vymazlil to.

Uvedu jako příklad tu část filmu o Lebce, která je natočena v žánru tzv. rokenrolových filmů padesátých let, tedy snímků i s příměsí motorek - a zde je to snad pochopitelně motocykl Indián. Jsou to půvabné pasáže… Slyšíme najednou místo Williamsovy hudby různé známé hity (např. zazní i Elvis), přičemž kostýmy jsou také možná na Oscara (uvidíme!).

Indiana Jones and the Kingdom of the crystal skullDotkne se nás koneckonců i mentalita mladých, sice podobná té dnešní, ale přece jenom trochu jiná. Například pasáž z kavárničky, během které vedou Indiana Jones a jeho syn dialog u stolku, je takřka excelentní a zrežírována tak mistrně (kdo tady chce, doplní si uvozovky), že i ještě napodruhé jsem jenom stěží dokázal sledovat oba hrdiny v popředí. Čím to? Uznávám, že je to nejspíš i prostě tím, že do „komparsu“ tentokrát „nasázeli“ tolik hezkých holek (a jsou i na ulicích, všimněte si)…!¨

Konkrétně v oné kavárně upíchl starý Steven Spielberg rovnou do zlatého řezu jistou blondýnu v sukni, která si celé minuty jen tak nezávazně konverzuje obrácena k nám zády, nicméně ji v podstatě musíte sledovat, a to i jste-li žena, přičemž to celé nezůstane bez pointy! Když totiž ta hezká dívka nakonec trochu poodstoupí, teprve uvědomíme, že přímo vedle ní celý čas seděli v záběru dva agenti KGB, a to vysoce nápadní, ba jako pěst na oko, v oblecích a mezi pestrými studenty a rockery-„pomádníky“. Koukali jsme na ně… a neviděli je.

A teď už jen otázečka pro hnidopichy? Co myslíte? Ví o nich Indy už od začátku dialogu?
A nebo taky vidí jen blondýnu?

2.

Uznávám, jen tohle samo o sobě ještě není geniální, ale skoro ano, ne?

Přímo noblesní se podle mne stává jiná věc. To, jak film bez přestání cituje. Pomalu z celé dosavadní kinematografie i včetně děl samotného Stevena Spielberga.

Hned v jednom z prvních záběrů spatříme odraz v naleštěném talíři umístěném uprostřed rozjeté pneumatiky. Ten odlesk bezesporu ukazuje cisternu z filmu Duel… A skoro hned následující scéna? Inu, Rusové v amerických uniformách dobudou v jádru USA přísně střeženou zónu se skladištěm, kterým končil první díl. Při té akci (a dojde i k zavazování tkaničky) si zase beze sporu vzpomeneme na Vojína Ryana…

Indiana Jones and the Kingdom of the crystal skull 2A tak dál… Něco přeskočím a hle, je tu i zcela čistokrevná hororová parodie, respektive báječně variovaný začátek klasického Frankensteina z třicátých let! To jsem koukal. Akorát že v barvě, ale s motajícími se za noci „lupiči mrtvol“, kteří nesou na ramenou lopaty. A co ihned následuje? Ano, útočí sice „jenom“ indiánští zabijáci s foukačkami a jedovatými šipkami, ale díky bouřce jsou snímaní tak, jako by šlo o krvežíznivé nemrtvé. V podstatě tedy shlédneme i malý "zombie-film" ve filmu!

A ještě dál? Indiana Jones IV variuje i legendární Poklad na Sierra Madre režiséra Johna Hustona, i Africkou královnu téhož režiséra a snad (tady už si to tak nepamatuju) i western El Dorado s Johnem Waynem, aby pak skončil ve stylu nových Blízkých setkání třetího druhu i s prvky filmu E. T. Nu, a jsou to taky Akta X, samozřejmě, a to už ani nemluvím o „odlescích“ Pána prstenů (a hádejte, kdo je Legolas!) anebo o očividných parafrázích na nového King Konga – a viz třeba ta scéna u propasti. A to už vůbec nehovořím o Tarzanovi, což mi jako jediné přišlo „už trochu moc“…

Nepochybuji ale, že i to by mi Steven vysvětlil. Sám nejsem schopen tyto scény akceptovat jinak, než jako přílišné vytržení diváka nad věc…

3.

Souboje s Rusy během neskutečně přehnané pralesní honičky na autech jsou „poněkud“ přemrštěné, když už jsme u toho, a co se pak týká Iriny Spalko, této „nositelka Řádu práce“ a agentky-psychotroničky (alias paní Blanchettová), tak…

Má zde dlouhou scénu šermu na oněch uhánějících autech a tady… už jsme opravdu více v animovaném filmu. Ale pozor, také ve filmu Kapitán Blood (1936). Ale co je současně nutno ocenit? Že i v tohle případě počítač zapracoval jenom minimálně. A když…, tak tedy neviditelně!

Indiana Jones and the Kingdom of the crystal skull 3Blanchettová hrála poměrně nedávno Katherine Hepburnovou - jako milenku Howarda Hughese, všimněme si, že jeden z nejpodstatnějších nástupů ve filmu se odehraje právě po zmínce o tomto miliardáři. Tady ale hraje Rusku, proto si v souvislosti s ní proberme možná až přílišnou „vlídnost" Rusů v tomto filmu. Zvláště pak oproti Němcům z předchozích pokračování…

Co se asi nejvíc podepsalo na této vlídnosti? Jistě přístupnost typu PG-12, ale také pochopitelná snaha tvůrců „si to v Rusku úplně nepolepit“. Příměji řečeno: Když Rusové kosí Indiány dávkami ze samopalů (což kdysi možná dělali „Američané z Evropy“ winchestrovkami na vlastním území), tak tyto dávky jenom slyšíme, až následně vidíme "hotové" mrtvoly. Navíc… Oni „Rusáci“ jsou předvedeni jako skvěle vycvičení vojáci a za pozornost jistě stojí i chvilka, kdy jeden (a má snad být podobný Putinovi, řekl bych...) klímá Indymu na rameni…

Paní Blanchettová stojí za zmínku, protože… Ne že bych se do ní definitivně zamiloval, ale právě způsob, jakým svou roli hraje, zdá se mi pozoruhodný. Není snad takovým? Vůbec v žádném případě bych její grácii či dokonce teatrálnost nekritizoval. A že snad totéž může být interpretováno jako glorifikace zla? Ne, nesouhlasím. Postava Iriny je zkrátka vcelku hodná a pouze posedlá vědou. Všimněme si - pro někoho prý nudných - scén ze stanu v džungli poblíž Amazonky, kde Irina vyloženě submisivně spolupracuje s doktorem Jonesem. Ano. Jedno z nejlepších míst tohoto snímku, ale nejen z něj…

4.

Tedy nadsázka a jako záměr, právě to je bez debaty nutno „skousnout“ při sledování Lebky především.  Snad se to zdá samozřejmé, nevím, ale díky inscenačnímu mistrovství na tuto nadsázku budeme rozhodně opětovně zapomínat, abychom následkem toho stejně opětovně žasli a mumlali si: „Ale tohle přece už ne… Ale to je moc…!“

Indiana Jones a království křišťálové lebky James RollinsIndy z let padesátých let ovšem MUSEL být pulpovou sci-fi a nejlépe tedy sci-fi s mimozemšťany. Stalo se a je to také pocta béčkům, ale vlastní linie hledání smyslu lebek podle mého názoru není ani zdaleka nepravděpodobná! Scenárista filmu a Spielberg společně vyšli ze skutečných faktů, jejich kombinace a domyšlení určitě obstojí před nejedním divákem. Dokonce bych řekl, že vše působí velice propracované, ostatně o tom můžete dokonce číst, na českém trhu už se objevil obsáhlý román, který vše ve filmu vskutku staví na nohy… Ve filmu to na nich i bez knihy stálo dostatečně pevně.

Přesto…

„Spielberg se zbláznil!“ budou nadále namítat někteří diváci, zvláště pak ti nejstarší, ale to je jenom dobře. Geniální nadsázka kromě toho čněla už v předchozích dílech, to takovým nimralům řekněte. Ano, ano, tady jí naleznete podstatně víc. Nepoměrně. Nadsazeny jsou celé dlouhé scény až za hranice absurdity. Je nutno to uznat, smířit se s tím a snad jenom konstatovat, že to z filmu dělá podívanou dokonce pro předškolní děti. Naštěstí nejen pro ně, a tím stojíme poprvé u RODINNOSTI tohoto filmu.

5.

Indiana Jones and the Kingdom of the crystal skull 8Ještě nějaká další námitka? Ano. Slyším!

„Působí to, jako by počítač vygeneroval a) všechno, co ještě nebylo v předchozích dílech + b) právě to, co tam bylo, tedy veškeré nejklasičtější scény a znovu je uchopili, umocnili až bombasticky, všelijak parafrázovali a občas i zesměšnili.“ Ano, jest to tak, ale považoval bych právě to takříkajíc za „postmoderní klad“!

Povedlo se to zkrátka beze zbytku, což byl záměr, který nečouhá jako sláma z bot, ačkoli… Ano, jistá věc už asi pravdou zůstane. CELÉ to může působit poněkud samoúčelně, případně moc „soběstačně“, tedy slušně řečeno. To nepopírám.

6.

Co s těmi Rusy? Inu, také komunisté v Putinově zemi už se ozvali a rádi by film bojkotovali. Přitom není mnoho důvodů…

Němci v jedničce a ve trojce přece působili (aspoň tedy na mne) strašidelněji a nebezpečněji, zatímco Rusové tady? Trochu mdlí, ne? Mají jenom málo místa a nejde z nich takový strach. Čím to může být? Nepochybně právě „odkrvením“ filmu v souvislosti s onou diváckou kategorií PG-12. Inu, té Blanchettové by dal člověk pomalu pusu. A že měla být nápodobou kruté špiónky ze Srdečných pozdravů z Ruska? No, nevím. Podle mne zkrátka vůbec nepůsobí zle, ale ono to kupodivu nevadí. Působí dále velmi tvárně. Připomíná jak Natashu Romanenko z počítačové hry Metal Gear Solid, tak i Ninočku v podání Grety Garbo (další z klasických filmů) anebo a za třetí jistou jemnou bytost z Pána prstenů a… Vskutku má „neuvěřitelný rozptyl“... Roste-li kvalita filmu úměrně s kvalitou jeho padoucha, pak sem tyto kvality Irina Spalko a její představitelka dodaly, i když ji (paradoxně?) nelze nemilovat…

7.

Indiana Jones and the Kingdom of the crystal skull 7Natočil Spielberg tuto komedii (ano, nezapomínejme, že jde v podstatě o komedii!) hlavně pro diváky a fandy a pro znalce a milovníky předchozích dílů? Nepochybně. Sám to ostatně rozhlásil, zejména proto tady citelně chybí Denholm Elliot i Sean Connery, dva opravdu vynikající herci z předchozích částí.

Ten druhý zmíněný je sice ještě naživu a nabídli mu dokonce malý part, ale on odmítl, proto scénář údajně přepsali, takže ze Seana zůstala jen velice dlouho zabíraná fotografie. Elliotova fotka zůstala také. Elliot hrál Marcuse Brodyho, a ten má v tomhle filmu dokonce sochu, tudíž nemůže být sebemenších pochyb, že by se vrátil, kdyby byl Elliot ještě naživu. Bohužel ho už není a také Indyho otec umřel, naštěstí jenom ve filmové mytologii…

8.

Ale tím se už přehoupněme k podstatnému. K rodině. Jedním ze Spielbergových témat byla bezesporu vždycky rodina. Je důležitá i tady. Scénář je v podstatě moralitou až na hranici kýče, pro někoho možná dosti pravdivou. Třeba v momentě, kdy ilustruje nesporný fakt, že „láska posiluje a zázraky dělá". Jistě. Podáno je to dětsky infantilně a po lopatě, nicméně kouzelně. Vrací se totiž Jonesova láska z prvního dílu a on jí řekne (poví jí to v akci, ale ne v akci milostné), že „každé další ženské něco chybělo."

„A co?"

„Nebyla ty!"

Následující hrdinčina radost je ovšem deklarována přemrštěně, ale my nepochybujme, že to byl záměr. Spielberg zde v podstatě navíc zahrál se špatnými kartami.

Jak to? Co tím míním?

Indiana Jones and the Kingdom of the crystal skull 10No… Představitelka Indyho první lásky není moc dobrá herečka. A tak jí patrně režisér „na place“ řekl (této vykopávce), aby se - po onom Indyho přiznání - už jenom maximálně široce usmívala. „To ti jde nejlíp, tak i nejlíp vypadáš, a tak to dělej.“

A dotyčná dáma (ale jo, vypadá pořád slušně) se tedy po zbytek snímku „široce usmívá“ jako blázen, cvok, ačkoli přitom provádí (a to nejen s autem) věci, při kterých by každý normální člověk hrůzou řval. Tedy i skoky do propasti nebo proplutí kaskádou vodopádů, což je opět jenom zveličením jednoho prvku z Africké královny...

Obdobně jako o Allenové by šlo přece mluvit o Fordově (ne)herectví. Harrison je nesporně spíš hvězda než příliš všestranný herec, k tomu ještě hvězda trošku umělá. Připočtěme fakt, že dost zestárl. Přesto s ním Spielberg počítal a navzdory jeho věku uhrál maximum. Osobně se domnívám, že právě Harrison je jedním z nejslabších článků filmu. Příkladem zmíním scénu, kdy Marion poprvé spatří. Ve zmíněné scéně nezahrál vůbec dobře.

9.

Ještě dlouho by se dal Indiana Jones IV rozebírat, ale abych to už shrnul. (:o); pozn. redakce)

Steven Spielberg se onehdy nechal slyšet, že do jisté míry trpí Aspergerovým syndromem. Nu, nevím, rozhodně však vím, že scénář nepsal. Nicméně zrovna tak je jisté, že se na něm a na výsledku maximálně podílel a já aspoň určitý „pohled autisty“ registruji. Jednou z charakteristik takového pohledu je právě vyhrávání si s detaily. Spielberg to opět dělá, ale šikovně, aniž by přitom byly zdůrazňovány inscenační postupy, takže film vypadá opravdu prostě, ačkoli většina záběrů je náročná a zachycuje obvykle to, na co jiní potřebují záběrů deset. Je to jako v literatuře, a nejen té podle Párala. Platí, že vlastní text by „neměl být vůbec vnímán“ a měl by vnímatele pouze nést.

Není to tady tak? Tento film nese a já se ptám jaké ještě detaily tomu pomáhají? Jonesův syn se - aspoň na zlomek vteřiny - koukne po hezké studentce, ačkoli jinak prodělává onu bláznivou jízdu místnostmi university! Nu, není snad na americké základně, jejíž stráž bude zmasakrována, napsáno, že „žádné násilí není dovoleno“?

Indiana Jones and the Kingdom of the crystal skull 12Ale přejděme od aspektu detailů k dalšímu podstatnému aspektu. Tím je humor. Jednak suchý, jednak vycházející z naprostého ignorování nebezpečí alias z absence strachu. Asi nejlépe to dokládá scéna z bažiny. Indiana Jones, tento doktor, kterému už neteče písek jenom do bot, ale takřka až do krku, přesto před smrtí otevře ústa a zuří: „Ty jsi mu dovolila odejít ze školy?“

Myslím, že tímto akcentováním JINDY opravdu podstatných věcí života v situacích, kdy jde o krk, snímek dokládá svou moralizující tendenci, která trochu připomíná Bradburyho. Nemyslím tím anarchismus Sugarlandského expresu, kdeže. Ten se u Spielberga dávno nekoná. A když, tak jenom na oko. Na povrchu.

Ve skutečnosti je totiž podle Stevena „lepší mít školu“, a to zvlášť „když je to v rodině“. Film to v podstatě říká - a všimněme si, že dokud doktor Jones ještě neví, že má syna, konstatuje směrem k němu pouze něco v tom smyslu, že když ho tedy spravování motorek baví, ať spravuje. Jakmile ale zví pravdu o rodinném poutu, okamžitě „jde hloub“ a lituje jeho odchodu ze školy. Myslím, že tady stojí za zamyšlení, jaký je toto přístup ke světu. Americký? Anebo individualisticky britský? Nejspíše zkrátka rodinný.

10.

Co ještě dodat? Pochopitelně samozřejmosti, jako že Steven Spielberg použil postupů a charakteristických formálních znaků z časů, které zobrazuje. Takzvaně přesvícené záběry odkazují právě na filmy padesátých let a byly ostatně užity už v Chyť mně, jestli to dokážeš… Dodejme, že dokonce využil chyb a handicapů z téže doby. Okatá zadní projekce ve finále je toho nejlepším příkladem! Ano. Indy se před zmíněnou projekcí občas přikrčí, ale jen málo a vůbec to přikrčení neodpovídá bombastičnosti a nebezpečnosti, s jakou před ním rotují balvany. Zkrátka a dobře, komedie pokračuje!

A vůbec nejlepší scéna filmu? Jest zároveň i nejpůsobivější scénou tetralogie (nejenom můj názor), i když - bohužel – byla dosti beznadějně „zazděna“ okolní horskou dráhou a smrští efektů. Je to místo, kdy Irina a Indy společně odhalí význam starcova blekotání. Nejenom díky tomu je dovršena Indyho resocializace probíhající nenápadně už od Dobyvatelů ztracené archy (později oficiálně přejmenované na „Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy“). Ale tady už odkazuji například na články Radomíra Douglase Kokeše.

11.

Spielberg okázale tematizuje dokonce vlastní epigony (například bombastickou Sommersovu Mumii) a dál si vypůjčuje jak z oblíbených filmů vlastního mládí a dětství (Divočák s Marlonem Brandem i mravenci, kteří totiž nejsou jen brouky z Mumií, ale také skutečnými mravenečky z Nahé džungle s Charltonem Hestonem, 1954), tak i z filmů vlastních (Umělá inteligence), nebo z filmů svých přátel. Lucasovým Americkým grafitti (1973) samozřejmě počínaje…

Indy IV je nepochybně hollywoodsky prokalkulován a tím pádem třeba mile proněmecký. A nebo v jedné chvilce dobře zachytí období mccarthysmu, kdy v Americe skutečně viděli komunistu za každým rohem. „Už Ameriku ani nepoznávám, Indy," slyšíme rektora university, načež doktor Jones chce dokonce odjet učit do Lipska!

Další a další dětinskosti, které stále hrají prim. A ne snad? Vždyť Irina v úvodu docela vážně praví: „Tak toto je tedy ten sklad, kde máte vy, Američané, všechna tajemství!“

V milionu beden, dodejme... No comment! A zábavné skutečně je i to, že my, diváci, sice ve skladu zahlédneme také Archu úmluvy z prvního dílu, avšak doktor Jones nadále vůbec netuší, že ji tam dali. Že „mu“ ji tam dali. A nikdy se to už asi nedoví.

12.

Indiana Jones and the Kingdom of the crystal skull 11Ten film je žert.

Ano. Ale nemohou snad žerty být dobré? A dokonce často tím nejhezčím v našich životech?

Ten film je skoro scénu po scéně složen z odkazů, ale drží pohromadě. Slušně. Vždyť i zmíněný už vertikálně umístěný talíř ("puklice") na kole auta na začátku fakticky koresponduje (a nepochybuji, že to byl záměr) s horizontálně startujícím obřím talířem-UFO na konci. Tak a podobně lze „číst" celý snímek. Chcete-li. Ale hezké je, že nemusíme, a taky to stačí.

Ale když Jones junior urazí hlavu Marcuse Brodyho, kouká na něj táta stejně vyčítavě, jako se díval Connery na Forda po jízdní bitce s Němci ve třetím dílu - a to už skutečně nelze pominout. „A neříkej mi juniore," říká synátor nakrknutě Jonesovi. Časy se zkrátka mění, vše se generačně posouvá a… A abych se vrátil k onomu moralizování, tak za pozornost stojí i deklarovaná úcta ke stáří. Pravda. Synátor si tropí z „dědka“ Indyho posměšky, ale všimli jste si, že se jeho matka (a Jonesova budoucí manželka) ve filmu obvykle vůbec nedotýká Jonese, nýbrž starce v podání vynikajícího Johna Hurta? Stále ho objímá kolem ramen.

Až do konce. Jo, je to zkrátka rodinný film - a ruští komunisté se věru zbláznili, pokud proti něčemu podobnému protestují. Ale vlastně dobře tomu.

Trochu té neplacené reklamy nikdy neuškodí.















Přijďte si popovídat na nový Sarden
Denně několik článků s obrázky, které zde nenajdete. Denně mnohem více možností a zábavy. Denně diskuze s přáteli i oponenty. Denně možnost dám najevo redaktorům a ostatním čtenářům, které texty stojí za to číst... více...

Členství vás nic nestojí, naopak můžete něco získat. Čtěte více...