Protože i po kastraci vylučuje tělo dál samčí hormony, hrál Alf hru "na čůrání - všude kde já chci, protože všechno je tady moje" další týdny. To už má trpělivost pozbyla mezí a Alfa jsem přestěhovala do psí školy do Troje. A tam se stal po čase vyučujícím s titulem docent.

Velmi brzy Alf pochopil, že každá osoba, která přijde do areálu má u sebe odměny. Velmi často masíčko a sýry. A tak Alf loudil, otíral se lidem o nohy a býval často od lidí krmen. Skutečně netuším, jak to kocour dělal, že ho nikdy žádný pes nekousl.

A pár lidí chtělo, aby jejich pes nehonil kočky a zůstal ležet nebo sedět, i když kolem běží kočka a tak se začal Alf výcviku účastnit dobrovolně a pravidelně. Běhal lidem naproti. Otíral se jim o nohy a mňoukal, když měli odloženého psa a plnou ledvinku masa. Odpoledne se zpravidla přežrán válel před klubovnou až do večera a někdy se večer vydával provokovat, když cvičila skupina lidí - rád se před psy procházel. Takhle nějak to začalo.

Když byli psi na vodítku, byl drzý a pohyboval se v těsné blízkosti psa, který měl příkaz sedět nebo ležet. Když byl na volno mladý pes nebo štěně, Alf ho provokoval válením se na zádech a jakmile pes přiběhl, Alf mu dal facku, byl-li příliš dotěrný. Pokud psi běhali na volno a majitelé trénovali přivolání, Alf zmizel.

Časem jsem zjistila, že Alfovo počínání je jeho soukromým hobby, při kterém se dobře baví. Jen jednou měl namále, to už mu bylo deset let a bydlel s námi v domečku na Proseku, kam jsme se přestěhovali. Byla u nás na výcviku argentinská doga Aura a argentinský dogák Lefty. Leftík Alfa nesnášel, ale věděl, že mu nesmí nic udělat. V klidu sledoval Alfovy provokace několik týdnů a přehlížel ho.

Když si pro dogáky přijel páníček, vedla jsem Auru na vodítku k pánovi do auta a Leftyho pustila k páníčkovi, aby se přivítal - Lefty však pána minul a vystartoval o dva metry doleva na zvědavého Alfa, který si nemohl nechat návštěvu ujít, Alf překvapeně zavřískal a vletěl do agility tunelu, který stál přímo vedle otevřené brány. A to mu, myslím, zachránilo život. Od té doby však Alf nepoučen spíše ještě přitvrdil.

Jednou jsem uslyšela ze zahrady neznámý štěkot a ječení a prskání, vyběhla jsem z kuchyně a v úžasu jsem strnula, protože u nás na zahradě běhal cizí zrzavý hrubostrstý kříženec střední velikosti, ječel hrůzou a na něm seděl Alf a kousal ho a drápal, až chlupy lítaly. Borderky postávaly opodál, opravdu se smály a celé akci přihlížely. Pes si k nám skočil přes plot od sousedů na návštěvu a drsný útok kocoura vyděsil i mě.

Dnes má náš plot k sousedům dva a půl metru, je celý ze dřeva a ta pomerančová růžička na kmínku, ta tam kvete na památku mého kocourka, který pod ní spí svůj věčný kočičí sen.