Zvířetník Neviditelného psa
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996PSI: Můj první psí kamarád
Haryk, kříženec kolie a německého ovčáka byl psem mého dětství. Díky tomu, jaký byl a jak s ním i s ostatními zvířaty babička zacházela, jsem si vybudovala velmi vřelý vztah ke všem čtvernožcům.
Byl o dva roky mladší než já, takže moje první vzpomínky vlastně patří dospělému psu. Byl babičky a dědy na vsi, kde jsem trávila převážnou část prázdnin i volno, jak jen to šlo. Podobal se víc kolii než ovčáku. Byl to takový klasický parťák na lítání kolem domku, byl úžasný aportér, do umdlení celé rodiny nosil oslintaný klacek a nutil všechny, aby ho házeli. V zimě při sáňkování dolů z kopce stíhal sáňky a nahoru nám je tahal. Jako mladý se vydával na toulky po vsi, babička se pak dověděla, že často šel do školy – vesnické jednotřídky, vyžebral od dětí část svačin a šel zalehnout na mez nad domkem, kde čekal, až děda odejde na odpolední, aby se mohl vrátit domů bez trestu.
Byl to pes převážně domácí, venku hlídal, jenom když babička s dědou byli v práci. To běhal na dlouhatánském řetěze, na kterém obsáhl celý dvorek mezi domkem, kůlnou a stodolou a stačil mu i ke skoku na zídku před hlavní vchod. Tím pádem nikoho cizího nepustil do verandy, a když cizák stihl vkročit dřív než pes, tak byl ve verandě zablokován a musel čekat, až přijde někdo z domácích. Králíci i slepice si mohli být jisti před zloději a před ním samým vlastně taky, protože přesto, že měl spoustu domácích zvířat na dosah, naprosto postrádal lovecký pud a nikdy ničemu neublížil. I když, pokud pán zavelel, dokázal vyhnat ze zahrady drzé sousedovic slepice.
Děda byl praktik, v životě nepřečetl jedinou knihu o psech, ale pokud babička nebo i maminka vzpomínaly, vždycky měli velké hodné psy a úžasně vychované. Jako děti jsme se učili respektovat potřeby zvířat, chovat se k nim ohleduplně – když pes spal nebo byl u misky, nesměli jsme na něj sáhnout. Celé naše prázdninové pobyty se točily kolem zvířat. V hospodářství byla záhumenková kravka, občas její tele na výkrm, koza – na jaře pravidelně kůzlátka, čas od času se vyskytla ovečka nebo prasátko, pak značný počet králíků, hus, kačen a slepic. A samozřejmě několik koček. Se všemi zvířaty babička rozprávěla, nejvíc právě se psem. Když se jí někdo smál, říkala: „Ale já mu to vyložim a von to rozumí.“
Haryk nás doprovázel na pole, když jsem šla na vlak, doprovázeli mě s babičkou kus cesty, když rodina přijela autem, šel nás doprovodit k autu. Když ho děda oslovil „Pane Haryk“, vyskočil na židli ke stolu a dostal talíř se zbytky od oběda (tenkrát se speciální psí strava nijak neřešila).
Očkovalo se tenkrát jen proti vzteklině, na blechy se používalo DDT (padesátá a šedesátá léta minulého století). I tak se dožil celkem úctyhodného věku patnácti let a na Duhový most vstoupil na zahradě pod velikánskou jabloní.
Foto: archiv Kimi
Vše potřebné zjistíte zde...