Jako první úřadující prezident si Miloš Zeman všiml, že jsou tu čeští vojáci, kteří nasazují krky v zahraničních misích, a vypravil se za nimi. Neudělal to ani Václav Havel, ani Václav Klaus. Jistě to nebylo kvůli tomu, že měli málo odvahy – taková cesta je otravná asi jako let na Mandelův pohřeb a stupeň rizika je více méně stejný. Bylo to vyjádření vztahu k důležitosti našeho zahraničního angažmá.

Obrana je kolektivní. Jsme členy NATO, se všemi možnými výhradami. Ano, dva členové NATO, Řecko a Turecko, zvedli proti sobě vojnu. Když nás přepadli v roce 1968 Rusové, Američané dostali echo předem a žádná jejich bojová jednotka v Německu ani nevyhlásila poplach. Dal by se navršit kopec výhrad a pochybností, nicméně. jsme členy aliance, a třebaže děláme všechno pro to, abychom byli členy na baterky (například nájmem gripenů, které nebyly schopné kvůli nekompatibilitě do aliančních akcí zasáhnout), občas polínko přiložíme.

Jako v Afghánistánu. V zahraničních misích se přispívá k renomé a k upevnění státnosti, a je tudíž naprosto správné, že hlava sátu takovou misi potvrdí.

Nebyl by to ovšem Zeman, aby nepozvracel dobrou věc trapností, tedy nářkem nad tím, že iDnes uveřejněním informace o jeho cestě do Afghoše ohrozil jeho život. Tvůj život je ohrožen chlastem a nikotinem, Miloši. Nikoli zpravodajskou činností iDnesu.