Německo jako by teď popíralo tezi, že hlavním nepřítelem společnosti je strach. Ten tam jistě je. Bylo to vidět na opevnění vánočních trhů. 

Ale připomeňme, že od posledního velkého teroristického útoku – džihádisty Amrího na vánoční trh v Berlíně – uplynuly už dva roky. Ano, terorismus je mediálně mocný, leč statisticky okrajový jev.

Teď se ale zdůrazňují jiné známky rozkližující se společnosti. Tři dny před silvestrem napadali opilí azylanti domorodce ve městě Amberg. Na silvestra domorodec najížděl autem do migrantů v Bottropu a Essenu. A v pondělí byl v Brémách zbit místní lídr strany AfD Frank Magnitz tak, že leží v nemocnici. Ve srovnání s džihádismem jsou to „drobnosti“, ale dobře ilustrují, že iv zemi, která ztělesňuje stabilitu v Evropě, pod pokličkou stability bublá společenský konflikt.

Německo je stabilní politicky i hospodářsky. AfD coby protisystémová strana má ve sněmovně 13 procent hlasů. Co by za to daly jiné země EU, kdyby jejich protisystémoví drželi jen 13 procent. Ale bublání pod povrchem nelze nevidět. Více než policejní čísla naznačí novinový rozhovor s novou šéfkou nakladatelství Kiepenheuer & Witsch: Random House odmítá vydat nového Sarrazina; Suhrkamp se zříká názorů svého autora Tellkampa; Stokowská zrušila již vyprodané čtení, neboť ono knihkupectví nabízí i pravicové tituly... Jistě, i spisovatelé a nakladatelé mají své názorové postoje, ale že je dávají tak demonstrativně najevo, cosi signalizuje. Více než stabilní společnost to připomíná poměry před devadesáti lety, blížící se konec výmarské republiky. I tehdy měly stále větší slovo různé bojůvky, ať ideologické, nebo rváčské v ulicích.

Co s tím? Zelený Cem Özdemir ke zbití poslance Magnitze říká: „Kdo nenávist potlačuje nenávistí, nechává vždy zvítězit nenávist.“ Zlatá slova. Ale vztah politických elit k AfD připomíná nejvíc právě nenávist. Pokrokáři ji obrátili obecně proti „pravici“, jak rádi říkají. Je šance, že by ji přijali jako legitimní směr? To je otázka do pranice.